Jaká je hranice mezi lidstvím a barbarstvím? Stěžejní román nositele Nobelovy ceny za literaturu J.M. Coetzeeho je tady!

Jsou lidé, kteří by tu měli být napořád. Vladimír Kafka byl jedním z nich. Kdo zná jeho předchozí knihy, tak jistě už tuší, v jakém duchu se povede Mapa duše, mapa života. S vděčností vítám počin jeho ženy, která pomohla tomu nejlepšímu z jeho knih na svět.

Velice nezvyklý je tento životopisný film. Většinou jsou podobné filmy točeny jako pocta zemřelému géniovi. Zde je hlavní postavou vědec, který v době natáčení žil a pracoval – dokonce zemřel až 14 let poté při automobilové nehodě. Jeho jméno John Forbes Nash Jr (1928 – 2015) vám možná nebude blízké, takže připomeňme, že to byl americký matematik, pracující v oblastech teorie her a diferenciální geometrie. V roce 1994 mu byla za přínos k teorii her udělena Nobelova cena za ekonomii. Společně s ním ji získali i další dva matematici Reinhard Selten a John Harsanyi.
 

Vyzkoušejte zábavný test se vzpomínkou na Honzu Vyčítala 

Houslistka Jitka Malczyk je nejen zdatná experimentátorka, ale především žena činu, která se během svých cest nebojí nasávat atmosféru rozličných kultur a národů a ztělesňovat a předávat ji v domácí atmosféře českých klubů a koncertních pódií. Pojďme se podívat na její současné projekty…

„Hra na pravdu začíná a bude to bolet,“ uvádí na obálce českého překladu chváleného anglického románu nakladatelství JOTA. A připojit je nutno ještě zásadní otázku: opravdu znáte své nejlepší přátele?
 

Možná, že výše mělo být uvedeno ještě možné zařazení filmu mezi skandální filmy. Ne proto, že by ve své době vzbuzoval skandály, ale proto, jak bude přijat dnešními diváky. Zkouškou bylo před časem jeho uvedení ve filmovém klubu Plzeň, kde byl zařazen do cyklu „Socialistický realismus pohledem třetího tisíciletí.“ Tímto prizmatem je také nutno na film nyní pohlédnout.

A není to vždy příjemné, naopak. Někdy tento jedinečný tarot, který je utkán z laskavosti i hnusu všedních dnů, umí pěkně provětrat emoce. Připomenout zoufalé chvíle, těžké a únavné, ale také připomenout, že toho hezkého máme kolem sebe dost, jen si to vybrat.

Zhruba tak můžeme shrnout několikaměsíční „zážitky“ tří odvážných hereček, předstírající dvanáctileté dívky, které si právě založily účet na různých běžně dostupných sociálních sítích. Šokující, ale především zdrcující dokument Báry Chalupové a Víta Klusáka, příznačně nazvaný V síti, vstupuje tento týden do kin.  Patří jednoznačně mezi filmy, na které se nezapomíná. A také mezi ty, které jste nikdy vidět nechtěli.
 

Málokterý životopisný film se tak dotkne vašich citů jako tento. Že géniové nemívají často lehký život bývá skoro pravidlem, ale takovou cestu životem, jakou se musel prodírat Stephen Howkings si těžko dovedeme představit. Přitom jde o všeobecně známého vědce, brilantního astrofyzika, zabývajícího se časoprostorovou singularitou, vznikem vesmíru a černými dírami. Jeden z největších mozků dnešní doby upoutaného na invalidní vozík zná snad každý. Méně už jeho knihu STRUČNÁ HISTORIE ČASU a jeho vědecké poznatky, jimž porozumět je zjevně nad síly drtivě většiny z nás.
 

Balet Národního divadla vrací do svého repertoáru skutečný klenot mezi výpravnými, dramatickými tituly, balet Oněgin. Ten bezesporu patří k vrcholným dílům Johna Cranka, špičky ve světové choreografii, který v něm rozvinul k dokonalosti své výjimečné umění vyprávět příběhy tancem. Balet ND navíc touto premiérou navázal na započatou linii uvádění Crankových děl (Zkrocení zlé ženy, Labutí jezero).
Inscenace, která bude uvedena na jevišti Národního divadla, vyžaduje expresivní herecké výkony, brilantní taneční techniku a velmi hluboký smysl pro široké emoční vyjádření jednotlivých postav.

Česká televize dnes odvysílá snímek Past se Zuzanou Stivínovou v hlavní roli. Film o životním osudu herečky Jiřiny Štěpničkové, dílo se zaměřuje zejména na její pokus utéct za hranice a následné zatčení, pobyt ve vězení. Ve filmu se objevuje i malý chlapec. Spolu s jeho slzami se vám budou kutálet po tváři ty vaše, až uvidíte bezbranného chlapce, který několik měsíců jen chce za mámou. Místo toho putuje po různých místech, kde nikoho nezná. V předpremiéře takto viděl sám sebe jako čtyřletého i Jiří Štěpnička.
 

Jestli jsem se někdy bála zubaře, tak už si na to nevzpomínám. Chodím k němu tak často, že mám u něj vlastní přezůvky. Vrtání zubu je pro mě rutina, někdy si u toho i schrupnu. Když ale zubař vysloví to děsivé slovíčko "paradentóza", vystartuju z křesla. To se dělá, takhle strašit klienty?