Pokusil jsem se zde složit poklonu ženám, které naší zemí dělají ve světě svými pozoruhodnými výkony tu nejlepší reklamu.

Právě to by mělo být tím, co olympiádu činí olympiádou. Aby sportovci ze sebe vydávali maximum a vytvářeli tak svého druhu mezi zeměmi mosty – a nekopali mezi nimi hluboké příkopy.

Nepatřím mezi ty, kdo by sportem příliš žili. Spíše naopak. Docela mi vadí, když se zlatou medailí některého z našich sportovců chlubí politici, klidně i ti, kteří předtím nenechali na hrách nit suchou a nadýmali se, jak je budou bojkotovat – nebo ti, kteří by rádi kandidovali na Hrad a doufají, že tímto si vytvoří u fanoušku gloriolu vlastenců.

Snažme se nacházet skutečné vzory. Vzory píle, houževnatosti, nesobeckosti, porozumění. Vzory, které po sobě nezanechají jenom tunu prázdných frází, ale stopu, již jen tak něco nepřekryje…