Z časů migrace

Haiku

Ranní mlha
zamávala vlaku
a dala se na útěk

Prapodivná říkanka odeslechnutá mezi dětmi na rohu Baker Street,
kde si hrály na jakýsi „stroj na vraždy“.

Každý to zná když musí někomu říct sbohem...

kašli na zelí - mám tě rád

Básnická forma, která mi nejvíc vyhovuje.

Dopis

Tři slova skrývající mnohé...

&Sance je mnohdy něčím, co vkládá do našich životů naději v lepší zítřek. Proč se jí tedy nechopit?

1.„Jedna jediná společná bytost, jejíž nezájem vás deprimuje.“
Tak bych nazval Joriku s Jakubem. Nemohli nebýt tou bytostí. Ale ve skutečnosti se rozešli a kompletní stvoření spolu netvořili. Nejprve jsem byl rád.
Taky byste byli. Představa, že vás ignoruje dokonce i společná bytost, může zlomit. Rozložit. Přesto jsem si přál, aby se Kuba s Jorikou opět spojili, i když ne proti mně. Přál jsem si, aby se zase milovali, a to navzájem, a opět byli šťastni. Asi jako v románu. A toužil jsem po tom s jednou jedinou jednoznačnou představou:
„Pokud se dva milují, třetím odpustí.“

Kapitola první: Dlouho se zdráhala
Když Jorice řekl, že ji miluje nekonečně, posléze i svolila, že by spolu mohli něco mít.
"A co?" zajímal se. Prsty jí položil okolo pasu. Jorika měla na sobě džíny.
"Pletku."
Pak šli do bytu X.

Čtenářce knihy Kaleidoskop

Kdyby měl na hlavě rohy, vypadal by jako uhrančivý mefisto, který s prostopášným úsměvem nabízí...