Původní báseň doplněna později o nápěv - rovněž autorčin. Obrázek nakreslil a daroval Vladimír Dědek.

Tuto báseň věnuji všem, na něž tato doba těžce dopadá – a připadají si v ní jako cizinci. Všem, kdo hledají opěrné body, a zatím se jim bortí půda pod nohama. Všem, kdo čelí vichrům povrchnosti a pokrytectví. Všem, kdo bojují za své sny – a nevzdávají se jich.
 

Takové malé zamyšlení o tom, že má-li něco platit a být vyžadováno, musí to platit univerzálně, nikoli selektivně. A že jaké jsou vzory, takoví jsou i následovníci…
 

Snažím se tu dobu vyvolat
kdy počal jsem rozum bráti
zvědavě se při tom podívat
jak život se tím krátí

tenkrát však byl celý před námi
když zasedli jsme do školních lavic
bylo nám šest
a toužili na víc