Jo, sbírám papír! Jsem soutěživá, no a co! Možná se mi to trochu vymklo z rukou... Vidím důchodkyni s novinama a už odhaduju gramy a čas, kdy je odloží. 

Letáky u domu nejsou pro mě jen papír, ale poklad!

Ve fitku předstírám zájem o reklamní katalogy, nabídka je mi samo šumák! Na váhu s nima!

Na frontě. Spolubojovníci semknutí proti společnému nepříteli. České poště. Vzájemně se podpíráme z posledních sil. Jestli mi nabídne los, zastřelím ji.

Zaujal mě veterán. Odhaduju ho na první světovou. Zřejmě si jde pro výsluhu. Sedá si. Nedivím se. Bála bych se ho i dotknout, tak křehký mi připadal. Nevypadá sympaticky. 

Vyzkoušejte skvělý dezert z listového těsta plněný rafinovanou mandlovou náplní a ukrývající malé překvapení. 

Tak jo, jsem puntičkářka. Mám ráda krabičky, ohraničení, barevný nadpisy. Zorganizovat cvičící víkend s kosmetikou a masáží? Pche, mnu si ruce. Už vidím tabulky, zvláštní sešit s úkoly a nadpisy "nezapomeň", nedělám to poprvé. Nutná osobní návštěva hotelu! Hm, oběd mi dali, nic není problém, zákazník na prvním místě. Žádný luxus, ale tělocvična mě dojala, to byla láska na první pohled. Výměna několika mailů s majitelem a majitelkou hotelu, aby ani drobnost neunikla. Nic není problém. Restaurace a bar vám budou k dispozici. Budete v hotelu sami.

Máma. To je funkce. Mandát. Byla zvolena po složité předvolební kampani. Volič se však v té době coural někde na houbách nezodpovědně bez občanky. Bylo rozhodnuto v jeho zastoupení. Máma převzala mandát ve chvíli, kdy se s voličem setkala tváří v tvář. Na ten den nikdy nezapomene. Den, kdy na chvíli litovala, že kandidovala. Den, kdy jí došlo, že tahle funkce je celoživotní. Předvolební slib byl jediný. Vytvořit z voliče člověka. Měla před sebou složitý proces, na kterém makal team lidí. Předně její zástupce, místopředseda Táta. Ministerstvo zdravotnictví, školství a tělovýchovy. Celému teamu ale velela ona. Nepotřebovala vysoké školy, aby disponovala velkou mocí. Jedinečnou. Mateřskou láskou.  

V neděli 23. dubna 2017 proběhlo ve Stavovském divadle historicky první slavnostní ocenění #laskavec Nadace Karla Janečka. Projekt probouzí touhu po objevování a konání laskavých skutků. Dobrosrdeční lidé byli oceněni za nezištné laskavé skutky. Součástí večera byla Meta-přednáška Petra Ludwiga, autora knihy Konec prokrastinace.

Oči jsem měla zarudlé od pláče. V ruce jsem pořád omílala kapesník. A nejvíce ze všeho mě štve, že všechno, co se stalo, mi došlo až nad tím šálkem černé kávy. Do ruky mi vložil hrnek s mojí oblíbenou kávou a usmál se. Byl spokojen, že nechci nic jiného. Zhluboka jsem se nadechla. Má přítelkyně seděla naproti mně, položila mi ruku na stehno a řekla: „Všechno to společně zvládneme, zlato!“ Kamarád se pouze usmál a kývnul hlavou na souhlas.

Kniha Davida Granna (*10. března 1967, New York) se stala loni režisérovi ruského původu Jamesi Grayovi předlohou ke snímku Ztracené město Z, který právě vstupuje do českých multikin. Uspěl mi možná víc, figuroval-li by v hlavní roli kdys reálně žijícího geodeta, důstojníka a dobrodruha Percy Harrisona Fawcetta (1867-19??) skutečně Brad Pitt, jak bylo avizováno; nakonec jej však nahradil dost se mu vizuálně podobající britský herec Charlie Hunnam (*1980), známý mj. z adaptace Dickensova Mikuláše Nicklebyho (http://www.csfd.cz/film/20719-nicholas-nickleby/prehled/).
A „netáhne“ jako Pitt, nicméně v případě natolik konspiračního námětu, to zase tak vadit nemusí. Vždyť Fawcettovo zmizení se takřka už století řadí k nejpověstnějším legendám všech dob. I stálo to asi studiu za risk, ušetřit na honoráři pro hlavní hvězdu, a skutečně se možná nejedná ani tak o to, kdo Fawcetta hraje, jako o to, že v tomto filmu sledujeme právě osudy skutečného muže, jehož ostatky se však už sotva kdy najdou. Anebo snad... Jak to bylo?

Musím nakoupit. Nákupní vozík přetéká. U pokladny ztuhnu. ,,Bohužel, již jsme plastové tašky stáhli z prodeje." Úsměv pokladní. Vřískot dvojka! Musím ji zabít! Musím se uklidnit. Musím si zapsat jarní kiláčky se zátěží potravin pro armádu v náruči od Lidlu k autu a od auta domů do tréninkového deníčku.

Nejhůř se vyrovnáte s vlastní chybou, ale vítězství nastane, když si přiznáte, že byla vlastní. Tak jo, vygruntovala jsem auto, konečně. Vysavač na pumpě měl po mém odjezdu zácpu - no co, no, auto je moje kancelář, jídelna a mateřské centrum. Naopak ti, co čekali na wapku vypadali, že se podělaj. Při čištění interiéru jsem přišla konečně na to, kam děti schovávají vycucaný bonbony, každý flek na sedačce mi připomněl, jak říkám dětem: dám ti to, ale nevyleješ to!

Dlouhý vlasy, krátký rozum. Jo, to bylo. Vlasy po kolena. O co delší, o to rozum kratší. Vlasy za to nemohly. Rostly. Vyrostla jsem až později. Pozdě. Jo, tak nebudu hrát divadýlko, rovnou říkám, že jet s rozpuštěnou hřívou tramvají se rovnalo přítomnosti velké hvězdy Holywoodu. Kromě těch, co se dloubali zrovna v nose, na mě koukali všichni. Ne na mě, na moje vlasy. 

"Ó, nejsvětější z řemeslníků, dej, ať dílo své dobře započnu. Ať tvoje ruka ho posvětí, ať dílo to dokonáš bez úhony mojí a své. Ať v dobrém se rozejdeme a já nad dílem dokonaným mohu Tebe blahořečit.“ Dám na modlení. 
 
Když se mi daří modlitbou Jeho svatost řemeslníka přivolat, uctím ho dary, nakrmím ho. Většinou mne hladí slovy a požehná mou přípravu na velebení chrámu našeho.

Není to tak jednoduchá otázka, jak se na první pohled zdá. V první řadě se nám na pultech obchodů často nabízí nekvalitní potraviny, v řadě druhé si naše tělo může vybudovat vůči některým potravinám intoleranci. Takže i když si myslíme, že jíme zdravě, našemu tělu se to nemusí líbit. Na rozdíl od alergické reakce, kterou na sobě každý ihned vypozoruje, jsou potravinové intolerance mnohem zákeřnější. Neprojevují se tak okatě. Spíše způsobují vleklé zdravotní problémy, vyrážky, ekzémy, opakované záněty, bezdůvodné bolesti, psychickou nerovnováhu. V lepším případě "pouze" nadýmání nebo únavu.