Ranní ticho je opravdu mrtvolné. Tma jako v hrobě. Cinkání maček a karabin připomíná umíráček. Normální člověk si v létě ošplouchává nožičky mořem v Chorvatsku a já si hraju na sněhuláka v mačkách a sněhu. V uších ni zní slova mé kolegyně: "To jako jdete třeba den nahoru a pak zase den dolů. To má být jako super? Jsi blázen?" Jsem. Chci si vylézt pro ten nenahraditelný pocit. Jeden z nejkrásnějších pocitů je sáhnout si na dno a pak stanout na vrcholu. Dělíme se do skupin. Mateřská škola na exponované procházce. Naše lano spojuje čtyři lidi. A jednoho medvěda. Zima jak v ruským filmu, oblékla bych si s chutí i stan. Jistota je, že ten traverz v ledovci mě zahřeje. Jen ho tuším, vidím si sotva na nohy.

Za devíti horami a devíti řekami hora stojí. Mocná. Nafrněná královna Evropy. Korunu nasazenou ve výšce 4809m na bílé čepici z honosného ledovce uštrikovanou. Mont Blanc jí říkají. Služebnictva má nepočítaně. Oddaně ji mraky slouží, vítr, sníh, déšť. Zlodějka kyslíku. Pověst o ní ji předchází. Mnoho smrtelníků očarovala, aby se koruny její dotknouti toužili. Snadnou cestu na úpatí jim sluncem ozářila, aby blíže koruně své je ponížila anebo je zahubila. V místech, kde cesty zpátky není. Mnoho cest ke koruně její vede, každá však na dny se počítá a nelehká jest. Svůj hřeben do italské cesty pohodila a sluhům poručila, aby kobercem ledu a sněhu pokryt byl. &Svadlenám zakázala díry ve svém ledovcovém plášti pozašívat. Tu z manýru kousek toho pláště za děsivého hluku utrhla. Tu se s chutí, koketa jedna, zahihňala a pár kamínků tak do francouzské nejlidnatější cesty upustila. 

V dnešní době složitosti všech procesů a vztahů občas vzpomínám na půvaby jednoduchosti. Podle dávné moudrosti platilo, že v jednoduchosti je síla, hlavně pak v oblékání a líčení, ale kdysi byla jednoduchá i komunikace ve společnosti. Patřím ke generaci připravované pro život bez potřeby záludností a podvodů, kdy i za podvody malé padaly tresty velké, nikomu se nemohly vyplácet a hlavně nebyly k profesnímu růstu nutné. Proto také lidem mé generace chybí -  dnes tolik potřebná -  obezřetnost při jednání s kýmkoliv.
 

Máj, hlavně jeho první den, je po staletí spjat s polibkem pod rozkvetlým stromem. Prý, aby žena následující rok neuschla a byla po celých 12 měsíců krásná. Herečka Sandra Nováková tuhle tradici ctí, a protože kromě svého partnera Vojtěcha Moravce a synka Mikuláše miluje také rtěnky, před oním májovým polibkem se společně vydali zakoupit kvalitní neslíbatelnou rtěnku. 

Děláme to často nevědomky, ale některými svými činy bohužel dost intenzivně. Pokud chcete mít z dítěte pohybového nadšence, tady je pět typických vzorců chování, které by bylo lepší si v takovém případě odpustit. Dítě jimi ke sportu nepřiblížíte, spíš jej od něj vzdalujete.

Jo, sbírám papír! Jsem soutěživá, no a co! Možná se mi to trochu vymklo z rukou... Vidím důchodkyni s novinama a už odhaduju gramy a čas, kdy je odloží. 

Letáky u domu nejsou pro mě jen papír, ale poklad!

Ve fitku předstírám zájem o reklamní katalogy, nabídka je mi samo šumák! Na váhu s nima!

Na frontě. Spolubojovníci semknutí proti společnému nepříteli. České poště. Vzájemně se podpíráme z posledních sil. Jestli mi nabídne los, zastřelím ji.

Zaujal mě veterán. Odhaduju ho na první světovou. Zřejmě si jde pro výsluhu. Sedá si. Nedivím se. Bála bych se ho i dotknout, tak křehký mi připadal. Nevypadá sympaticky. 

Vyzkoušejte skvělý dezert z listového těsta plněný rafinovanou mandlovou náplní a ukrývající malé překvapení. 

Tak jo, jsem puntičkářka. Mám ráda krabičky, ohraničení, barevný nadpisy. Zorganizovat cvičící víkend s kosmetikou a masáží? Pche, mnu si ruce. Už vidím tabulky, zvláštní sešit s úkoly a nadpisy "nezapomeň", nedělám to poprvé. Nutná osobní návštěva hotelu! Hm, oběd mi dali, nic není problém, zákazník na prvním místě. Žádný luxus, ale tělocvična mě dojala, to byla láska na první pohled. Výměna několika mailů s majitelem a majitelkou hotelu, aby ani drobnost neunikla. Nic není problém. Restaurace a bar vám budou k dispozici. Budete v hotelu sami.

Máma. To je funkce. Mandát. Byla zvolena po složité předvolební kampani. Volič se však v té době coural někde na houbách nezodpovědně bez občanky. Bylo rozhodnuto v jeho zastoupení. Máma převzala mandát ve chvíli, kdy se s voličem setkala tváří v tvář. Na ten den nikdy nezapomene. Den, kdy na chvíli litovala, že kandidovala. Den, kdy jí došlo, že tahle funkce je celoživotní. Předvolební slib byl jediný. Vytvořit z voliče člověka. Měla před sebou složitý proces, na kterém makal team lidí. Předně její zástupce, místopředseda Táta. Ministerstvo zdravotnictví, školství a tělovýchovy. Celému teamu ale velela ona. Nepotřebovala vysoké školy, aby disponovala velkou mocí. Jedinečnou. Mateřskou láskou.  

V neděli 23. dubna 2017 proběhlo ve Stavovském divadle historicky první slavnostní ocenění #laskavec Nadace Karla Janečka. Projekt probouzí touhu po objevování a konání laskavých skutků. Dobrosrdeční lidé byli oceněni za nezištné laskavé skutky. Součástí večera byla Meta-přednáška Petra Ludwiga, autora knihy Konec prokrastinace.

Oči jsem měla zarudlé od pláče. V ruce jsem pořád omílala kapesník. A nejvíce ze všeho mě štve, že všechno, co se stalo, mi došlo až nad tím šálkem černé kávy. Do ruky mi vložil hrnek s mojí oblíbenou kávou a usmál se. Byl spokojen, že nechci nic jiného. Zhluboka jsem se nadechla. Má přítelkyně seděla naproti mně, položila mi ruku na stehno a řekla: „Všechno to společně zvládneme, zlato!“ Kamarád se pouze usmál a kývnul hlavou na souhlas.

Kniha Davida Granna (*10. března 1967, New York) se stala loni režisérovi ruského původu Jamesi Grayovi předlohou ke snímku Ztracené město Z, který právě vstupuje do českých multikin. Uspěl mi možná víc, figuroval-li by v hlavní roli kdys reálně žijícího geodeta, důstojníka a dobrodruha Percy Harrisona Fawcetta (1867-19??) skutečně Brad Pitt, jak bylo avizováno; nakonec jej však nahradil dost se mu vizuálně podobající britský herec Charlie Hunnam (*1980), známý mj. z adaptace Dickensova Mikuláše Nicklebyho (http://www.csfd.cz/film/20719-nicholas-nickleby/prehled/).
A „netáhne“ jako Pitt, nicméně v případě natolik konspiračního námětu, to zase tak vadit nemusí. Vždyť Fawcettovo zmizení se takřka už století řadí k nejpověstnějším legendám všech dob. I stálo to asi studiu za risk, ušetřit na honoráři pro hlavní hvězdu, a skutečně se možná nejedná ani tak o to, kdo Fawcetta hraje, jako o to, že v tomto filmu sledujeme právě osudy skutečného muže, jehož ostatky se však už sotva kdy najdou. Anebo snad... Jak to bylo?