Od tohoto filmu mladé scénáristky a režisérky Ivety Gröfové (*1980) se hodně očekávalo. Původně to měl být dokument o tom, jak se vede mladým dívkám ze Slovenska, vytrženým z domácího prostředí, které odejdou za lepším životním údělem do ciziny. Posléze se autorka rozhodla pro hraný (či polohraný) snímek a zvolila pro svůj debut osud jedné z nich – romské dívky Dorotky (Dorota Billá). Dorota odjede z východního Slovenska daleko na západ až do Aše, města na pomezí Česka a Německa. Přes drobné kritické výtky se toto dílo nakonec stalo nejlepším slovenským filmem roku 2012 a získalo i Zlatého anděla na Tofifestu v polské Toruni.
 

Dávno před tím, než německý herec, producent a scénárista Til Schweiger podpořil přijímání migrantů do Německa, následkem čehož pocítil strmý pád z vrcholu popularity až na její nepěkné osamělé dno, natočil několik velkých kinohitů. Největší z nich, skvělou komedii Keinohrhasen, máme možnost vidět v nadcházejícím týdnu v češtině na Prima Max. Pojďme si společně připomenout, o čem že tahle filmová lahůdka vlastně je.

Vídeň začátek 20. století. Slavný iluzionista Eisenheim (Edward Norton), jehož vystoupením tleská celá Vídeň, má být na rozkaz korunního prince Leopolda na jevišti zatčen. Policejní inspektor Uhl, fascinovaný představením, však musí jen bezmocně přihlížet, jak se muž na jevišti doslova rozplyne...
 

Z malých příčin mohou vzniknout velké následky. Začíná to klukovskou rvačkou v brooklynském parku s následkem pohmožděnin a několika vyraženými zuby a končí drtivým masakrem charakterů rodičů. Nejen rodičů útočníka, ale i oběti. 

Není snad nikdo, kdo by neznal tragický příběh melancholického prince, jenž mstí vraždu otce a sám se žene do záhuby. Stále noví a noví interpreti se na divadlech předhánějí v jeho ztvárnění a noví režiséři se snaží ozvláštnit klasické téma a dát mu novou tvář. Filmový divák nedá dopustit na dva neslavnější (a určitě nejlepší) filmové Hamlety – Grigorije Kozinceva s nervně intelektuálním Innokentijem Smoktunovským (1964) a především na „klasiku“ – přesvědčivě patetického Hamleta Laurence Oliviera, který kromě režie ztvárnil i titulní  roli.

Mezi našimi režiséry jsou nesporné talenty, jejichž talent však z různých důvodů se nemohl projevit naplno. Patří sem beze zbytku Zdeněk Troška, hlavně jeho historické drama POKLAD HRABĚTE CHAMARÉ z roku 1984. Blanka Bohdanová v něm představuje stárnoucí hraběnku, která na svém zámku poskytuje útočiště abbému (Eduard Cupák) , bývalému jezuitovi a. fanatickému odpůrci všeho nového. To byl filmový skvost, ale Zdeněk Troška se od podobných filmů odklonil a celým svým dílem se zaměřil na podbízení se divákovi. Škoda, že nemohl realizovat Čachtickou paní, možná jsme o něm mohli mluvit vážněji než jen o tvůrci KAMEŇÁKŮ.

Jmenovat se Lebowski se stalo stárnoucímu hippieovi Dudemu (Frajerovi) osudným.  Nikdy nebyl žádný hrdina, v devadesátých létech, kdy se děj odehrává, je nezaměstnaný, narostlo mu bříško a má nejradši kuželky a klábosení s kamarády - veteránem z Vietnamu Walterem a pomalu chápajícím Donnym (Steve Buscemi). Až jednou...
 

Pod názvem DVA DNY V PAŘÍŽI si můžete v televizi vychutnat vtipnou, jemnou, místy hořkou komedii o manželském páru z New Yorku, který si vyjede do Evropy.
 

Už začátkem listopadu jsme zde psali o politických filmech, který vznikali v západním Německu v sedmdesátých a začátkem osmdesátých let. Psali jsme o filmu ZTRACENÁ ČEST KATEŘINY BLUMOVÉ, kde hlavní hrdinka hájí svou čest proti policejní a mediální zvůli. Na režii toho snímku byli podepsáni Volkera Schlöndorffa a jeho manželka a spolupracovnice Margarethe von Trotta. Také se zde objevil motiv terorizmu, který se stane ústředním i v dnes doporučovaném filmu.

Dramatický příběh z prostředí automobilových závodů probíhající na nejslavnějších evropských závodních drahách a životní osudy čtyř závodníků bojujících o titul mistra světa. Přestože od natočení filmu uběhlo přes padesát let a dráhy a hlavně auta se od té doby značně změnily, vlastní drama závodů a bojů mezi světovými esy stále fascinuje příznivce motorizmu.
 

Jak vzniká násilí a do jakých konců může dospět? Téma, často se v kinematografii objevující, lze příznačně nalézt i ve filmu západoněmeckých tvůrců Volkera Schlöndorffa a jeho manželky a spolupracovnice Margarethe von Trotta. Posuneme se sice až do poloviny sedmdesátých let minulého století, ale o to čistější, jasnější a účinnější bude jeho výpověď, která dokáže promluvit i k dnešku.