Ve splašeném vlaku se na cestě za svobodou ocitají dva uprchlí zločinci. Vlak nabere neskutečnou rychlost a stejné obrátky nabere film SPLAŠENÝ VLAK s nímž původem ruský režisér Andrej Končalovskij silně zabodoval v Americe a šokoval diváky na celém světě.

Když měli v jednom průzkumu studenti jmenovat deset nejvýznamnějších světových spisovatelů nebyl to pro ně problém. Trochu horší to bylo u světových malířů a velmi špatné u světových filmařů. Literatura i výtvarné umění se ve školách učí a v knihovnách je možno najít vše potřebné. K filmovým dílům, hlavně z historie, je mnohdy nemožné se dostat, protože kina hrají jen novinky a na DVD není zdaleka vše. Jedno je pozoruhodné – téměř ve všech odpovědích mezi nejlepšími režiséry se objevovalo jméno Ingmara Bergmana.

MAFIE - obávaná, zatracovaná, ale někdy také glorifikovaná a oslavovaná.
MAFIE - časté filmové téma, které tvoří skupinu tzv. gangsterských filmů.
MAFIÁNI jeden z nejlepších filmů této žánrové skupiny, který se nyní opětovně dostává na obrazovky..

Jaká je česká povaha? Jsme opravdu národem váhavců, kteří vydrží příkoří, sehnou hlavu a hřbet před cizí nadvládou, ale v pravou chvíli vyrukují proti teroristům? Tohle otázku si můžete položit při sledování trezorového filmu ČEST A SLÁVA.

Georgiana Cavendishová, Vévodkyně z Devonshiru (1757-1806), není u nás příliš známou historickou postavou. Přesto o této britské šlechtičně, která žila ve druhé polovině 18. století, vznikl v mezinárodní koprodukci pozoruhodný film VÉVODKYNĚ. A vzbuzuje oprávněný zájem těch, kdož si přečtou, že jde o praprapratetičku oblíbené princezny Diany a že jejich osudy byly v mnohém podobné. 

Jen málo filmů ze sedmdesátých let snese nálepku vyšší kvality. Jedním z nich je určitě dobrodružné drama OÁZA, které podle námětu Kamila Pixy natočil v roce 1972 Zbyněk Brynych. Vychází ze skutečnosti, že před vypuknutím druhé světové války nechtěla žádná z evropských zemí přijmout do svých řad československé vojáky; jedinou výjimkou byla francouzská Cizinecká legie. 

Dnes má premiéru dlouho avizovaný film Když prší slzy již včera. Snímek, u kterého se budou diváci smát, někdy je však zamrazí. Proč byste měli jít do kina i vy? Režisérka filmu Michaela Semela napsala scénář na základě několika skutečných příběhů domácího násilí. Hlavní roli zakřiknuté, manžele týrané optičky svěřila herečce Anetě Kernové. Jejího filmového manžela zahrál Jan Burda, který se role záporáka velmi dobře zhostil. V další hlavní roli diváci uvidí Hanu Drozdovou. Ve filmu je lékárnicí a s týranou optičkou naváže intimní vztah. I když jde spíš o propojení duší, postelových scén se ve filmu objeví hned několik. V mnoha vtipných situacích uvidíte herce Ladislava Ondřeje, který se zde objevil v roli gaye. 

Na konec světa do zapadlé horské vsi, kam ani povoz v plískanici nedojede, se stěhuje do vechtru nový železniční hlídač Josef Douša. Píše se rok 1920, Douša se právě vrátil z první světové války, kde si prožil takové peklo že se mu nepříjemné vzpomínky stále derou do paměti. Veze s sebou i ženu Annu s jejíž setrou, která spáchala sebevraždu, byl kdysi zasnouben. Jaký bude život dvojice stranou od lidí, kam z civilizace proniká jen houkání projíždějících vlaků a pozdrav projíždějícího strojvůdce?

Domácí násilí v rodinách trápilo jeho oběti i v minulých letech či stoletích, díky covidovému lockdownu se bohužel nyní rozšířilo do rodin, kde by nikdo agresi, ať už fyzickou nebo psychickou neočekával. Snímek režisérky Michaely Semely se zakládá na skutečném příběhu a do kin přichází 19. května.

Návraty k filmům konce šedesátých let mohou být nejen vzpomínkou pro pamětníky, ale i inspirací a zdrojem poučení pro mladou generaci, která tamní dobu nepamatuje, Díla tzv. československé „nové vlny“ či „filmového zázraku“  jsou z televize dostatečně známa – připomeňme namátkou jen několik tehdy mladých tvůrců – Formana, Menzela, Jireše, Juráčka či Chytilovou. Často ale zapomínáme, že to nebyli jen mladí absolventi pražské FAMU, kteří se zapsali nezapomenutelně na filmovou mapu jak našeho státu tak i celého kulturního světa.

Kdo by tušil, že milovaný režisér Pedro Almodóvar, který si již tolikrát získal srdce publika citlivými studiemi lidských povah jako SPOUTEJ MĚ, VYSOKÉ PODPATKY, KVĚT MÉHO TAJEMSTVÍ či MLUV S NÍ, si jednou dokáže udělat film jakoby sám pro sebe, v němž diváka docela vyšokuje? Zaskočen může být i ten, kdo měl rád jeho svérázný humor a s pochopením přijímal jisté bizarnosti jeho tvorby.
 

O tom jak se jedna, zpočátku docela obyčejná. služební cesta může změnit v den plný děsu a obav vypráví kultivovaným způsobem film 48 HODIN V PAŘÍŽI, kterým se divákům hodlá zavděčit ČT 2. Režisér Roman Polanski snad jinak než v temných tónech točit neumí (vzpomeňte třeba DEVÁTOU BRÁNU, ROSEMARY MÁ DĚŤÁTKO či PIANISTU) a ani v tomto filmu z roku 1988, známým spíše pod originálním názvem FRANTIC, tomu není jinak.

Soudní dramata jsou oblíbeným tématem amerických filmařů. Diváci se rádi nechají vtáhnout do nekonečných a na pohled neprůhledných tahanic mezi žalobci a obhájci – což ostatně známe velmi dobře z románů Erle Stanley Gardnera, jehož Perry Mason bojuje statečně v soudní síni a vyhrává i na pohled ztracené případy. Martin Vail (ztělesněný Richardem Gerem) jako obhájce ve filmu PRVOTNÍ STRACH je také zkušeným právníkem, který má leccos za sebou. Je i pohledný a veřejností oblíbený. Ale s jeho morálkou to není tak úplně podle pravidel.