Z předválečné české filmové tvorby se na obrazovky dostalo už téměř vše. Většinou – taková byla doba – nešlo o kvalitní umělecká díla, ale tyto „filmy pro pamětníky“ měly a mají své vděčné publikum. Přesto jsou některé filmy málo známá a těžce dostupné. Příkladem je film SVĚTLO JEHO OČÍ z roku 1936, považovaný již v době svého vzniku za superkýč a po válce již nikdy v kinech neuvedený. Snad právě proto se stal legendou,  jíž se dnes můžeme vysmívat, , koukat se na ni z nadhledu, ale je dobré se s ní seznámit. Třeba i proto, že – jak kdosi řekl - „kýč je nesmrtelný“ a určitě se najde dost těch, kterým přijde k chuti.
 

Eva Holubová, Bolek Polívka, Ivana Chýlková, Karel Roden, Patricie Pagáčová, Nela Boudová a Richard Krajčo. Herci, které si vybral režisér F. A. Brabec do rodinného filmu inspirovaného knihou Filipa Rožka "Gump - pes, který naučil lidi žít."
 

Vzít do svých rukou spravedlnost za válečné zločiny a soudit Adolfa Hitlera se rozhodla skupina německých důstojníků. Hitler tedy nespáchal sebevraždu, ale byl unesen - to je východisko českého filmu JÁ, SPRAVEDLNOST z roku 1967.

Diváci celého světa vždy milovali drsné detektivy, lstivé právníky a nekalosti odhalující novináře. Tu poslední sortu sice v dnešní době zastínili televizní reportéři, ale pohled do usilovné a tvrdé práce novinářských maniaků zřejmě ještě nezastaral. To si zjevně myslel i režisér Ron Howard a zkušený scénárista David Koepp a tak se nyní do zázemí redakční kuchyně pojďte s nimi podívat.
 

Po delším čase se na obrazovce můžeme setkat s významným ruským hercem a režisérem Nikitou Michalkovem a jeho filmem UNAVENI SLUNCEM. Mimořádné dílo se vrací do období stalinských čistek v druhé polovině třicátých let a deklaruje povahu pravdy o tom, jak revoluce požírá své vlastní děti.

Toulavý pes Gump se devět měsíců po vydání knihy „Gump: pes, který naučil lidi žít“ stal fenoménem. Neotřelé, poetické, chvílemi až bolestné vyprávění očima psího tuláka Gumpa. Příběh o cestě plné překážek, o neochvějné psí obětavosti položit život za svého páníčka, o naději, kterou nespoutá ani ten nejpevnější řetěz, ale také o zvířecí moudrosti, která nám lidem otevírá oči.

V Hollywoodu se už stalo tradicí, že když se jim zalíbí námět některého evropského filmu, natočí si jeho remake sami znovu. Příběh dvou bratrů napsal nejprve scénárista Anders Thomas Jensen a natočila v roce 2004 dánská režisérka Susanne Bierová. O pět let později se Susanne Bierová spolu s Davidem Benioffem podílela na obdobném příběhu se stejným názvem BRATŘI. V režii Jima Sheridana (MOJE LEVÁ NOHA, VE JMÉNU OTCE, BOXER, IN AMERICA, DŮM SNŮ)) se tak na plátno dostává příběh dvou zcela rozdílných bratrů, tentokrát ve zcela současném balení.

 

Pokud jste v minulých týdnech sledovali seriál Medicejové: Lorenzo Nádherný, vysílaný od března na ČT2, a něco se vám na téhle podívané nezdálo, možná je to tím, že vám unikla 1. série, Medicejové: Vládci Florencie. Chyba není na vaší straně, tahle podstatná část příběhu Medicejských totiž na veřejnoprávní televizi nikdy nezazněla. A je to obrovská škoda.

Film, který zazářil a stále září jako meteor. Potvrzení, že i detektivka může být vrcholným uměním, když vyjde z vynikajícího scénáře, hrají v ní špičkoví herci a vede je zdatný režisér.

Nepochybujeme, že každý filmový divák určitě zná válečné drama otce a syna Svěrákových TMAVOMODRÝ SVĚT z roku 2001. Možná už méně se ví, že tento film měl před více než třiceti lety předchůdce ve válečném filmu NEBEŠTÍ JEZDCI. Zatímco Svěrákův film přišel v době, kdy se o západním odboji již mluvilo zcela otevřeně, film Jindřicha Poláka byl natočen na konci šedesátých let a prolomil dlouho tabuizované téma o českých letcích, kteří v Anglii bojovali proti fašismu (a z nichž mnozí po návratu do vlasti skončili ve věznicích).
 

Dvě podivné existence se náhodou potkají při stopu na dálnici. Jsou to rebelové proti moderní chladné společnosti nebo jenom zoufalci, kteří mají sice své životní sny, ale už ne sílu a možnost je naplnit?

Už máte dost problémů dnešních dnů, už se trochu nudíte v dobrovolné či nucené karanténě? Můžete sice číst, ale jen zásoby, které jste si nastřádali a dosud jste na ně neměli čas. Knihkupectví i knihovny jsou zavřené, a spoléhat na televizi? Je toho v programech hodně, ale když nemusíte krváky, krimi ani romantiku, pak se nabídka patřičně mrskne. A i tady k vám dolehnou dnešní problémy a máte pocit, že jim nejde uniknout. My vám dnes nabízíme opravdový únik – pohádku. A navíc ještě animovanou.

Komu z mladých dnes něco řekne jméno slovenského režiséra Štefana Uhra (1930-1993)? I ti starší často zapomínají. Horem dolem skloňujeme „česká nová vlna“, ale jaksi jsme už zapomněli, že filmům Chytilové, Formana, Jireše a dalších cosi v československé kinematografii předcházelo. Odborníci mluví hlavně o dvou filmech, jejichž poetika a nový způsob vyjadřování ukázaly filmu novou cestu – Vláčilově HOLUBICI  a Uhrově SLNKU V SIETI.