Jsou filmy, a přiznejme, že jich není mnoho, které můžete vidět několikrát a vždy vás zaujmou a najdete v nich něco nového. Řeknete-li zkušenému divákovi kina a televize PŮLNOČNÍ KOVBOJ, hned se zeptá, kdy ho bude moci znovu vidět. Pokud patříte mezi ty mladé, kteří tento skvost filmového plátna ještě neměli možnost zhlédnout, tak nyní neváhejte PŮLNOČNÍ KOVBOJ je legenda a důkaz, že dobrý film ani po letech nestárne.
 

Nemusíte tomu věřit, ale pád sovětského impéria měl na svědomí jediný člověk: Charlie Wilson - sukničkář, alkoholik, příležitostný uživatel drog a také kongresman, jemuž se podařilo vyhnat Rudou armádu z Afghánistánu a tím odstartovat rychlý krach komunistické říše.
 

                 Historické drama Královna Alžběta: Zlatý věk je pokračováním devět let starého snímku Královna Alžběta, nominovaného na sedm Oscarů. Film jako první upozornil na nesporný talent herečky Cate Blanchett, která vystihla královnu Alžbětu I. tak dokonale, že byla za roli oceněna Zlatým globerm a ceniou za herecký výkon na festivalu v Torontu.

Albana rok 1938, doba velké hospodářské krize. V hromadě odpadků se probudí tulák Francis Phelan. Mezi bezdomovci žijícími na okraji společnosti, přespávajícími ve vracích aut, v zákoutích, opuštěných skladištích či pod širákem a živícími se tu krádežemi, tu příležitostnou prací je již dvacet let „doma“.
 

Ad Astra je filmem o samotě, odcizení a znovunalezení sebe sama i smyslu vlastní existence. Hvězdná konstelace Brada Pitta, Tommy Lee Jonese a Donalda Sutherlanda předznamenává úspěch snímku, čekajícího na své zrození bezmála deset let. A tohle čekání se v případě Ad Astra vyplatilo.
 

Po obrovském úspěchu tří dílů bestselleru Stiga Larsona MILÉNIUM se severské detektivky staly senzací po celém světě. Nejen, že příběhy Lisbeth Salanderové a Mikaela Blomkvista pokračují v dílech Davida Lagecranze, ale objevila se celá škála výborných spisovatelů, mezi nimi i stále populárnější Jo Nesbø.
 

Sylvester Stallone se již po páté vrací ve své legendární roli válečného veterána Johna Ramba na plátna českých kin. Završení životního příběhu jedné nesmrtelné postavy je dojemné, brutální, ale především velmi lidské. Patříte-li mezi fanoušky žánru, do kina určitě neváhejte dorazit.

Alfred C. Kinsey (1894-1956) byl původně zoolog a zajímal se o blanokřídlý hmyz speciálně o žlabatky. Jeho cesta ho však zavedla do jiné oblasti. Byl prvním, který se výzkumem sexu a sexuálního chování Američanů zabýval na vskutku vědecké úrovni. Puritánská Amerika se dočkala nečekaného odhalení a Kinsey prokletí mocných i církevních kruhů.
 

Ondřej a Ivan Trojanovi točí svůj první společný film. Bouráka jim napsal Petr Jarchovský. V pondělí začala v severočeském Varnsdorfu hlavní část natáčení. Ve stylizovaném příběhu padesátníka, který odmítá dospět a řešit cokoli jiného, než svůj účes, špičaté boty, rock'n roll a opráskaný Cadillac, režíruje Ondřej Trojan poprvé v hlavní roli svého bratra Ivana.

Obliba hororů u diváků může mít různé podoby. Porcování motorovou pilou asi soudný divák odmítne, rozkládající se mrtvoly, stříkance krve či pištící teenegery také. Vždy si vzpomenete na Hitchcocka a jeho důsledné stupňování napětí třeba v PSYCHU či PTÁCÍCH. Ani režisér Alejandro Amenábar nepotřebuje k dosažení silného účinku žádné hororové rekvizity známé z béčkových filmů.
 

Před devatenácti lety se na světové filmové mapě objevilo neznámé jméno a film, který silně zaujal novátorským přístupem. Režisérem byl Mexičan Alejandro Gonzáles Iňárittu (*1963), který z diskžokeje přešel přes psaní filmové hudby až k natáčení reklamních snímků. Jeho Kromě mnoha jiných cen získal cenu za nejlepší film na festivalu v Cannes a byl nominován na Oscara a sklidil obrovský celosvětový úspěch.

 

Komorní duchařský horor, v němž se budou dít podivné úkazy, které vystraší jak diváky tak i hlavní představitelku Michelle Pfeifferovou. Můžete mluvit i o psychologickém thrilleru, užijete si strašení a paranormálních jevů, abyste nakonec skončili v zatraceně černé realitě.

 

Ani já neprozradím hlavní „fór“ filmu Quentina Tarantina Tenkrát v Hollywoodu, ale již soundtrack fascinuje, a to ač je zapuštěn do podkresu natolik umně, že ho očarovaný divák posléze může i přestávat vnímat. A ne že by autor jen hromadil hit na hit, nicméně dobovou atmosféru navodí dokonale, a to také bručavými slogany rádia a televizí. A určitě je v pořádku také to, že tuhle i písňovou stopu tvůrci zakázali otitulkovat.