Nová animovaná pohádka pro děti odstartovala minulý čtvrtek svojí premiérou v českých kinech. Je z německé produkce a čítá příjemných 90 minut.

Prosinec 1944. Mezi spojeneckými jednotkami na západní hranici Německa vládne dobrá nálada. Vojáci se těší na brzký konec války až poslední jednotky wehrmachtu složí zbraně. Ale na německé straně dochází k rozhodnutí za každou cenu zlomit odpor Spojenců a připravuje se rozsáhlý protiútok v Ardenách, v místě, kde je málo amerických divizí. Navíc místní generálové chtějí využít zimního zamračeného počasí, kdy letecká posila Američanům nebude možná.

Odjakživa přitahují diváky slavná jména jak z politického tak kulturního prostředí a jejich životy. Této zálibě se podřizují jak spisovatelé tak filmaři a shánějí informace nejen o jejich práci, ale také o jejich zálibách, zvyklostech, láskách a podivnostech, nevyjímaje ani klepy z jejich intimního soukromí. Snaha předhodit veřejnosti velkého člověka zajímavým a přijatelným způsobem však často končí buď v kýčovitě sentimentálním pojetí nebo v divácky těžce dešifrovatelné extravaganci. 

Zážitky,
neskutečná dobrodružství,
nezapomenutelné chvíle,
které ani foťák nezachytí….

To vše na
Mezinárodním filmovém festivalu road movies 2018
již v červnu v Plzeňském DEPO2015.

Když měli v jednom průzkumu studenti jmenovat deset nejvýznamnějších světových spisovatelů nebyl to pro ně problém. Trochu horší to bylo u světových malířů a velmi špatné u světových filmařů. Literatura i výtvarné umění se ve školách učí a v knihovnách je možno najít vše potřebné. K filmovým dílům, hlavně z historie, je mnohdy nemožné se dostat, protože kina hrají jen novinky a na DVD není zdaleka vše. Jedno je pozoruhodné – téměř ve všech odpovědích mezi nejlepšími režiséry se objevovalo jméno Ingmara Bergmana.

Když si režisér Jonathan Demme vydobyl nehynoucí diváckou slávu postavou zrůdného sériového vraha, kanibala doktora Hannibala Lectera ve filmu MLČENÍ JEHŇÁTEK, čekalo se s jakou senzací přijde ve svém dalším filmu. V roce 1993 opět zaútočil na myšlení Američanů, ale tentokrát s mnohem vážnějším tématem a také naprostou změnou žánru. 

Italský film podle povídek Luigiho Pirandella uvedl někdejší distributor sloganem „O lásce a naději, o touze a životních omylech.“ Žádný slogan však nemůže plně vystihnout umělecké dílo – ani ten uvedený v titulku toho článku. Měl by jen navést diváka k tomu, aby se začetl do následujících řádek a hlavně, aby se na film posléze podíval. Zde jen podotkněme, že sledování tohoto díla může citlivému a vnímavému divákovi přinést mimořádný smyslový zážitek.

OKAMŽIK VZKŘÍŠENÍ je strhující drama vycházející z jedné z nejuznávanějších knih v dějinách Izraele - kontroverzního románu Yorama Kaniuka. Natočil je proslulý scenárista a režisér Paul Schrader. Popisuje dojemný příběh znovuobjevení života po traumatických událostech druhé světové války. Do osudu Adama Steina (Jeff Goldblum) v plné síle zasáhne nacistická zvrhlost. Sice přežil holocaust, ale skvrna na duši je mimořádně silná. Dokáže ji zahojit?

Už svým názvem – DVOJROLE – prozrazuje televizní film z brněnského studia dualitu: jak tu faustovskou mezi tělem a duší, ale i mezi mládím a tělesnou uvadlostí či mezi inteligentním jednáním a zločineckými zvyklostmi. Příběh z pera lékařky, překladatelky a senátorky Jaroslavy Moserové začíná v žánru sci-fi, aby posléze přešel do psychologické detektivky. Dokáže udržet diváka v napětí, pokud ovšem přistoupí na nadsázku o takové pokročilosti lékařské vědy, že dokáže transplantovat mozek a přenést jej do jiného těla. 

Na první pohled klasický thriller. V San Francisku řádí sniper, který z vysokých budov střílí na nic netušící oběti. Tou první je dívka koupající se v bazénu na střeše svého domu. Vrah sděluje policii, že bude každý den pokračovat, pokud nedostane sto tisíc dolarů. „Když se neozvete, budu mít to potěšení zabít jako dalšího některého katolického kněze nebo černocha,.“ Podepsán je jako Štír (Scorpio).

Již dnes večer se české publikum dočká premiéry filmu Dvě nevěsty a jedna svatba.

Klasika může být podnětná, ale také nudná a ubíjející. U westernu je tomu trochu jinak – ty nejlepší filmy časem zrají a v konkurenci dnešní malosti získávají na poutavosti. Platí to však jen pro několik málo titulů – i tady platí, že kvantita neznamená kvalitu a ty stovky titulů z divokého Západu, které chrlí Hollywood každoročně, snesou přísnější měřítko je opravdu zřídka. Zeptejte se běžného diváka, kolik zná a pamatuje si westernů. Odpovědí budou zcela jistě filmy ŠEST STATEČNÝCH a V PRAVÉ POLEDNE. Pokud někdo přidá i titul RIO BRAVO, může si ho nyní v televizi zopakovat. A ten, kdo film nezná, by si ho rozhodně neměl nechat ujít – svými kvalitami ho jistě přesvědčí.

Jméno ilustrátora Bohumila Konečného bylo dlouhou dobu u nás neznámé. Ne tak jeho ilustrace z knih Jaroslava Foglara, které vycházejí i dnes pro ty mladší v reedicích. Starší generace, naše dědečky a rodiče, oslovily kresby Bohumila Konečného, zvaného Bimba, už před válkou a hned po ní, než komunisté knihy i časopisy jako Mladý hlasatel či Vpřed zakázali. Tajně se však četly pořád a jejich vlastnictví zehdy nešlo penězi zaplatit.