To je pořád řečí, že se Woody Allen opakuje, že jeho filmy jsou si přespříliš podobné, že se v nich moc mluví a vůbec, že sedmasedmdesátiletému tvůrci docházejí síly i energie. Jenže to se říká už nejmíň desítku let a přesto „stařík“ Woody nelení každý rok natočit alespoň jeden film a žádný z nich není ani zdaleka propadák. Když se tenhle milovník Manhattanu vydal také do světa, jeho dílo dostalo i jiné pozadí, což mu určitě prospělo. 

Nejchladnější a nejtemnější část roku vládne našim zeměpisným souřadnicím a dlouhé zimní večery se zdají být nekonečné. Ukrátit je sobě i svým ratolestem můžete pohádkami internetové televize Stream.cz. K těm generacemi prověřeným a nestárnoucím jako jsou Krteček, Pat a Mat nebo Jen počkej! přibyly dvě nové, původní. 

Kdo z čtenářů detektivek by neznal soukromého detektiva (nebo jak si sám říká „očka“) Philipa Marlowa? Kdo by neznal alespoň nějaký ze sedmi stěžejních románů amerického spisovatele Raymonda Chandlera (1888-1959)? Všechny vyšly česky a stále patří k tomu nejlepšímu, co v tomto žánru vzniklo. Prvním – a možná nejlepším románem s postavou očka Marlowa byl HLUBOKÝ SPÁNEK, poprvé vydaný v roce 1939. Ze znamenitého překladu Františka Jungwirtha jsme se i u nás mohli přesvědčit, že i detektivka, pokud je napsaná skutečným mistrem, patří do „velké“ literatury. 

Dlouho očekávaný film oscarového režiséra Martina Scorseseho Mlčení (Silence) vstoupí do českých kin 16. února 2017. Historický velkofilm vypráví o pronásledování křesťanů v Japonsku v 17. století.

 Klasika detektivního žánru, která dodnes neokorala a neztratila na působnosti. Dokonce bychom mohli říci, že pro ctitele klasické černé série americké detektivky je její zhlédnutí povinné.  Humprey Bogart po rolích gangsterů našel v postavě soukromého detektiva Samuela Spadeho úspěšnou polohu pátrače, který i s mnoha lidskými chybami, jde tvrdě za svěřeným úkolem a předznamenal tak další svoji významnou roli detektiva Philipa Marlowa v HLUBOKÉM SPÁNKU podle Raymonda Chandlera (1946, režie Howard Hawks).

Milovaný i zatracovaný je u diváků americký spisovatel, herec, režisér a jazzový klarinetista Woody Allen. První považují jeho rozsáhlé dílo z geniální autorské komedie nabité originálním humorem a satirickými šlehy. Ti druzí v nich vidí jen slovní exhibici obrýleného intelektuála, léčícího si uměním své komplexy.

Ústřední čtveřice tohoto filmu rozhodně nejsou žádní „andílci“. A film také nerozšiřuje vánočně přemrštěnou pohádkovou sérii všech česky vysílajících televizí, ale míří na dospělé diváky. Hlavně pánové, kterým není sklenka dobrého alkoholu cizí, se nejen pobaví, ale i leccos se dozvědí o výrobě i tradici skotské whisky. 

Tak. A i Stevenovi je sedmdesát.

Takovému Adolfu Hitlerovi by se to (možná) nelíbilo, kdož ví, ale Spielberg je tu (někoho dokonce irituje svým sentimentem) a byly to, zlobte se nebo nezlobte, rovněž prvky určitého jeho autismu (respektive vlastního mu Aspergerova syndromu), co rozhodlo o tom, že se stal z tohoto chlapce a muže až takový génius.

Rozhovor s populární herečkou nejen o tom, jak jim počasí vymrazilo při natáčení na horách, ale i o intimních scénách před kamerou a podobnosti jí a postavy Vandy, kterou představuje v novém filmu Všechno nebo nic. 

 
Výpravná historická freska z doby 11. století mísí poznání, dobrodružství, romantiku i exotiku. Výsledkem je velkofilm plný efektů, který dává nahlédnout na medicínu (či spíše ranhojičství) této doby, kdy náboženský fanatismus nedovoloval rozvoji lékařské vědy.

O diváckém (mega)úspěchu pohádky Anděl Páně 2 nebylo třeba pochybovat. Následující fotografie vám tak možná připomenou příjemné okamžiky strávené v kině, jiné zase nalákají k jeho návštěvě. A dalším třeba jenom zpříjemní další pracovní pondělí.

Přinášíme rozhovor s herečkou, kterou budete moci vidět i v novém filmu Všechno nebo nic. 

V roce 1978 se vydání románu SVĚT PODLE GARPA stalo literární senzací. Spisovatel John Irving v něm zachytil život „průměrného“ Američana, který však až magneticky přitahuje všelijaké neuvěřitelné náhody. Filmové zpracování, tak časté u úspěšných knih, se však zdálo téměř nemožné. Přesto se o to pokusil o čtyři roky později scénárista Steve Tesich a filmu se ujal režisér George Roy Hill.