Tak. A i Stevenovi je sedmdesát.

Takovému Adolfu Hitlerovi by se to (možná) nelíbilo, kdož ví, ale Spielberg je tu (někoho dokonce irituje svým sentimentem) a byly to, zlobte se nebo nezlobte, rovněž prvky určitého jeho autismu (respektive vlastního mu Aspergerova syndromu), co rozhodlo o tom, že se stal z tohoto chlapce a muže až takový génius.

Rozhovor s populární herečkou nejen o tom, jak jim počasí vymrazilo při natáčení na horách, ale i o intimních scénách před kamerou a podobnosti jí a postavy Vandy, kterou představuje v novém filmu Všechno nebo nic. 

 
Výpravná historická freska z doby 11. století mísí poznání, dobrodružství, romantiku i exotiku. Výsledkem je velkofilm plný efektů, který dává nahlédnout na medicínu (či spíše ranhojičství) této doby, kdy náboženský fanatismus nedovoloval rozvoji lékařské vědy.

O diváckém (mega)úspěchu pohádky Anděl Páně 2 nebylo třeba pochybovat. Následující fotografie vám tak možná připomenou příjemné okamžiky strávené v kině, jiné zase nalákají k jeho návštěvě. A dalším třeba jenom zpříjemní další pracovní pondělí.

Přinášíme rozhovor s herečkou, kterou budete moci vidět i v novém filmu Všechno nebo nic. 

V roce 1978 se vydání románu SVĚT PODLE GARPA stalo literární senzací. Spisovatel John Irving v něm zachytil život „průměrného“ Američana, který však až magneticky přitahuje všelijaké neuvěřitelné náhody. Filmové zpracování, tak časté u úspěšných knih, se však zdálo téměř nemožné. Přesto se o to pokusil o čtyři roky později scénárista Steve Tesich a filmu se ujal režisér George Roy Hill.

Film UČITEL TANCE patří k těm nezapomenutelným dílům, která i při opakovaném zhlédnutí na vás dýchnou kouzlem hřejivé lidskosti. Příběh o „velkém frajerovi Richardu Majerovi,“ přicházejícím v době těsně po skončení druhé světové války do tuberkulózního sanatoria, je zároveň podobenstvím o nezkrotné síle člověka nepodlehnout tísnivé, smrtí hrozící situaci a čelit životnímu konci s hrdě vztyčeným čelem a bez omezování.

1. prosinec se neúprosně blíží, a nám proto nezbývá než zhodnotit okem kritickým volné pokračování vánoční klasiky Anděl Páně, které právě k tomuto datu vstupuje do českých kin. Pokoří druhý díl svého předchůdce anebo mu nesahá ani po paty?

Každý film „mistra hrůzy“ Afreda Hitchcocka vždy budil a stále budí zájem diváků. Film MARNIE spadá do jeho nejsilnějšího tvůrčího období v šedesátých letech, kdy vznikly třeba hity PSYCHO či PTÁCI. Nikdy však nedosáhl věhlasu těchto dvou. Možná i proto, že tu není přímé fyzické ohrožení, ale tlumené tóny zraněné psychiky, kterou si hrdinka nese ve svém podvědomí odmala.

Když jsem přemýšlel, jak dnešní článek vlastně pojmout, narazil jsem hned na několik věcí, které je třeba zohlednit. Totiž – ono to není v tomto případě tak jednoduché, jak by se na první pohled mohlo zdát. Tedy píšu recenzi s vědomím, že spoustu lidí s ní bude nesouhlasit, nebo případně si ji vezmou osobně. Nicméně mým cílem je být co nejvíce objektivní, a koneckonců je plným právem každého diváka, mít na tento film jiný pohled, než já.

Pochopitelně kvůli novinářům, lačných netrpelivě vyhlíženého volného pokračování pohádky Anděl Páně, které do českých kin vstoupí 1. prosince. A jak to celé dopadlo?

Tento film uváděla naše kina (a nyní i televize) jako „romantickou komedii.“ Už to naznačuje, že půjde o film divácky příjemný a atraktivní, o čemž svědčí také jeho mimořádný ohlas v zemi svého vzniku. Jestliže některé tituly filmů klamou či jsou zavádějící, tak tentokrát jeho název platí doslova – vše se odehraje skutečně mezi čtyřmi svatbami a jedním pohřbem, respektive při nich.

Nápad, i provedení celého snímku jsou opravdu precizní. Tedy - občas. Na filmu je vidět, že byl opravdu drahý, speciální efekty jsou téměř bez výhrad z mojí strany, a alternativní realita, kterou nám příběh předkládá, je opravdu velice zajímavá. Bohužel mne mrzí, že zde nebyl naprosto využitý potenciál příběhu, a to je vážně škoda...