Nestává se mi poslední dobou často, že by se mi film, a natož ještě animák, skutečně líbil. Zootropolis mne překvapilo velmi příjemně, a i když se jedná podle mého soudu o jednohubku, která se v mém archívu filmů nemá šanci udržet, rozhodně ji mohu doporučit.  Film má totiž hned několik vrstev, které jsou tak důmyslně propojené, že jsem přesvědčený, že si tam skutečně každý divák najde to své. Pokusím se proto nespoilovat, a jen se zmínit o pár věcech, které mne skutečně zaujaly.

Někdy to tak už bývá. Na počátku je velká láska, následuje manželství, děti a po létech rozčarování. Někdy je to jen na slzy, které paní domu v koutku prolije, jindy jde o drama s vypjatými nervy a možná i s obavou o život. Tak je tomu v divácky mimořádně úspěšném psychothrilleru NOCI S NEPŘÍTELEM, který se nyní dostává na obrazovky televizorů.

Volné pokračování jedné z nejúspěšnějších českých pohádek Anděl Páně s Ivanem Trojanem a Jiřím Dvořákem v hlavních rolích je těsně před dokončením.

Britský důstojník, archeolog a spisovatel Thomas Edward Lawrence (1888-1935) byl skutečnou historickou postavou. Proslul zejména během první světové války jako agent Intelligence Service, když na Blízkém Východě dokázal sjednotit arabské kmeny proti Osmanské říši, která od roku 1516 okupovala jejich území a která bojovala na straně centrálních mocností. Velkolepý opus oscarového režiséra Davida Leana přibližuje tuto osobnost v celé její rozpornosti.

Detektiv John Hobbes pátrá po vrahovi, kterého už jednou potkal, kterého už jednou chytil a kterého už jednou zabil – takto uváděl distributor  před osmi lety film do českých kin. Už to naznačuje, že kriminální horor ANDĚL SMRTI nemá klasického vraha, ale jak už říká titul „anděla smrti.“ Proto nestačí jednoho vraha popravit. Stejné skutky se opakují podle shodného scénáře a filadelfským detektivům je jasné, že tady někdo buď kopíruje předchozí případy nebo jde pořád o jednoho vraha, byť už mrtvého. 

Mnoho svébytných umělců pocítilo na své kůži nesvobodu minulého režimu. Asi prvním byl Alfréd Radok (1914-1976), umělec, jehož práce spočívala především v divadle (několikrát byl ředitelem Národního divadla, poté proslul v Městských divadlech pražských a jako režisér a spolutvůrce Laterny magiky). Zarputilý hledač pravdy, nesmlouvavý kritik podlostí, lží a lidského ponížení a zároveň umělec, neváhající jít novými cestami a využívající netradičních metod – to byl Alfréd Radok. Po dvacetiletém donkichotském boji s mocnými nevydržel a roku 1968 s rodinou emigroval. 

Jsou filmy příjemné, určené k pobavení a rozptýlení. Pak je druhá strana filmů – takové, které varují, šokují, ukazují odvrácenou tvář života. Nejsou příjemné a dobře se po jejich zhlédnutí neusíná. Ale jsou nutné a většinou mnohem pravdivější než ty oddechové. Mezi takové tituly, které se dotýkají podstatného problému jak dnešní Afriky tak diktátorských režimů vůbec patří film režiséra Kevina Macdonalda POSLEDNÍ SKOTSKÝ KRÁL.

„Skutečná síla nevychází z nenávisti, ale z pravdy.“
Přesně čtyřiceti let se letos dožil postmoderní newyorský prozaik, scenárista a filmový producent Seth Grahame-Smith, vlastním jménem Seth Greenberg; muž s pozoruhodnou budoucností, jak aspoň očekávám. - To prostřední „Grahame“ získal kdys na počest skotského autora už dnes klasické dětské knížky Vítr ve vrbách (1908), česky po léta známé jako Žabákova dobrodružství; nicméně oba Sethovy bestsellery Pýcha, předsudek a zombie (2008) a Abraham Lincoln, lovec upírů (2010) by asi čtenáře pastorálních příhod několika zvířátek vegetujících v oblasti poklidné řeky... šokovaly.

Woody Allen a Diane Keatonová v nejlepší formě. Konverzační komedie známého komika a režiséra stále baví a je možno ji hrát stále znovu (televize se k ní po několikáté vrací a v kinech se hrála před šesti lety dík Asociaci českých filmových klubů). Prostě některá klasika nestárne, ale (jako víno) zraje. 

Tvůrce knížky o Karlíkovi a továrně na čokoládu Roald Dahl se by 13. září 2016 dožil sta let. Jiný jeho bestseller The BFG (1982), přeložený do více než čtyřiceti řečí, v naší zemi vyšel poprvé roku 1998 (Hynek) a už tenkrát v brilantním překladu Jana Jařaba, i když jenom pod názvem Obr. Tak to stojí v tiráži, ale nebudeme hnidopichy, na obálce již tehdy stálo „Moc hodný OBR“. Tu obálku přitom nakreslila Eva Vogelová, část jiné jejíž ilustrace vidíte.

Protože mne samotného zajímalo, jak se s touhle poměrně nesnadnou předlohou tvůrci popasují, hozené rukavici jsem neodolal. Popravdě řečeno, moc to nezvládli, a navzdory hodnocení na ČSFD se pokusím vysvětlit, proč si myslím, že je i tohle zpracování špatné.

         Filmová verze stejnojmenného literárního díla z poloviny 19. století, v němž se spisovatel William Makepeace Thackeray (1811-1863) s ironickým nádechem podíval na společenský vzestup dívky z chudých poměrů, která se díky své inteligenci a dravé bezohlednosti dokáže vyšvihnout na společenském žebříčku. Kniha patřila k nejznámějším anglosaským knihám devatenáctého století.

29. srpna 2016 nás opustil filmový komik Gene Wilder (*11. června 1935), kterého si mnozí příslušníci mé generace oblíbili prostřednictvím filmové komedie Stříbrný blesk (1976, režie Arthur Hiller). Ta určitě má i mouchy, uznávám. Ale zrovna mně to vykládejte! Zhlédl jsem ji totiž v tom pravém věku, nikdy nezapomenu, nakolik mě pohltila, a neuměl bych proto zaujmout odstup a být v jejím případě objektivně kritický. Wildera v tom filmu navíc výtečně doplňují hezká Jill Clayburghová (https://www.youtube.com/watch?v=etP0iMkLvfg) a černošský herec Richard Pryor a zamlouvá se mi nejvíc to, jak oba hlavní mužští hrdinové opakovaně vypadávají z titulního expresu, který však pokaždé zase dohoní. Je to neuvěřitelné, nicméně stává se to skutkem!
Dost ale tirád, film si třeba pustíte. Krátce se vraťme do komediantova mládí.