V pražském kině Evald se od 17. do 22. listopadu uskuteční filmová přehlídka severských filmů NORDFEST. Akce probíhá ve spolupráci se Skandinávským domem. Třinácté vydání této akce prezentuje současnou skandinávskou kinematografii. Letos zde bude celkem uvedeno čtrnáct titulů ze severských zemí. Na přehlídku pak plynule naváže filmově-literární festival Dny Severu.

Každý film tvůrčího dua -  scénáristy Petra Jarchovského a režiséra Jana Hřebejka budí již dopředu zájem a diskutuje se o nich dlouho po uvedení. Jejich filmy mají diváckou odezvu, cení si jich i kritika a získávají ceny na zahraničních festivalech. Jak kdosi napsal: „...jde o divácky vděčné hořké komedie, jež v mozaikových rodinných příbězích a s humorným nadhledem či ironickým odstupem pohlížejí na události nedávné minulosti i současnosti z pozice "malých" lidí.“

Pro Jiřího Stracha, režiséra pohádky Anděl Páně 2, jejíž premiéra už nedočkavě klepe na dveře, rozhodně. Jak sám říká, volné pokračování jeho dnes už vánoční klasiky by snad ani nezvažoval, kdyby mu Jiří Bartoška roli Pána Boha odmítl.

Sebatian a Kathryn jsou mladí, krásní a bohatí nevlastní sourozenci. Žijí na Manhattanu a jejich jedinou starostí je žít naplno. Drogy, šílené jízdy a především sex. Sebastianovi žádná z dívek a žen neodolá a jeho milostný deník se rychle plní. Kathryn zase využívá známostí k vlastnímu prospěchu. To vše až do chvíle, kdy Sebastian dostane zálusk na svoji nevlastní sestřenku a Kathryn šíleně urazí jeden z milenců, který před ní dal přednost nezkušené Cecil.

Je to film, na jehož příkladu by šlo analyzovat...
Ano, je jasné co. Problematiku vizuální adaptace literárních děl.

Kdo z diváků zhlédl v kině či na obrazovce monumentální historickou fresku režiséra Luchina Viscontiho GEPARD, bude možná překvapen, že stejný režisér je podepsán i pod dramatem HVĚZDY VELKÉHO VOZU. Viscontiho předchozí díla (hlavně filmy ROCCO A JEHO BRATŘI  či zmíněný GEPARD) jsou velkoryse rozmáchlá sociální či společenská dramata, zatímco ve filmu z roku 1965 jde Visconti až na dřeň problémům a deviacím jedné patricijské rodiny. Tato snaha se pak vrací i v jeho dalších filmech – viz SOUMRAK BOHŮ či RODINNÝ PORTRÉT.

Nestává se mi poslední dobou často, že by se mi film, a natož ještě animák, skutečně líbil. Zootropolis mne překvapilo velmi příjemně, a i když se jedná podle mého soudu o jednohubku, která se v mém archívu filmů nemá šanci udržet, rozhodně ji mohu doporučit.  Film má totiž hned několik vrstev, které jsou tak důmyslně propojené, že jsem přesvědčený, že si tam skutečně každý divák najde to své. Pokusím se proto nespoilovat, a jen se zmínit o pár věcech, které mne skutečně zaujaly.

Někdy to tak už bývá. Na počátku je velká láska, následuje manželství, děti a po létech rozčarování. Někdy je to jen na slzy, které paní domu v koutku prolije, jindy jde o drama s vypjatými nervy a možná i s obavou o život. Tak je tomu v divácky mimořádně úspěšném psychothrilleru NOCI S NEPŘÍTELEM, který se nyní dostává na obrazovky televizorů.

Volné pokračování jedné z nejúspěšnějších českých pohádek Anděl Páně s Ivanem Trojanem a Jiřím Dvořákem v hlavních rolích je těsně před dokončením.

Britský důstojník, archeolog a spisovatel Thomas Edward Lawrence (1888-1935) byl skutečnou historickou postavou. Proslul zejména během první světové války jako agent Intelligence Service, když na Blízkém Východě dokázal sjednotit arabské kmeny proti Osmanské říši, která od roku 1516 okupovala jejich území a která bojovala na straně centrálních mocností. Velkolepý opus oscarového režiséra Davida Leana přibližuje tuto osobnost v celé její rozpornosti.

Detektiv John Hobbes pátrá po vrahovi, kterého už jednou potkal, kterého už jednou chytil a kterého už jednou zabil – takto uváděl distributor  před osmi lety film do českých kin. Už to naznačuje, že kriminální horor ANDĚL SMRTI nemá klasického vraha, ale jak už říká titul „anděla smrti.“ Proto nestačí jednoho vraha popravit. Stejné skutky se opakují podle shodného scénáře a filadelfským detektivům je jasné, že tady někdo buď kopíruje předchozí případy nebo jde pořád o jednoho vraha, byť už mrtvého. 

Mnoho svébytných umělců pocítilo na své kůži nesvobodu minulého režimu. Asi prvním byl Alfréd Radok (1914-1976), umělec, jehož práce spočívala především v divadle (několikrát byl ředitelem Národního divadla, poté proslul v Městských divadlech pražských a jako režisér a spolutvůrce Laterny magiky). Zarputilý hledač pravdy, nesmlouvavý kritik podlostí, lží a lidského ponížení a zároveň umělec, neváhající jít novými cestami a využívající netradičních metod – to byl Alfréd Radok. Po dvacetiletém donkichotském boji s mocnými nevydržel a roku 1968 s rodinou emigroval. 

Jsou filmy příjemné, určené k pobavení a rozptýlení. Pak je druhá strana filmů – takové, které varují, šokují, ukazují odvrácenou tvář života. Nejsou příjemné a dobře se po jejich zhlédnutí neusíná. Ale jsou nutné a většinou mnohem pravdivější než ty oddechové. Mezi takové tituly, které se dotýkají podstatného problému jak dnešní Afriky tak diktátorských režimů vůbec patří film režiséra Kevina Macdonalda POSLEDNÍ SKOTSKÝ KRÁL.