Když vyšel román JÍST MEDITOVAT, MILOVAT americké spisovatelky Elizabeth Gilbertové (česky v nakladatelství JOTA v roce 2011) a pak znovu po jeho filmovém zpracování s Julií Robertsovou a Javierem Bardemem v režii Ryana Murphyho, strhla se čtenářská i divácká bouře. Román si přečetlo přes sedm milionů čtenářů, vyšel ve čtyřiceti jazycích a dostal se do čela žebříčku bestsellerů The New York Times a držel se tam 199 týdnů. Podobně to bylo i s pokračováním s názvem V DOBRÉM I ZLÉM (JOTA 2011), prodaném do 27 zemí a taky dlouho figurujícím na žebříčku nejprodávanějších knih.
 

Některé příběhy píše sám život. A daří se mu to dokonale. Umí naše osudy dost pěkně zamotat. Ale možná... možná si je někdy zamotáváme i sami?

Hlavní hrdina románu BOLEST NEUTOPÍŠ prožil dvě manželství, každé úplně jiné. A s nimi přišla spousta bolesti, ale také nespočet hezkých chvilek, malých i velkých radostí, kterých si Míra s přibývajícím věkem stále víc váží. 

Jak prohloubit léčivé účinky lesa a jednoduché tipy a cvičení pro zdraví. Těla i ducha. Tak to je podtitul této zajímavé knihy, kterou lze přeložit asi jako do českého prostředí vnesený výtečný finský koncept duševního hygge. A učení se spolupráci ducha a přírody.

Život si umí říct, co po nás chce. Životní krize se dají řešit i pěkně od základu. Sama autorka téměř doslova vstala z popela, protože v knize Devět dní nekonečna nám vypráví svůj příběh po úrazu u domácího krbu. Jak oheň byl na konci vleklé životní krize, jak probíhalo léčení a jakou osobní vnitřní proměnu jí to přineslo.
Troufnu si říci, že první část knihy možná osloví každého, protože vleklé problémy a nevědoucnost, co se životem, možná máme občas každý. V tom směru pro mne bylo zajímavé se právě k těmto stránkám vrátit poté, co jsem knihu dočetla a dozvěděla jsem se, co všechno autorka v životě změnila. 

Překvapivé oživení gotického, nebo chcete-li hrůzostrašného románu, jaký vznikal v Anglii v druhé polovině 18. století a dal vznik takovým dílům jako třeba ZÁÍHADY UDOLFA, OTRANSKÝ ZÁÍNEK či POUTNÍK MELMOTH. Moderní mexická autorka jakoby odložila stranou nejnovější děsem a strašením oplývající romány i filmy a vrací se ke kořenům toho zvláštního literárního druhu.
 

Pulitzerova cena patří mezi uznávaná ocenění americké literatury. Ne každá kniha dosáhne byť jen na myšlenku tuto cenu získat. Ta, která je označena štítkem tohoto uměleckého ocenění, láká již jen tímto. 
Při výběru jsem i já sáhla právě po Olivii Kitteridgeové od Elizabeth Stroutové, která se může tímto úspěchem pochlubit.
Zvědavost, zda opravdu cena odpovídá kvalitě knihy, převýšila a já se mohla pustit do čtení.

Na první pohled klasický životopis vyprávěný jednou osobou a sledující všechny peripetie jejího nevšedního života. Láma Ješe Losal Rinpočhe je však mimořádnou osobností a také jeho život je mimořádný. Je snad největším propagátorem buddhistického učení na Západě, vede duchovní cvičení, je zakladatelem a opatem Sanjä-ling, kláštera a centra tibertského buddhismu v Eskdalemuiru ve Skotsku. 

Mrazivé, tajemné, plné nevyřčených tajemství i záhad, plné lží a polopravd. Velice čtivé. A velmi překvapivé. Na konci mi vážně spadla brada - a to se mi obvykle nestává. Autor mě dokonale zmátl.

Bolavý, hluboce lidský a bolestně pravdivý příběh o tom, co ukrýváme v srdci a o čem nedokážeme mluvit.

Kniha Polibek kobry mne zastihla v době, kdy jsem bytostně toužila po jednoduchosti. Po nějakém zjednodušení života, byť jedním ze zjištění bylo, že ani zdaleka nejsem zaházena nesmysly tolik, jako jsou jiní lidé. Přesto… stalo se to obtěžující. A z tohoto bodu jsem začínala číst… a našla i část, která docela dobře vystihuje podobný stav…

Necháte-li se pozvat na krátkou cestu postapokalyptickou krajinou s trojicí zvláštních postav dostane se vám neobvyklého a nečekaného zážitku. Plzeňský básník, prozaik a výtvarník Václav Engler se po několika básnických sbírkách pokouší o básně v próze – o zajímavé, často až bizarní útvary odehrávající se v nereálné krajině, zalidněné postavami našeho světa ale i mluvícími zvířaty či mýtickými tvory, z čehož plynou neobvyklé vztahy a vazby.
 

Mnohostranný tarot s výstižnými obrázky a působením do hloubky duše. Možná mi na první pohled připadaly některé karty divoké a znepokojující, ale s tím, jak jsem se probírala každou z nich a chápala je stále hlouběji, byly víc a víc přívětivé a tak přirozené.

Ó, jak ráda bych žila naboso! A to jsem tomu prosím nijak fanaticky nepropadla, dokonce jsem se ještě loni štítila sundat boty a dloubat pak špínu z kůže. Stačila tráva, volnost, čas pro sebe samotnou a navrch chůze po bosé stezce (kterou jsem nadšeně dala dvakrát) a špína nešpína, nechte mě být, tuhle rozkoš já prostě potřebuji!