Když jsem knihu četla, plakala jsem. Příběh núbské dívky Mende Nazer, která pochází ze Súdánu, ukazuje nejodpornější krutosti dnešního světa. Krutosti, jejichž dosah člověk naplno pochopí, když příběh čte a prožije si jej. Protože slova jako „znásilnění, vražda, otroctví“ dostávají s osobním příběhem člověka, jež je zažil, docela jiný rozměr. Prožíváme všechny jeho pocity s ním.

Michelangelo Merisi de Caravaggio je jeden z nejslavnějších umělců historie a Milo Manara je zase nejslavnější současná italská legenda v oblasti umění. Tohle spojení dalo vzniknout komiksu, který sám vstupuje do historie. Nakladatelství CREW tak vydává již jednadvacátý titul v edici Mistrovská díla evropského komiksu.
 

Jihoafrický autor John Maxwell Coetzee napsal více než dvacítku knih. Získal několik významných literárních cen jako třeba Booker Prize či CNA Prize a nejvyšším oceněním jeho prací bylo udělení Nobelovy ceny za literaturu v roce 2003. Jeho román ČEKÁNÍ NA BARBARY, jehož první vydání bylo beznadějně rozebrané, vydalo nyní záslužně nakladatelství JOTA.
 

Sir Arthur Conan Doyle (1859-1930) byl mystifikátor a dobrý vypravěč. Vedle Sherlocka Holmese stvořil i několik dalších prozaických cyklů. Asi nejzábavnější jsou povídková Dobrodružství brigadýra Gérarda (kompletně česky 2009), jejichž hrdina je jakýsi Clouseau z filmů o Růžovém panterovi vsazený časově již do Napoleonových služeb. „Užitečný idiot,“ řekl by někdo, ale přesnější charakteristika zní „bohyní moudrosti nelíbaný miláček štěstěny“. V jeho příbězích vyprávěných v první osobě se Conan Doyle dokonale vcítil do fešného Bonapartova důstojníka, který ovšem (a na rozdíl od nás, čtenářů) absolutně nevnímá vlastní prostoduchost, s níž se horlivě vrhá do nejpodivuhodnějších dobrodružství. Ačkoli by v reálu patrně tisíckrát zemřel, šťastnou náhodou a božím přičiněním a někdy i za pomoci krásné dámy vše vždy dobře dopadne.

Tohle není kniha, u které si odpočinete, která tak nějak líně plyne a vy u čtení na nic nemyslíte. Tahle kniha neplyne ani líně ani klidně, ale trhá vás, kousek po kousku.

"Kdo lže, ten krade a pak visí. Kdo lže, ten vždycky ublíží si. Lež je šminka, která hyzdí tvář, lež je účes, který nesvědčí. Ať podívá se do zrcadla lhář, ať se sám o tom přesvědčí!"

Každý začínající autor si zákonitě musí položit podobné otázky, které si klade hned v úvodu dvacetiletý nedostudovaný vysokoškolák. O čem psát, jaký příběh si vybrat. Rozhoduje se, že chce psát o tom, co prožívá, co zná a co se ho dotýká. Povzbuzen mámou, která je redaktorkou poezie přes sarkastické poznámky mladší sestry začíná psát a před vámi je sto padesát stran nové literární senzace.
 

Na obalu knihy vás možná zaujme, že jde o inspiraci pro film KRÁLÍČEK JOJO, nominovaný na celkem šest Oscarů (získal pak jediný za nejlepší adaptovaný scénář). Film je uváděn jako satirická válečná komedie a prošel i našimi kiny. Jaká je však kniha, která se stala pro film inspirací?

Kdyby se kniha jmenovala HŘÍ&SNÍK Z HOLLYWOODU bylo by to blíže pravdě. Kdo čeká pohled na natáčení a vztahy mezi členy štábu velké produkční společnosti si po čase uvědomí, že zde půjde o něco jiného. Není to ÚDOLÍ PANENEK s mumrajem pikantností ze zákulisí. Autorka se soustřeďuje jen na dvojici hlavních postav - naprosto nesourodých lidí ze zcela odlišných světů, kteří na první pohled nemají a nemohou mít nic společného.
 

Jaká je hranice mezi lidstvím a barbarstvím? Stěžejní román nositele Nobelovy ceny za literaturu J.M. Coetzeeho je tady!

Jsou lidé, kteří by tu měli být napořád. Vladimír Kafka byl jedním z nich. Kdo zná jeho předchozí knihy, tak jistě už tuší, v jakém duchu se povede Mapa duše, mapa života. S vděčností vítám počin jeho ženy, která pomohla tomu nejlepšímu z jeho knih na svět.

„Hra na pravdu začíná a bude to bolet,“ uvádí na obálce českého překladu chváleného anglického románu nakladatelství JOTA. A připojit je nutno ještě zásadní otázku: opravdu znáte své nejlepší přátele?
 

A není to vždy příjemné, naopak. Někdy tento jedinečný tarot, který je utkán z laskavosti i hnusu všedních dnů, umí pěkně provětrat emoce. Připomenout zoufalé chvíle, těžké a únavné, ale také připomenout, že toho hezkého máme kolem sebe dost, jen si to vybrat.