10. srpna 1896 má vrchní čelistní chirurg a profesor Karlovy univerzity Jan Jesenský (1870 – 1947) důvod k oslavám. Manželka Milena mu právě porodila stejnojmennou dceru! Otec, miláček české smetánky, však zatím netuší, že vytoužený potomek mu přidělá na čele nejednu vrásku. Dcerka totiž zdědí otcův kladný vztah k dandysmu a neváhá jej pěstovat zároveň s vášní pro hazardní hry a drogy.

Udělování tohoto titulu v Anglii, bez ohledu na branži, je mi milé. Tisíckrát milejší než české jmenování kdovíjakým umělcem či současné propůjčování nejrůznějších metálů. Jeden ze slavné dvojice (druhým či prvním je zajisté John Lennon, řeč je o The Beatles), je ten vždy hodnější Paul McCartney. Jde o to, jestli by toho bez ostatních z kapely kdy dosáhl. Dle jeho vlastních projektů určitě ano.

Málokomu sluší označení legenda jako jemu. Karel Kryl patří ke slavným dětem osmašedesátého roku a k neméně slavným navrátilcům roku devětaosmdesátého. Startoval na škrtnutí. Snažil se o důstojný klid úměrný svému věku, ale nedařilo se. Dávno totiž viděl, co ostatní ještě ani netušili. Bylo mu to osudné. Máme ale co číst a poslouchat

Jakým? Přece dvounohým. A rovnou na jeviště. Když ty nasadí sborový „ječák“, může si protagonista Leonard Cohen, lyrik od pánaboha, dovolit sjet o nějaký tón níž a posadit písničku do skvěle vytvořené atmosféry. Působí to, jako když se žhavá láva mísí s chladnou vodou oceánu a stoupající pára přikrývá milosrdně pod ní zuřící vřavu mezi ohněm a vodou.

Ta chvíle nastala v českém bigbítu v roce 1972. Skupina Flamengo vydává album Kuře v hodinkách a vysazuje tím na trůn muzikantského básnického lídra. Ten, nad jiné chápající potřeby Vladimíra Mišíka, se jmenoval Josef Kainar. Jeho znamenitý hudební feelling nespadl z nebe náhodou, hrál na koncertní úrovni  klavír, kytaru a housle. Vycházel z jazzu a ten v něm vypěstoval smysl pro fajnové postupy.

Potkáte ho v Moskvě. Stojí před stylizovanou slavobránou, frajersky ruce v kapsách. Oprávněně. Bulat Okudžava. Množství humanismu a zosobněné pokory na jedné haldě. Těžko přehlédnutelné neumětelství ve hře na kytaru. A fungovalo to. Určitě víc, než by si tehdejší mocipáni v Moskvě přáli, určitě víc, než k čemu dorostli ti u nás. Zpívej, básníku!

Někdy mi připadá, že pro tu jinak velmi privátní holku, zvanou POEZIE, je sepětí s hudbou jedna z cest, ne-li jediná, jak se dostat v této době (nedělejme si iluze, i v těch předešlých) do povědomí mas. Nemusí se vždy jednat o střední proud, čirou pop music. Spíš naopak. V tzv. okrajových žánrech je slyšet překvapivě víc, než si tvůrci kdy představovali. Jdeme na to.

A tentokráte již – k radosti všem odpůrcům suchých teorií - naposledy. Dnes se podíváme na v současné době snad nejužívanější médium – internet. Zabrousíme také do kategorií nosičů dat, jako jsou například CD a povíme si, kterak si půjčovat, nevracet, ale zároveň nekrást.

V minulém kuse jsme si převedli, jak si šikovně půjčovat kusy cizích textů z knížek. Dnes u papírových nosičů zůstaneme, ale zaměříme se na ty populárnější - časopisy a jiné, jim podobné publikace.

Spousty krásných vět, informací, které zrovna potřebujete přesně v tom znění, jak je napsal již někdo jiný. Co s tím? Ony útržky si zkrátka půjčíme. Jenže k tomu musíme znát i onu nepříjmenou praxi, zovoucí se citační norma.

Vnímám ji jako drzou holku. Věčně se dožadující pozornosti. Sedí u telefonu a po zavolání odkryje i skryté půvaby. Komu? Tomu, kdo vidí její dlouhatánské nohy, sexy rozkročené nad školometskou češtinou, zlehýnka se chvějíc novou příležitostí.

Nikdy mě to příliš netrápilo. Jestliže se čtivý obsah vejde do odstavce, případně strofy, nevidím důvod, proč pokračovat. Pokud borci zaplní stejným způsobem 500 stran a nemají dost, učtu to. Když bude co, trápit mě to nebude.

Útlé knižní svazečky, zděděné po mamince, někde dokonce po babičce, k mání dnes v každé trafice. Odložené na dně kufru, vyobcované v něm na půdu nebo do sklepa. Oficiálně na periferii zájmu svých čtenářek, přesto zázračně ohmatané. Rodokapsy jsou jim ekvivalentem. Ty hájené druhou půlkou lidstva. Stydět se za jejich četbu netřeba.