Nikdy mě to příliš netrápilo. Jestliže se čtivý obsah vejde do odstavce, případně strofy, nevidím důvod, proč pokračovat. Pokud borci zaplní stejným způsobem 500 stran a nemají dost, učtu to. Když bude co, trápit mě to nebude.

Útlé knižní svazečky, zděděné po mamince, někde dokonce po babičce, k mání dnes v každé trafice. Odložené na dně kufru, vyobcované v něm na půdu nebo do sklepa. Oficiálně na periferii zájmu svých čtenářek, přesto zázračně ohmatané. Rodokapsy jsou jim ekvivalentem. Ty hájené druhou půlkou lidstva. Stydět se za jejich četbu netřeba.

Otevřela si okno v pátém patře, vylezla na parapet, ohlédla se, překontrolovala z dálky, že sporák zavřela a vylétla. Už při letu si uvědomila, že s jejími křídly není všechno v pořádku. No nic. Jestli v compu nekecali, tak má ještě čtyři životy.

Musíme si uklidit na forbíně v hromádkách terminologie. Za chvíli bychom nevěděli, z jaké haldičky rozhazovat a kterou šetřit na příště. Jestliže jsme si povídali minule o šíři jazykového rejstříku, zkusme si dnes odpovědět na následující otázku. Je jazyková pestrost vítaná a plní funkci osvětového nástroje mezi čtenáři?

Považuji jej za podanou ruku na uvítanou. Slovní registr a vhodnost vybraného fragmentu pro kontakt s různými skupinami čtenářů. Náplň dnešního pokecu.

Na tuto zapeklitost narazil určitě každý z nás. Zná-li někdo definici našeho oříšku, nechť se přilepí pod text minimálně s diskusním příspěvkem. Neprodleně, prosím. Prakticky v čase přítomném. V terénu se tomu říká „než bys řekl švec“.

Na dialogy v literárním díle přišla řeč již ve čtvrtém díle naší miniškoly. Víte tedy, jak dlouhý by měl být, čeho se vyvarovat a jak z něj neudělat jen zbytečných pár odstavců „o ničem“. Dnes se podíváme na promluvy z jiného úhlu pohledu. Povídat si totiž můžete i bez úvozovek, sami se sebou.

Na básnickém trhu vyšla v červnu novinka, Sborník odmítnutých básníků. Tato kniha má dva díly a deset autorů. První díl obsahuje zpracování pevně daných témat nakladatelem a díl druhý pokračuje volnou tvorbou autorů. Za zajímavost sbírky lze jistě považovat i její lidovou cenu ve výši 100,- Kč. A co nám o sbírce prozradí vydavatel Petr Kolman?

Tímto článkem, který rozšiřuje Miniškolu o nový rozměr, bych chtěla především připomenout, že hlavní myšlenka celého projektu Miniškola spočívala v interaktivitě. Chtěla bych vás všechny, kteří Miniškolu sledujete, pobídnout znovu k tomu, abyste se zapojili, psali své názory na dnešní literární kulturu, psali o své tvorbě a svých pokrocích, o literatuře obecně. Pošlete nám své úvahy a poznatky, rádi je v rubrice zveřejníme. Co vás na literatuře přitahuje? Připadáte si jako mimozemšťani, když ostatním říkáte, že každý týden přelouskáte dvě knihy?

Jako autor tohoto článku se nesnažím poučovat o tom, jak psát písničky. Můj záměr je pouze inspirovat ty, kteří začínají nebo neví jak na to, a předat jim něco ze svých zkušeností. Protože moudří se učí z vlastních chyb, moudřejší se učí z chyb druhých, tedy mých...

Užívání dvojsmyslných výrazů, vět i celých příběhů oživí každou beletrii. Dílku dodá příslovečnou šťávu, špetku tolik potřebného koření, humor a vzrušení. Kdyby snad čtenář usínal, zbystří jeho pozornost.

Metafora. Slovo známé a lyrickému básníkovi snad i životně důležité. Pokud nehrajete na striktní strunu realistického pojetí, bude se vám tento prostředek hodit i k psaní prózy. Ona také není metafora, jako metafora…

Pojďme si rovnou říct názor. Čím míň, tím líp. Tak. Mantinely stojí. Exhibovat s termíny, zmíněnými v titulku bude nejspíš ten, kdo má stejně naladěné publikum před sebou. Každého věc. My se vraťme o nějaký pátek zpět. Co hledáme? Spřízněnost. Najdeme ji v dílu 3. této miniškoly. Tehdy se debatilo o čtivosti. Nedělejme z ní modlu pokusů o literaturu. Ona jí je.