Pokaždé, když vstupuji do těchto prostor, pociťuji úctu a ohromení. Otevřené prostory vybízejí k pocitům svobody, hlavy nám ozařuje světlo slunečního kotouče, jež sem smí díky prosklení více nežli kam jinam. Už tohle stačí, aby stál člověk udiven. A pokud se to navíc snoubí s dalším zážitkem, je o vzletný pocit postaráno přesně tak, jako to má s uměním být. 

O podobných pocitech hovoří i sám autor. A ke svému tvoření navíc dodává.
„Každý obraz má předlohu v kresbě, já vezmu papír a čekám. Je to úžasná věc dívat se, co vznikne. Zda to plátno unese… Nebaví mě pátrat, proč maluju, vyjadřuju své pocity, ale také mám rád řád. Baví mě experimentovat, využívat k malování všech běžně dostupných materiálů. Když nakupuji v Lidlu, rovnou se dívám, jestli mi tácek pod kuřetem bude vyhovovat. Vidíte, tady se odlepila květina z pet lahve, snad do konce vernisáže vydrží…“

Hravost, vzrušení z nového, energie zázraku soužití, potřeba ukázat ji, snaha uchopit vše svébytným způsobem, to jsou základy jeho tvorby. Když si k tomu připočteme náznaky touhy po prvorepublikové atmosféře, obdivu k E. Fillovi a jemu podobným, mohli bychom si myslet, že je představa ucelená. Ale ani náhodou. Na rozdíl od kurátora Richarda Druryho, já vidím dál. Stojím před pravěkou jeskyní, kolem ohňů tančí lovci, zvuky bubnů porušují ticho a já sleduji stěny pomalované prvními bytostmi. Jednoduché linie, kypré tvary, smyslnost nutná k přežití, ale také napomáhající k radosti ze života. Je to dar, kdo jej nezná, nežije. A ty barvy, kdyby je tenkrát měli, určitě bychom našli stěny divočejší, nežli všechny naše představy.


Záře

Životadárná energie, barvy křičí, dráždí, probouzejí k životu. Vše je v pohybu, někam spěje, musí. Jsme zmítáni neklidem souboje o místo na slunci, toužíce po teplu bytí.













Bleděmodrý silák

Kdo je tu vítězem? Na první pohled vede modrá. Pokoření svalů však dává tušit růžová. Falické symboly pomalu splývají se slunečním kotoučem. To není pokoření, ale nabízení, touha muže a ženy.











Truchlící anděl

Vystupující mythologická bytost. Bájná, okřídlená, ale i lidská. Matka. Stejná jako ty, co chodí po Zemi. Jenom mám pocit, že svými křídly oslepuje, budiž, i tím lze někdy chránit, jindy trestat. Tady vládnou ženy, nezkoušejte se jim nekořit. 









A v tuhle chvíli jsem zaskočena. Ozývá se zvuk bubnu, začíná vernisáž. Jak příhodné. I tohle mi dává za pravdu. Po bubnu jemné klávesové tóny, několik slov a křtí se kniha, obsáhlá monografie díla Ivana Komárka. Překrásná vazba, křídový papír, zhuštěný text je předností a samozřejmě nádherné fotografie. Na rozdíl od několika posledních monografií, jež jsem mohla vidět, je tahle přehledně koncipovaná a na samém konci je jakýsi bonbónek, přehledná bibliografie autorovy dosavadní tvorby. Kmotrem se stal Jan Kraus a za šumění šampaňského podotkl: „Já jsem rád přišel Ivanovi křtít knihu, protože jsem ze stejné výtvarné skupiny, jenom jsem nemalující člen…“
Co zbývá podotknout na závěr? Snad jenom: "Krásný zážitek po vstupu do galerie!"

Akademický malíř Ivan Komárek se narodil v roce 1956 v Praze, vystudoval Střední odbornou školu výtvarnou (Hollarovo nám., Praha) a poté úspěšně absolvoval AVU, 1982. Svou tvorbou je zastoupen ve sbírkách NG v Praze, ale i v dalších galeriích a řadě soukromých sbírek.

Monografie díla Ivana Komárka
vyd. galerie Dolmen a galerie Vltavín
úvodní text PhDr. Anna Janištinová

Výstavní síň Mánes
Masarykovo nábřeží 250, Praha 1 
Ivan Komárek – BODY SEARCH
8. dubna – 5. května 2010

^{Foto: autorka článku}