Lucie Paulová je scénáristka s výtvarným vzděláním (Ulice, Ordinace v růžové zahradě). Píše odjakživa, vydává poprvé. Matka čtyř synů. Pár let odžitých s rodinou v Německu. A na fotografiích sebevědomá žena. Básnířka s talentem lehce prorokovat a odhalovat ne vždy zcela zřetelné závany tajných vzdušných proudů. Číst v jejích básních? Požitek. Slůvka až zvukomalebná sází stylem zkušené textařky a cit pro rytmus za sebou jdoucích slov je ze stejného pytle. Poezie samonosná. I kdyby své knižní zrcadlo postrádala, stojí za to.
Lenka Hatašová je fotografka známá zejména tenisovému kvasu. Prošla kurty grandslamu, směnila je posléze za válečné bojiště Střední Ameriky. Slušná výměna. Ale ne poslední. Najednou stylizovaný portrét, akt, spolupráce s předními společenskými časopisy. Český showbyznys defiluje před jejími objektivy a být vyfocen Hatašovou je prostě cool.

Divoký opus pro čtyři stěny, mění se v tiché requiem, píše se v jedné básni a já musím namítat, že ne z každého divokost kape. Nezapomínejme, že autorka je žena, a tak by bylo s podivem, kdyby se neobjevily prvky něhy, kdyby se neobjevilo „čekání na motýla“, možná už klasický ženský básnický pohled na cosi, co se teprve vyklube a kdoví kam rozletí.

Z básní vystupuje pokora k jazyku, záměrná citlivost použitého slovního rejstříku a odhodlání vykutat z lomu správné kamení na stavbu kýžené pointy. Nedá se říci originální pointy, ta se někdy nedostaví, ale velmi kladný dojem z autorčiny básnické prvotiny určitě. V kombinaci pak s fotografčinou důsledností vzniká obraz, jenž má naději přežít a neupadnout pod stůl.

_{Lucie Paulová, Lenka Hatašová: Paměť zrcadla
Vydalo nakladatelství Daranus v roce 2010
Ikonka www.daranus.cz}