Z díla jednoho z nevýznamnějších polských prozaiků a esejistů Gustawa Herlinga-Grudzińského (1910-2000, foto v závěru) mohl český čtenář kromě několika výběrů (Deník psaný v noci či Benátský portrét) poznat především světově proslulé svědectví o sovětských pracovních táborech Jiný svět. Autor se v celém svém díle zajímá jednak o oblast umění (sám je vystudovaný filozof), které člověka povznáší, a pak na druhé straně o různé problémy, které život člověka omezují či dokonce ohrožují, jako třeba vliv totalitních režimů, církevní působení, náboženské pochybnosti, pocit existenciální samoty, zmechanizování života a v neposlední řadě i "nepochopitelná" vzplanutí bratrovražedných válek.

Právě do té, která se odehrála v civilizované Evropě v bývalé Jugoslávii, jsou situovány dvě společně vycházející prózy. BLAHOSLAVENÁ, SVATÁ je tragickým příběhem polské dívky, která je během svého pobytu v Bosně podrobena sexuálnímu násilí ze strany srbských vojáků, navzdory tomu se však odhodlá donosit dítě, jež s jedním z nich počala. Protagonistou titulní prózy HŘBITOVNÍ POUTNÍK, nalezené v Herlingově pozůstalosti, je srbský kapitán Malić, jeden z aktérů masakru bosenských Muslimů ve Srebrenici, který zpočátku své nadřízené přemlouvá k lidskosti, sám pak ale v záchvatu zuřivosti zavraždí desítky lidí.

HŘBITOVNÍ POUTNÍK, napsaný ručně na kalendář roku 2000, měl být jednou částí trilogie, kterou už autor nestačil dokončit. Poznáváme tuláka, který s batohem na zádech již několik let jezdí ze země do země, uniká policii a přespává na hřbitovech, kde jedině se cítí bezpečný. Postupně se odhaluje jeho identita srbského kapitána, který jako jeden ze tří velicích důstojníků velel v krvavém masakru v Srebrenici v roce 1995. Život štvance před zákonem (haagským tribunálem) i před vlastním svědomím - to je úděl zřejmě slušného člověka, který se stal obětí rozpoutaného šílenství, kterému nejen nedokázal (a nemohl) zabránit, ale které ho vtáhlo do svého krvavého středu. Děsivé vzpomínky kapitána Maliće vyvstávající před čtenářem a přes svoji stručnost jsou šokující. Uvědomíte si, co nám asi autor této prózy chtěl ještě před svojí smrtí sdělit - že krvavé masakry, bestiální vyvražďování a etnické čistky nepatří do dávné minulosti. Jakmile se vytvoří podmínky, propuknou znovu, třeba uprostřed civilizované Evropy. Tak jako v Srebrenici, kde se Srbové vrhli na své bosenské sousedy. Herling nás nenechá na pochybách, že zlo je nedílnou součástí lidské nátury a každý z nás se v určité vypjaté situaci může stát bestiálním vrahem. Kapitánu Zdravko Malićovi (vedle Mladiče a Karadžiče třetímu z komanda smrti v Srebrenici), jemuž se mučivé vzpomínky každou noc vrací, stačil jako startovací moment okamžik, kdy mu pološílená bosenská dívka vjela nehty obličeje. Jako Srbovi se v něm zpěnila "horká krev." Vyběhl na ulici a střílel a vraždil... Ještě veliteli zásahu generálu Mladičovi říká: "Dost. Tohle není bitva, to je masakr. Ty řezníku," ale pak omdlí a probere se až doma po boku své ženy, která se v pokročilém stavu těhotenství vydala do Srebrenice na gynekologickou prohlídku a stala se omylem také jednou z obětí masakru. Herling říká: "Oni zabíjeli chladnokorevně, kdežto on zešílel." Sám Mladić říká: "Ztratil jsem rozum."

Další Malićovy osudy poznáme krátce v přiloženém článku nazvaném DENÍK PSANÝ V NOCI (zápis ze 17. února 2000), který knihu zakončuje. Povídka HŘBITOVNÍ POUTNÍK je rozsahem krátká, ale mimořádně silná svým vyzněním. &Skoda, že Herling už nemohl příběh Maliće dopracovat do většího rozměru. Rozměru kata i oběti v jedné osobě.

Stejný pocit přílišné stručnosti máte i z první prózy knihy nazvané BLAHOSLAVENÁ, SVATÁ. Vypravěčem je novinář, který je vyslán do vesničky Macera, kde jako by se rodil novodobý zázrak - jedna z dívek, která byla opakovaně znásilňována vojáky si - na rozdíl od těch ostatních - nechce nechat vzít z násilí počaté dítě. Proč je vyrovnaná s tímto stavem, proč má v obličeji blažený pocit a proč se v duševním klidu připravuje na venkovské faře na porod? Marianna jako by připomínala Pannu Marii, tráví čas v kostele na modlitbách, což jí získává obdiv místních obyvatel. "Její uctivači ji nazývali Beata nebo přímo Santa."

Až v závěru pochopíte záměr autora. Herling jako člověk hluboce věřící se vyrovnává s církví a konkrétně s názorem papeže, který všem vojáky znásilněným a těhotným ženám zakazuje umělé přerušení těhotenství. Marianna je nejen smířena s osudem. Ona na zlo odpovídá dobrem, jak tomu učil Ježíš a jak tvrdí i mystika. Jen ve snu je neklidná, jen ve snu se tragická minulost ozývá. Nestane se však světicí, blahoslavenou. Dítě se narodí, Marianna bezdůvodně umírá, ale den po pohřbu se z hrobu ozývají nějaké zvuky. Za přítomnosti římského preláta je provedena exhumace a "spatřili mrtvou obrácenou na bok, tvář zkřivenou grimasou hrůzy." Zřejmě byla pohřbena ve vzácně se vyskytujícím hlubokém kataleptickém spánku. Za svatou už Marianna být prohlášena nemůže, nemůže se ani stát mučednicí, protože "mučednická smrt musí být smrtí opravdovou... jinou smrtí." Mariannin hrob je stále zasypáván květinami a jako názor církve k nim přibyly věnce se stuhami, kde jsou zlatým písmem dvě věty Jana Pavla II. "Mateřství bývá často hrdinským činem" a "Matky jsou hrdinkami naší doby".

Obě prózy Herlinga naznačují mnoho motivů, čtenáře zaskočí intenzitou výpovědi, ale také vzbudí pocit nenaplněnosti. Čtenář si dovede představit, jak by se motiv "svatosti a mučednictví" mohl rozrůst do dramaticky vypjatého románu třeba z pera Gabriela Garcii Márqueze. Stejně tak HŘBITOVNÍ POUTNÍK by byl silným soustem pro filmové scénáristy. Jako by autor nevyužil všech možností, které mu dramatická látka přímo vnucovala. U titulní prózy proto, že mu to zbytek života nedovolil, u BLAHOSLAVENÉ, SVATÉ je to záměrem. A vy po přečtení vytušíte, že právě krátkost, strohost a stručnost vás nutí o přečteném přemýšlet, domýšlet souvislosti, znovu se vracet a nacházet nové významy. Nakonec v čtenářově mysli vyzní zážitek z četby intenzivněji, než by tomu bylo v případě dlouhého románu. A to byl zřejmě záměr autora.

S krátkým odstupem po přečtení si uvědomíte, že malý útlý svazek dvou próz HŘBITOVNÍ POUTNÍK je mimořádným dílem, jehož vydání nakladatelstvím Paseka je záslužným činem. Jde o dílo silně působivé, inspirující k přemýšlení a zároveň varuje před eskalací etnických, národnostních či jiných nenávistí, které mohou snadno přerůst v nekontrolovatelné zlo.
 
_{Foto: www.wyborcza.pl; www.paseka.cz}

Gustaw Herling-Grudziński: HŘBITOVNÍ POUTNÍK
nakladatelství Paseka, Praha-Litomyšl, 2010,
z polských originálů přeložila Helena Stachová