Nejste li zaregistrováni, můžete tak učinit zde, nebo si můžete nechat zaslat zapomenuté heslo

Jméno:

Heslo:
 

 ISSN 1802-2863 . RSS . Tiráž ...  Dnes je čtvrtek 19.9.2019, svátek má Zita 

Hledej na Rozhledně

Webmagazín na FB



Statistika Rozhledny

Počet autorů: 500
Registrovaní čtenáři: 504
Publikovaných článků: 12721
Komentářů: 10895


Měření



Dlouho očekávaná návštěva

06.04.2004   Zdeněk Pilný   Próza   Zobraz článek ve formě vhodné pro tisk

Trochu jsem si odskočil z dnešních, internetových časů do dob našich babiček a vlastně i do doby mého mládí.


Všude ticho, jen z ulice ke mně tlumeně doléhá všední, každodenní, pracovní ruch. Z obrazovky počitače se line matné světlo a k tomu tiše šumí ventilátor procesoru. Ani neposlouchám radio jako obvykle, očekávám vzácnou a milou návštěvu. Jsem celý nedočkavý, ale ještě je příliš brzy. Zatím probírám e-maily ……. Ano, jako obvykle z deseti zpráv jsou dva spamy a tři podezřelé na viry, takže v koši, hned to všechno mažu a ty ostatní také nic povzbuzujícího nebo dokonce příjemného. Čtu si ta, nic neříkající písmenka, vlastně omlouvám se, říká se přece fonty a vůbec mě to netěší, ale jinak to nejde, nějaké spojení se světem musím mít. Obyčejný den jako všechny ostatní, ale dnes to bude přece jenom jiné.

Každou chvíli napjatě poslouchám zvuky na chodbě domu, občas se ozve povědomé klapání nebo cinkot, ale ne, stále to není to pravé. Musím být trpělivý, snad se dočkám. Zkusím se zatím věnovat programování, potřebuji se něco přiučit, osvěžit si dosavadní znalosti a vyzkoušet hned to nové co jsem vyčetl na webových stránkách. Ne, nejde to, jsem příliš nervozní a nedočkavý, kouřím jednu cigaretu za druhou, teď už i při sebemenším zvuku na chodbě otvírám dveře od bytu, ale marně. Odpočítávám v duch vteřiny a minuty .....konečně se ozývá známý klapot, vybíhám ven na chodbu, klíče jsem měl naštěstí připravené v kapse a řítím se dolů po schodech jako lavina.

V přízemí u domovních dveří zpomaluji, abych si zachoval důstojnost, snažím se alespoň trochu uklidnit a otvírám téměř bez dechu a se zavřenýma očima. Nemýlil jsem se. Dívám se na ni, nespěchám, chci si tu chvilku co nejvíce vychutnat. Užívám si tu nádheru zatím jen zrakem, ale dlouho to nevydržím a musím se jí dotknout, je tak krásná, souměrná a přitom s ostrými rysy, prostě krasavice. Pomalu se blížím, cítím její vůni a nedočkavě ji beru do dlaní. Je to krásný, sametově jemný pocit, zavírám dveře a pomalu se radostně vracím do bytu, nejsem už sám a to je neuvěřitelně příjemné. Doma si sedám do křesla a chystám se odhalit její tajemství, ale ne ještě ne, uvařím si nejdříve kávu a teprve potom ……

Je to nádherný obřad, nejdříve si zapálím, zamíchám kávu a současně ji pozoruji. Potom se jí opatrně dotýkám a pomalu, jemně otvírám růžovou, voňavou obálku dopisu od mé přítelkyně.

Praha 5.3.2004





Komentáře čtenářů

Jméno: Email:
Nadpis:
Komentář:

Vulgární a urážlivé reakce budou redakcí smazány
Kontrolní otázka proti spamovacím robotům:
Jaký je součin tří a čtyř? 

Reakce k článku


Od: Martina - 8.4.2004 - 20:56

To je pěkný, někdy se mi po tomhle pocitu stýská a někdy si říkám, že už to ani neumíme..... Psát dopisy, které byly většinou moc pěkné a důvěrné. Mail je praktický, ale přes počítač se to odehrává tak nějak chladně...

ISSN 1802-2863 . RSS . Tiráž

Copyright © 2001 - 2019 Rozhledna.webmagazin.cz Všechna práva vyhrazena - All rights reserved.
Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí článků je bez souhlasu redakce Webmagazin.cz zakázáno.
Redakce nezodpovídá za obsah příspěvků.

Redakce, Reklama - Podmínky a právní omezení - Registrace

Vygenerováno za 0.2796 s