Pavla Francová se narodila 19. ledna 1972 v Kraslicích (okres Sokolov). Již odmalička se zajímala o výtvarné umění. Když ale v patnácti letech přišla o zrak, zdálo se, že výhled do světa obrazů se jí tím uzavřel. Pro Pavlu tím ale nic neskončilo. Její oči sice nebyly schopné zprostředkovat jí obraz světa, v němž žije, smysl pro tvary a barvy jí ale zůstal a v paměti si rovněž uchovala reálné obrazy skutečnosti. Když se časem rozhodla vrátit se k malování, stačilo jen najít způsob, jak je přenést na plátno.

Technika malování Pavly Francové spočívá v tom, že nejprve propisovací tužkou do papíru vyryje rýhy obrazu. Když pak papír otočí, má k dispozici reliéf vlastní kresby, s níž může dál pracovat. Tak vznikají takřka Ladovsky prosté, avšak sebejisté barevné malby, které mají jedinečnou strukturu, hloubku a atmosféru. Nezachycuje přitom pouze osoby, zvířata, věci a krajinu, ale i nálady, dojmy a pocity.
Se svou tvorbou seznámila širší veřejnost již v roce 2001, kdy samostatně vystavovala v píseckém Prácheňském muzeu. Brzy nato začala také ilustrovat knihy - například Nevídáno (Okamžik, Praha 2002) a Co vlastně ti nevidomí dělají? (Okamžik, Praha 2003).

Pavla Francová se ale nevěnuje pouze malování. Její životopis vypovídá o tom, že je všestranně nadanou a velmi úspěšnou ženou.
V roce 1995 završila bakalářské studium na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze, obor tlumočnictví a překladatelství. V letech 1996-1998 pokračovala magisterským studiem v oboru poradenství a psychoterapie na West Chester University of Pennsylvania ve Spojených státech.
Má za sebou také úspěšnou sportovní kariéru. Mezi lety 1987-1992 reprezentovala Československo na evropských i světových závodech pro zrakově postižené v plavání, lehké atletice a běhu na lyžích. Na zimních a letních paralympijských hrách získala několik medailí a v běhu na 3000 metrů vytvořila v roce 1992 nový světový rekord v kategorii nevidomých žen.

Pavla zkrátka žije naplno a stejně tak všechno, co dělá, dělá s plným nasazením. Je jednou z handicapovaných, kteří dokazují, že tělesné postižení nemusí být společenským či profesionálním omezením, ale že snaha překonávat sám sebe znamená prokazovat ještě větší sílu a schopnosti, které spoustě fyzicky zdravých jedinců chybí.


^{Zdroj obrázků: Francová, Pavla: Hmatové kresby. Okamžik - sdružení pro podporu nejen nevidomých, Praha 2003
ikonka: Vzpomínka na Afriku (2001)}

^{Ošklivé kačátko (2001)}