Krása Krumlova není tvořena pouze korytem řeky Vltavy, které město obtáčí slastně jako had, nebo strmými svahy, nad nimiž hrdě ční starobylý hrad. Doplňují ji uličky jako z počátku věků, domy se svou duší, ale především lidé, bez nichž by Krumlov už dávno skomíral. 

Mezi ně patří i mladá keramička Stanislava Konvalinková, jejíž krámek, spíše ateliér, mne ihned zaujal. Ve dveřích návštěvníky vítají dvě andělské postavy v životní velikosti a spolu s úsměvem majitelky zvou dál. A tak jsem vstoupila a naslouchala té archandělské historii a se zatajeným dechem vše obhlížela. 



Prvním ze čtyř „A“, jak autorka své objekty nazvala, je Gabriel.

 „Záměrem bylo vytvořit celou skupinu soch nejvýznamnějších archandělů, stejně velikých jako je člověk. Ale při studiu různých historických pramenů jsem najednou zjistila, jak se jejich počet zdroj od zdroje liší. A tak jsem se zarazila na počtu čtyř, u těch jediných panuje jakási, s nadsázkou řečeno, shoda.
Celou skupinu jsem připravovala na výstavu v Českých Budějovicích a ta se uskutečnila v předvánočním čase, což mému záměru více než prospělo.
Věděla jsem, že budu používat atributy, takže Gabriel a lilie. Jím jsem začala, posel, který Marii zvěstoval, že porodí syna božího.
 
Později Michael, bojovník chránící dobro, proto ten meč.

















Rafael, ochránce dětí, nemocných. Ten mi dal nejvíc zabrat. Jeden díl totiž při pálení praskl, takže práce téměř nanovo.
 
A konečně Uriel, archanděl smrti. Pro mne spíš transformace v něco nového. Nevidím ho tragicky. Chtěla jsem, aby měl spíš takový potutelný výraz, proto ten úsměv.“