V torontském židovském ghettu, došlo k nečekané smrti mladíka Nathana. Tam je také povolán detektiv Murdoch, jehož milostný vztah s Enid se právě ocitl v poněkud bezvýchodné situaci. Proto se raději pokouší přesvědčit ke spolupráci židovské společenství, známé svou neochotou spolupracovat s úřady a institucemi. Odmítá také Murdochovu žádost na prozkoumání těla mrtvého. Přesto rabín nakonec povolí dr. Ogdenové mladíkovu pitvu, pokud jí ovšem bude po celou dobu přítomen. Další vyšetřování pak přivádí detektiva do továrny, kde Nathan Siebold pracoval. Dobře tuší, že někde tady nalezne nitky vedoucí k odhalení vraha...



Zeptejme se dívky - dle staré židovské tradice pojmenovaná epizoda Případů detektiva Murdocha - nás přivádí do prostředí, kteréžto katolicky založenému Williamovi rozhodně pochuti nebude. Překvapivému odhalení vraha, nicméně předchází důsledné vyšetřování, během něhož tvůrci oprašují hned dvě legendy: kabalistickou "bibli" Zohar s Písní písní. Pojďme tedy získat náskok a něco si o nich řekněme dopředu.

Zohar nebo též Sefer ha-Zohar, kniha, kterou Murdoch nalézá u mrtvého Nathana, je kabalistický spis obsahující mystický komentář k Tóře (prvním pěti knihám hebrejské Bible). Je psán specifickou formou aramejštiny, která se liší jak od talmudické tak i biblické aramejštiny.

Původ a stáří knihy Zohar je dodnes zahaleno tajemstvím. Z velmi obecného a zjednodušeného pohledu existují tři verze:

1. Dle tradičního podání sepsal Zohar Rabi &Sim’on bar Jochaj (1. století, Izrael) během svého ukrývání se před Římany v době po první židovské válce.
2. Dle vědecké teze, rozšířené během 20. století, dnes vesměs všeobecně přijímané a jejímž autorem a hlavním zastáncem byl Gershom Scholem, byl Zohar sepsán ve 13. století španělským kabalistou Mošem z Leonu, který také z důvodu zvýšit popularitu a váženost díla připsal autorství Rabimu &Sim’on bar Jochajovi.
3. teze, jíž propaguje především Aryeh Kaplan, ale nepatří mezi všeobecně uznávané, předkládá syntézu obou názorů - podle ní jsou určité fragmenty, které byly sepsány v 1. století, tyto pak byly předávány z generace na generaci, rozšiřovaly se průběžnými doplňky, až se dostaly k Mošemu z Leonu, který je zkompiloval, doplnil a vydal jako Sefer ha-Zohar.

Zohar - hlavní část, vydávaná obvykle ve třech svazcích, obsahuje výklady k Tóře uspořádané tematicky podle jednotlivých parašjot (úseků).

Zohar velkým způsobem ovlivnil kulturu a myšlení judaismu. K Zoharu poměrně záhy začaly vznikat anonymní nebo autorské komentáře, které se přidružovaly k původnímu dílu. Zohar natolik ovlivnil vnímání mystiky, že se stal nedůležitějším kabalistickým dílem vůbec a dodnes je někdy velmi nepřesně označován za „Bibli kabalistů“ nebo „svatou knihu“ kabaly, což jen odráží obrovský respekt, který se mu mezi kabalisty dostávalo. Není pochyb o tom, že hlavní zásluhu na tom mělo fiktivní autorství připsané Rabimu &Sim’onu bar Jochajovi. Dnes je na neortodoxních ješivách Zohar nadále probírán, ovšem spíše jako zdroj mystické tradice judaismu a jako jeden z mála dochovaných pramenů uvažování vrcholně středověkého židovstva.

Píseň písní, tedy Nejkrásnější píseň, je sbírka židovských „svatebních" písní různých dob řazených mezi tzv. pět svátečních svitků. Některé pocházejí patrně z 5. až 3. stol. př. n. l., jiné snad už z doby krále &Salomouna, kterému je tradičně připisováno autorství písně. Někteří badatelé poukazují na to, že skladba vykazuje významné analogie s mnohem starší staroegyptskou milostnou poezií, či se dokonce domnívají, že je na ní nepochybně přímo závislá.
Píseň písní je jedním z nejznámějších dochovaných lyrických milostných textů z oblasti starověkého Blízkého východu. Její erotičnost byla pro některé rabíny překážkou v jejím uznání jako součásti Tanachu. Ještě po její kanonizaci kolem r. 90 n. l. byly o ni vedeny spory a údajně bývala oblíbenou písní při různých nevázaných zábavách, za což hrozily různé kletby. Koncem 1. stol. n. l. se jí proto musel rozhodným způsobem zastat rabi Akiva, který později za Bar Kochbova povstání (r. 135) zahynul rukou Římanů. Od 8. století je četba Písně doložena jako sváteční četba o svátku Pesach.

Podle židovské teologie popisuje Píseň písní alegoricky vztah mezi Bohem (ženichem) a Izraelem (nevěstou). Podle teologie křesťanské se tato alegorie týká vztahu Ježíše Krista a církve.

Informace o knize Zohart a Písni písní převzaty z Wikipedie.cz

foto: Granada media

Enid nebo Julia?