Baroko je kulturní směr. Vznikl v Itálii a vládl Evropě v letech 1600 – 1750.

Jeho název je zřejmě odvozen od slova pérola barroca - což znamená perla nepravidelného tvaru. Druhá možnost se může najít ve středověké logice, kdy se tak označovalo všechno nabubřele, nesprávné a směšné. Oba výrazy tento směr, dalo by se říct, vystihují a jako u většiny slohů toto označení vzniklo až po jeho ukončení.
První náznaky baroka můžeme pozorovat již v renesanci, kdy renesance jak v umění tak ve filozofii velice rychle po dosažení pomyslného vrcholu začala vyčerpávat. Zde můžeme pozorovat první prvky tkzv. manýrismu, který si liboval v optických klamech, hravosti, grotesknosti… Je předpokládáno, že baroko vzniklo překonáním právě manýrismu – jednalo se o jasné vytyčení a formulování cílů, které se projevilo i ve vytvoření pevného uměleckého jazyka, který je obecně nazýván barokem.

Kde můžeme baroko pozorovat?
Architektura: Typické je stírání hranic mezi architekturou, plastikou a malbou s cílem vytvoření jednotného společného účinku. Architektura používá malbu napodobených stavebních prvků (klenby, žebra, pilastry) ke zvýšení působivosti, vyskytují se tkzv. drapérie (plastika není samostatné umělecké dílo, ale zapojuje se do celkového díla). Jsou k vidění asymetrické formy, zaoblení, nadsazené proporce. Jako klasický příklad barokní sošky si můžeme vybavit oblé andělíčky v barokních kostelech, jako architekturu potom bohatě zdobené kudrlinky. Barokní stavby, sochy je třeba obcházet, vnímat v pohybu, architekti si hráli se světlem s novým objevováním pohledových os. Jako nejvýznamnější barokní architekti jsou považováni: Giacomo dlla Porta a Carlo Maderno.
Malířství: Stačí říct jména, jako jsou Caravaggio, Rubens, Remrandt a většině lidí se min. jedno dílo vybaví. Výrazné vyznačení pohybu, pocitu, stejně jako u architektury hra se světlem. Znovu se tu objevují křivky, obliny, někdy až přehnané zdobení.
Hudba: Nejvýznamnějším a nejznámějším hudebním skladatelem je nejspíš Johan Sebastian Bach, u kterého je zajímavé, že jeho smrt je některými považovaná za konec barokní éry. Barokní hudba je stejně, jako barokní sloh plné hravých, zaoblených tónů s důrazem na pocitovost a nebeské záležitosti.
Mluvené slovo: Pro baroko je typická květnatná mluva. Používá se hromadění epitet, symbolů, alegorií, metafor. V hojném počtu se zde vyskytují nejrůznější bajky, pohádky, které poskytují morální poučení, kde můžeme najít odkazy na Bibli, ale i na antické učení.
Oblečení a vzhled: Jakoby heslem této doby bylo „Zaoblenost za každou cenu“ jsou žádoucí zaoblené křivky. A čím víc, tím líp. Žena, která je v dnešní době těžce obézní by byla pro barokního může sexbombou a byla by vysoce žádoucí. Barokní šat je plný krajek, zdobení a pro muže i ženy je ve společnosti nutná paruka, z kterých si ženy mnohdy nechaly vytvářet neskutečně složité účesy (a nebály se použít nejrůznější věci – třeba i model plachetnice).
Konec baroka: Konec baroka by se nejspíš dal datovat na přelom 17. a 18. století, kdy se zdálo, že došlo k úplnému zapomnění barokních cílů a baroko, silně zaměřené na nebeské věci, plynule překlouzlo do rokoka, které se soustředilo spíše na světské požitky. Úplné vymizení baroka lze ale poměrně přesně vidět v polovině 18. století, kdy se začal plně projevovat strohý a přesný klasicismus, tolik rozdílný od zaobleného baroka.

_{Titulka www.artbos.cz}