Nejste li zaregistrováni, můžete tak učinit zde, nebo si můžete nechat zaslat zapomenuté heslo

Jméno:

Heslo:
 

 ISSN 1802-2863 . RSS . Tiráž ...  Dnes je sobota 4.12.2021, svátek má Barbora 

Hledej na Rozhledně

Webmagazín na FB



Statistika Rozhledny

Počet autorů: 508
Registrovaní čtenáři: 518
Publikovaných článků: 13149
Komentářů: 11275


Měření



Krásná Zlatovláska tančí jemnými krůčky

02.11.2010   redakce   Divadlo   Zobraz článek ve formě vhodné pro tisk

Hledáte-li správný tip k rodinné návštěvě divadla, tím pravým představením, které zaujme malé děti a zároveň bude i příjemným osvěžením pro dospělé, je původní pohádkový balet ZLATOVLÁSKA.

Je sice inspirován klasickou Erbenovou pohádkou, ale tvůrčí tým vytvořil zcela novou, současnou verzi příběhu. Originální hudbu složil Vladimír Franz, autory scénické podoby díla jsou choreograf Jan Kodet a režisér Ondřej Havelka, který je zároveň tvůrcem libreta.

Rozverná i něžná baletní pohádku o kuchtíkovi Jiříkovi, který porozuměl řeči zvířat, nemůže divácky zklamat! Nicméně, kromě zábavy přináší dětem i nenásilné ponaučení. Jiřík si zaslouží vyjít šťastně ze všech nebezpečí, protože je dobrým člověkem a pomáhá druhým!

Celým příběhem nás provází jako potulný kejklíř s housličkami Martin Zbrožek, a další hudební doprovod obstarává rovněž živě Komorní orchestr Berg pod taktovkou Petera Vrábela.

Dalším atraktivním prvkem představení, který upoutá malé diváky možná více než pohádkový příběh, je technické provedení kusu a funkčnost různých scénických zařízení. Tvůrci formou divadla na divadle dětem předvedou, jak vlastně funguje velká scéna s točnou a technickými vynálezy. Scénograf Martin Černý odboural bariéry mezi jevištěm, hledištěm a orchestřištěm, takže taneční, herecké, hudební i divácké akce se mohou prolínat.

Do konce roku můžete přestavení navštívit ve Stavovském divadle 11. a 25. prosince od 14 a 18 hodin.

 
Kdo stojí za Zlatovláskou?
Jan Kodet

Choreograf a baletní mistr baletu ND

Taneční základy získal ve Vysokoškolském uměleckém souboru Univerzity Karlovy(později Taneční divadlo Praha), jehož členem byl devět let. V roce 1991 absolvoval Taneční katedru AMU - obor pedagogika moderního tance u Ivanky Kubicové.

V minulosti působil jako tanečník v řadě zahraničních divadel, např. Dance Berlin, S.O.A.P. Dance Theatre Frankfurt nebo Ballet Gulbenkian, kde se setkal s takovými choreografy, jako jsou Ohad Naharin, Nacho Duato, Paulo Ribeiro, Itzik Galili aj. Nejdůležitější pro něj zůstává portugalský choreograf Rui Horta, v jehož skupině několik let tančil a posléze pracoval jako jeho asistent s řadou evropských souborů (Cullberg Ballet, Compagnie National de Marseille, Icelandic Ballet aj.).

V současné době patří k předním představitelům současné taneční scény. V Čechách i zahraničí vytvořil řadu úspěšných projektů, např. Danse Macabre (Divadlo Archa), 6x Eva, Evička, No End, Adam + Eva - Náhoda neexistuje, Gates (Trans Dance Europe), Cala Estreta, Jade (Gulbenkian Ballet Lisabon), Chrysalis (BDT Bratislava), About Firewomen and an other stories (Hochschule FFM), Raumtraumen (St. Gallen), Lola & Mr.Talk (Divadlo Archa, Cena divadelních novin a Sazky za nejlepší choreografický počin divadelní sezony 2003–2004), Povídání s Fridou (Taneční konzervatoř hl. m. Prahy, Balet ND v Brně), Argonauti (Laterna magika), Duel (balet ND v Praze), Zlatovláska (balet ND v Praze), (e)MOTION PURE, Light Symphony a Kevel (Divadlo Ponec, Cena diváka na České taneční platformě v roce 2007), Rusalka (opera ND v Praze), Camoufl?AGE (balet ND v Praze, Cena divadelních novin a Sazky za nejlepší choreografický počin divadelní sezony 2008–2009), Hry o Marii (opera ND v Praze), Doteky snáře (Pražský komorní balet).

V zahraničí vyučuje techniku moderního tance, improvizaci a kompozici na několika tanečních školách (Hochschule für Tanz Frankfurt am Main, Institut del Teatro Barcelona, Ballet Academy Stockholm, Iwanson International München, Nordance Dance Company ve &Svédsku, DV8 v Londýně či Carte Blanche v Norsku), ale i v tanečních skupinách a divadlech v Německu, &Svédsku, Francii, Portugalsku a &Svýcarsku.
V Praze působí jako pedagog, vyučuje choreografii na Taneční katedře HAMU, spolupracuje s Taneční konzervatoří hl. města, Tanečním centrem Praha a zastává funkci baletního mistra v Národním divadle.

ONDŘEJ HAVELKA

Televizní, filmový a divadelní herec, režisér dokumentárních filmů a divadelních her, scénárista, zpěvák, stepař a tanečník, milovník swingu i golfu Ondřej Havelka se narodil se 10. 10. 1954 v Praze jako syn hudebního skladatele Svatopluka Havelky a herečky Libuše Havelkové. Absolvoval herectví na DAMU (1978), později také režii na JAMU (1988). Po DAMU působil šest let v pražském divadle Studio Ypsilon, brzy se prosadil i jako filmový a televizní herec. Po sametové revoluci začal pracovat i jako scénárista a režisér v televizi. Z četných prací jmenujme televizní dokument Mezzosoprano Magdalena Kožená (scénář a režie, 1995) a celovečerní filmový portrét Vlastimila Brodského Zdravý nemocný vlastimilený Brodský (scénář a režie, 1999). Už od studentských let se věnuje i interpretaci jazzové a populární hudby 20. a 30. let jako zpěvák, tanečník a stepař Originálního pražského synkopického orchestru. Pro tento orchestr napsal a spolurežíroval hudební dokument, který získal na festivalu televizní zábavy v Montreux v roce 1991 „Stříbrnou růži“. Jako scénárista, režisér a většinou i interpret vytvořil 18 hudebních klipů, z nichž klip s názvem Děkuji, bylo to krásné získal ocenění na Czech Grammy 1995 jako Klip roku a další – Jingle Bells – byl zakoupen a vysílán na MTV-Latin. V roce 1995 založil vlastní swingový bigband Melody Makers, se kterým vystupuje a pro který vytvořil jako scénárista a režisér tyto koncertní show: Pocta Georgi Gershwinovi (1998), Jen pro ten dnešní den (1999), Příběh jazzu (2000), Vzpomínky na hvězdný prach (2001), Blues v srdci mém (2002), Sladce i žhavě (věnováno Bingu Crosbymu) ( 2003), Ohlasy písní zámořských (2004), Ondřej Havelka a jeho Melody Maskers tentokrát zcela ROZVRKOČENÍ z písní Jaroslava Ježka a pánů V+W (2005), Opět něco starého avšak fungl nového (2007). V roce 1996 mu Akademie Czech Grammy udělila titul Jazzman roku.

Od roku 1988 se věnuje rovněž divadelní režii. Nastudoval muzikálová představení La Caffeteria (Carlo Goldoni, Adolf Hoffmeister, Jaroslav Ježek, divadlo Studio Ypsilon, 1988), Tenhleten Manhattan (Martin Vačkář, na motivy povídek Woodyho Allena, Divadlo Reduta, Praha, 1990), Má férová Josefína (Martin Vačkář, na motivy Vladislava Vančury, Hudební divadlo Karlín, 1993) a činohru se zpěvy Muži v ofsajdu (Karel Poláček, Martin Vačkář, Ondřej Havelka, Městské divadlo Mladá Boleslav, 2007).

V oblasti operní režie debutoval operou Martina Smolky a Jaroslava Duška Nagano, hokej v opeře (Národní divadlo, Praha, 2004), následovala Smetanova Prodaná nevěsta (Janáčkova opera Národního divadla Brno, 2006), taneční příběh na motivy pohádky Zlatovláska Karla Jaromíra Erbena s hudbou Vladimíra Franze (Národní divadlo, Praha, 2006) a dvojtitul s Pucciniho aktovkou Gianni Schicchi a Leoncavallovými Komedianty (Janáčkova opera Národního divadla Brno, 2008).

VLADIMÍR FRANZ

Prof. Dr. Vladimír Franz, přední český hudební skladatel a malíř, autor scénické hudby a od počátku 90. let vůdčí osobnost nově se utvářející podoby českého postmoderního dramatu.

Svými scénickými kompozicemi ovlivnil tvorbu nejvýznamnějších představitelů nastupující generace české divadelní režie, mj. J.A.Pitínského, Vladimíra Morávka, Jiřího Pokorného či Sergeje Fedotova. Ve svých scénických skladbách uplatňuje principy vlastní teoretické koncepce autonomní role hudby jakožto jedné z určujících složek dramatu.

Vedle tvorby scénické a hudby k projektům filmovým a televizním se věnuje intenzivně také volné tvorbě. Je autorem monumentálních i komorních hudebních děl, jež zahrnují několik scénických oratorií, zpěvohru, kantáty, písně či madrigaly. Dosavadní vrcholy jeho tvorby představují opery Ludus Danielis a Válka s mloky, 1.symfonie nazvaná Písně o samotách a hudba k baletu Zlatovláska.

Malířské dílo Vladimíra Franze se klene od symbolisticky zpracovaných elementárních přírodních motivů a akvarelových impresí až po velkoformátové expresivně-orfické variace na hudební téma a velké "oltářní" obrazy.

Vladimír Franz se narodil dne 25.května 1959 v Praze. Již během svých studií na Právnické fakultě University Karlovy (1978-82) studoval soukromě malbu u Karla Součka a Andreje Bělocvětova, skladbu u Miroslava Raichla a Vladimíra Sommera, dějiny umění u Jaromíra Homolky a dějiny hudby u Jaromíra Kincla. V letech 1981-84 byl spoluzakladatelem, scénografem, výtvarníkem a skladatelem autorského divadla Kytka.

V současné době působí jako pedagog Divadelní fakulty AMU, kde již mnoho let vede Kabinet scénické hudby, přednáší rovněž na Filmové fakultě AMU. V letech 1996-2000 stál v čele Akademického senátu AMU. Jako pedagog působil i na brněnské FAVU. Je šestinásobným držitelem ceny Alfreda Radoka (1998, 2000, 2002, 2005, 2006 a 2007) a Ceny Divadelních novin (2001). 
Zdroj: Národní divadlo


Komentáře čtenářů

Jméno: Email:
Nadpis:
Komentář:

Vulgární a urážlivé reakce budou redakcí smazány
Kontrolní otázka proti spamovacím robotům:
Jaký je součin tří a čtyř? 

ISSN 1802-2863 . RSS . Tiráž

Copyright © 2001 - 2021 Rozhledna.webmagazin.cz Všechna práva vyhrazena - All rights reserved.
Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí článků je bez souhlasu redakce Webmagazin.cz zakázáno.
Redakce nezodpovídá za obsah příspěvků.

Redakce, Reklama - Podmínky a právní omezení - Registrace

Vygenerováno za 0.0301 s