Jakým člověkem vlastně tento významný sochař byl?
Světlo světa jej přivítalo 15. května 1880 v Novém Městě na Moravě. Snem mladého muže bylo prožít život venku mezi květinami v zahradách, doma v něm zase viděli krejčího. Jenže &Stursův učitel kreslení na měšťance v něm probudil zájem o výtvarno a nechal projevit jeho mimořádný talent. A tak se mladý &Stursa vydal studovat sochařsko-kamenickou školu v Hořicích, kterou absolvoval s mimořádně dobrými výsledky. Tady se potkává se svým oblíbeným materiálem, bronzem a kamenem. Po škole začal pracoval v lomu v Mittelsteinu a v kamenické dílně bratří Zeidlerů v Berlíně. Později navštěvoval Akademii výtvarných umění v Praze ateliér Josefa Václava Myslbeka. Ten jím byl nadšen, dokonce jej považoval za svého nejlepšího žáka. Právě tady vznikaly první &Stursovy akty se zcela osobitými rysy zpočátku plnými secese, symbolismu, ale i niterné poetiky. Úspěšně absolvoval a od roku 1908 se stal Myslbekovým asistentem na AVU až do vypuknutí první světové války. Jeho sochařská díla nyní vnímají ženu jako smyslnou, plných tvarů. Za války se dostal na frontu u Haliče. Po zranění jej z vojenské služby vysvobodilo jmenování profesorem na Akademii výtvarných umění v Praze. Ani hrůzy války jeho dílo neminou. V roce 1919 se stal nástupcem J.V. Myslbeka, později i rektorem AVU a tuto funkci zastával až do roku 1924. V posledních letech svého života se věnoval převážně portrétní tvorbě. 28. dubna 1925 se zúčastnil umístění své sochy Dar nebes a země v Moderní galerii v pražské Stromovce. A po ukončení slavnostní akce se vrátil do svého ateliéru na Akademii, kde se těžce postřelil a na následky zranění 2. května 1925 zemřel. Proč, to se můžeme pouze dohadovat. Pohřben byl 5. května 1925 na Slavíně na Vyšehradském hřbitově.


Náčrt sochy, 1906, tužka, štětec