Nejste li zaregistrováni, můžete tak učinit zde, nebo si můžete nechat zaslat zapomenuté heslo

Jméno:

Heslo:
 

 ISSN 1802-2863 . RSS . Tiráž ...  Dnes je neděle 22.9.2019, svátek má Darina 

Hledej na Rozhledně

Webmagazín na FB



Statistika Rozhledny

Počet autorů: 500
Registrovaní čtenáři: 504
Publikovaných článků: 12724
Komentářů: 10895


Měření



Obchůdek 3

23.04.2004   Zdeněk Pilný   Rozhledy   Zobraz článek ve formě vhodné pro tisk

Zdá se, že moje zaměstnání je pravým rájem pro mé múzy, protože mě neustále pošťuchují a přímo provokují: „Podívej se dobře, co tam ten zákazník provádí a jdi blíž, ať slyšíš co říká!“ Nebo: „Neštve tě náhodou to, že ……“ Přiznám se, že múzám nelze odolat a tak se dívám, poslouchám a vypovídám se z toho, co mě štve. Nosím na svém pracovním triku jmenovku, ale jen tehdy, když není přítomen manažer prodejny. Není to nic zvláštního, jmenovky se používají nejen v obchodě, ale mě vadí.



Rozhodne-li se někdo, že si na mne bude stěžovat, stejně si nevšimne té jmenovky a místo toho, aby si přečetl moje ctěné jméno, pokluše hbitě za vedoucím nebo mě tam v horším případě dotáhne. Navíc u nás na té jmenovce je jméno křestní přibližně dvakrát tak velké, než příjmení. Nevím proč, možná přece jenom jakýsi pokus o anonymitu vůči zákazníkům se slabším zrakem.
Včera jsem vyfasoval vytištěné moje jméno a k tomu nějaké firemní samolepky. Chvíli jsem udiveně zíral, nemyslím že bych si doma vylepoval samolepky s názvem mého drahého zaměstnavatele, ale byl jsem hbitě poučen kolegyní. „To si musíte vylepit na skříňku v šatně.“ Chvíli jsem přemýšlel, zda jsem náhodou cestou do práce nezabloudil a neoctl jsem se v jiném světě, ale byl jsem vyveden z omylu. „Bude se to kontrolovat.“ Tedy v šatně, kam nemá zákazník přístup ta samolepítka nikomu neuškodí, ale ptám se sám sebe. „Kde na to firma bere peníze?“ Jasně, z naší práce, která je jak všichni, dokonce i vedoucí uznávají, silně podhodnocená. Není to náhodou škoda? Asi ne.
Méně obvyklá příhoda se stala jedné mé kolegyni, která doplňuje zboží do regálů. Jeden ze zákazníků poznamenal: „Proč nedoplňujete zboží v noci? Teď se tady jenom pletete a člověk si nemůže pořádně vybrat.“ Kolegyně byla pohotová a odpověděla, že to zařídí a toho pána, že přijmeme jako prvního. Zákazník s tím dobrým nápadem, zvedl nos a hrdě odkráčel. Možná nevíte, že přesčasy nejsou v marketech placené, alespoň ne v tom „mém“, jsou pouze příplatky za neděli a silně pochybuju o tom, že by zaměstnavatel byl ochoten platit příplatky za noční směny. Tak snad někdy příště, možná až budeme v EU.
Odposlechnuto:
„Pane, prosím vás, ten bez příchuti je levnější?“ Paní, která se ptá nic nedrží v ruce, nikam neukazuje, to je potom těžké odpovědět.
„Prosím vás, máte ještě jiné druhy a v jiných barvách?“ Stejně neidentifikovatelný dotaz.
„Kde máte hladkou mouku?“ Pátrající zákazník stojí přímo u palety s hladkou moukou.
"Můžete mi říct, kdy dostanete ………?“ Kupodivu ptající se ví přesně co hledá a umí to definovat. Tady je těžká každá rada, protože docházející zboží se objednává přesně podle stavu minimálních zásob, jenomže dodavatel, v našem případě dopravní centrum dodává zboží tak jak se to hodí a ne podle naší potřeby. Mám dojem, že takto pochybně to funguje všude v obchodech.
„Jak to že tady máte cenu takovou a u stejného zboží v jiném regálu jinou!?“ Tady jsou dvě možnosti. Buď se stane chyba u nás nebo zákazník nerozlišuje podobné, ale přesto různé druhy zboží.
„Nenechala jsem tady peněženku?“ Proboha lidi na peníze si dávejte pozor stejně jako na děti. Stalo se, že dítě sedící v nákupním košíku se nebezpečně naklánělo ven a když jedna z prodavaček maminku na to upozornila, dostala ještě od matky vynadáno, že ať se stará o své věci. Podobný případ byl, když člen ochranky poradil jedné zákaznici, aby nenechávala tašku a v ní viditelně položenou peněženku v nákupním košíku, když odchází dobrých deset metrů k pultu. „Starejte se o sebe“ to byla její odpověď.
Jsme tedy lidé různí, ani prodavači či prodavačky nejsou vždycky ochotní a usměvaví, ale když musí taková pokladní namarkovat šedesát položek za minutu a stejné tempo vydržet mnohem déle, než tu minutu a přitom jí bolí nohy v předpisových pracovních botách, které jsou z umělé hmoty a ta pokladní si v nich pořídila plíseň a vlastní boty mít nesmí, nedivte se jí, že je trochu rozladěná.
Jak už jsem jednou psal, je to všechno o toleranci. Zamysleme se nad tím trochu.

Praha 25.března 2004




Komentáře čtenářů

Jméno: Email:
Nadpis:
Komentář:

Vulgární a urážlivé reakce budou redakcí smazány
Kontrolní otázka proti spamovacím robotům:
Jaký je součin tří a čtyř? 

Reakce k článku


Od: Markéta - 23.4.2004 - 12:53

Ono už neplatí: "Náš zákazní, náš pán?" :-)

Od: Zdeněk Pilný - 24.4.2004 - 0:01

ale Markéto, platí jenomže někdy je to těžké

Od: eddy - 26.4.2004 - 11:52

k tem jmenum
pouzivani krestnich jmen k identifikaci k nam prislo nejspis z USA. Ale mne pripadalo docela fajn, kdy jsem si rano kupoval neco k jidlu a pozdravil pokladni traba "Hi Brooke" a ona se usmala a odpovedela. A rovnez v kurzu jsme mely na identifikacnich privescich (badge) jen krestni jmeno a rekl bych, ze to prispelo k neformalni atmosfere mezi lidmi }tim myslim, ze se clovek neostychal na meco zeptat a pod.)

Od: Markéta - 26.4.2004 - 13:24

eddy, umíš si představit, že bys v českém supermarketu řekl pokladní třeba: "Díky, Alice?" To bych chtěla vidět hahaha!

Od: eddy - 26.4.2004 - 14:54

A proc ne? Jedna z veci, ktere mne udivily po 89 rpce, kdyz se mohlo cetovat ven bylo, jak jsou jinde k sobe lide ochotni. treba v Rakousku je uplne bezne, kdyz se potkaji dva lidi treba nekde na silnici, v polich, tak se samozrejme pozdraci (tady Gruss Gott). A v USA mne treba velice prekvapilo, jak jsou lidi k sobe ohleduplni, na rozdil od nas. Nekolikrat se nam stalo, jdouc po okraji dalnice (nechteli jsme si kvuli tem dvema km pujcovat autak), ze nam zastavili lidi a ptali se , jestli nepotrebujem pomoc...

Takze, to ze se lidi k sobe chovaj slusne nemusi byt jenom proto, ze museji, ale treba se jedna o zivotni postoj. A i kdyz z USA nemusime importovat kazdou pitomost, treba militatntni feminismus nebo politickou korektnost aj., jsou veci, ktere bych bral z fleku - treba i takova ohleduplnost k handicapovanym lidim.

Od: Zdeněk Pilný - 26.4.2004 - 15:26

pro eddyho: máš úplnou pravdu, ale já si stejně jako Markéta neumím představit tu neformální atmosféru v "českém" supermarketu - je to bohužel asi naší dlouhodobou "výchovou" za minulého režimu - je to smutné, ale bohužel je to tak

Od: Markéta - 26.4.2004 - 15:49

eddy, já neříkám, že ta americká ohleduplnost je špatná, vůbec ne. Taky mi bylo milé, když se mi ve Washingtonu podařilo vjet do protisměru, že na mě nevyskočil žádný český hulvát a nezačal na mě řvát. Všichni se smáli a ukazovali mi, kudy mám vyjet. Umíš si to představit u nás? Já ne. Ani na silnici, ani v tom supermarketu, prostě jsme jiní. A ta křestní jména jsou v USA především proto, že vykání v angličtině není, jen trochu slušnější mluva a oslovení příjmením. Kdyby měli pravidla pravopisu jako my, taky by si cizí lidé vykali, je to jen slušnost, nic víc.

Od: eddy - 27.4.2004 - 9:37

pro Marketu
Jenze rec byla o necem jinem. Jestli jsem to dobre pochopil, v uvodu clanku autorovi vadilo, ze na jeho visacce je krestni jmeno napsano velkymi pismeny. Tak jsem se snazil uvest duvod proc asi a nechtel jsem se poustet do jazykovych rozboru zpusobu tykani v ruznych jazycich (ja si ostatne myslim pravy opak, prave proto, ze v anglictine se neda rozlisit tykani/vykani pouziti krestniho jmena naznacuje neco jako tykani. Ale nemyslim si ze by to byl primo ekvivalent). Proste Americani si daleko vice potrpi na neformalni pristupy nez my a mne se to libi. I kdyz chapu, ze se to nekomu muze zdat ponekud nezvykle, myslim, ze je to otazka vyvoje a kulturni migrace.

Od: Markéta - 27.4.2004 - 21:34

eddy, holt jiný kraj, jiný mrav

Od: Karolína - 28.4.2004 - 16:42


,,...ale když musí taková pokladní namarkovat šedesát položek za minutu a stejné tempo vydržet mnohem déle, než tu minutu a přitom jí bolí nohy v předpisových pracovních botách, které jsou z umělé hmoty a ta pokladní si v nich pořídila plíseň a vlastní boty mít nesmí, nedivte se jí, že je trochu rozladěná."

Ale tak s tím se musí tak trochu počítat, ne? Takhle to chodí skoro všude, i já měla tu čest (bohužel) vykonávat ,,práci" v jednom supermarketu (naštěstí jen na krátkou dobu). To si má člověk rozmyslet dřív, jestli nechce studovat a skončit u pultu, nebo jít na výšku a...skončit třeba stejně, že :-(

Od: Bára - 28.4.2004 - 20:19

No, náš zákazník, náš pán, si myslím do určité míry platí. I to, že pokud má člověk na víc a skončí v regálech, tak by si neměl stěžovat. Ale když si takový student přividělává, aby mohl při studiu taky trochu žít...Prostě si myslím, že je občas těžké s úsměvem snášet, když na vás štěká někdo, kdo vám podle vašeho názoru nesahá ani po kotníky. Zákazník by se aspoň měl rozmyslet, než se v oddělení drogerie začne vyptávat, kde mají kožená saka. Pokud je konfekce na druhé straně plochy, musí pochopit, že třeba takový brigádník v drogerii, o nich vůbec nic neví. Ale u nás se tak spousta lidí chová třeba i k číšníkům a servírkám. Není to hezký...

Od: Zdeněk Pilný - 28.4.2004 - 21:16

pro Karolínu: máš kliku, že si můžeš vybírat zda studovat nebo ne a potom dál zda dělat v supermarketu nebo někde jinde třeba jako asistentka generálního ředitele (to je jen příklad) - uvědom si, že ne každý má takovou kliku a pokud dělá dejme tomu v tom supermarketu neznamená to ještě, že je neschopný, neumí předvídat jak to tam chodí a že má jinou možnost
pro Báru: ...pokud má člověk na¨víc a skončí v regálech .... - to zní trochu divně, nezdá se ti? platí to co jsem napsal pro Karolínu a jinak, "náš zákazník náš pán" funguje v rámci možností a třeba i nálady, ale i zákazníci jsou ovlivněni náladou a mnoha dalšími aspekty - je pravda, že se vzájemné chování lidí všeobecne, nejen v marketech zhoršuje a opravdu to není hezké

Od: Markéta - 29.4.2004 - 7:31

Pro Zdeňka: mezilidské vztahy jsou čím dál tím horší, to máš bohužel pravdu. Ale prodavačka se nesmí poddávat svým náladám, stejně jako třeba baknovní úřednice nebo sekretářka. Určitá povolání prostě přetvářku vyžadují, s tím se nedá nic dělat. Umíš si představit třeba kadeřnici, která se poddá své špatné náladě? Nebo třeba maséra, servírku a další? Bohužel se to stává a není to ani trochu příjemné.
Pokud by se každý omlouval svou náladou, bude to se vztahy mezi lidmi ještě horší. Chápu, že to prodavačka nemá lehké, ale její osobní problémy mě nezajímají stejně tak, jako ji nezajímají ty moje.

Od: Zdeněk Pilný - 29.4.2004 - 15:26

pro Markétu: máš pravdu, jenom taková maličkost - když už je řeč o mezilidských vztazích, tak uznej i to, že zákazník je v těchto vztazích také v jakési pozici "zaměstnance" a i on by neměl podléhat svým náladám přesně podle toho jak říkáš, mě jako třeba prodavače nálady zákazníka také nezajímají, i když po pravdě řečeno, možná kdyby nás vzájemně naše problémy zajímaly, bylo by to snesitelnější a pravděpodobně by i ubylo zbytečných rozporů a hádek

Od: Karolína - 29.4.2004 - 17:36

...
Pro Zdeňka: No tak to mám hold kliku (podle Vás), ale určitě jsem tím nechtěla říct, že ten, kdo dělá v supermarketech, je neschopný, to ne! A vůbec... Já osobně jsem se s nějakou hrubostí zákazníka vůči prodavači (a zvlášť v supermarketu!) setkala opravdu málokrát, to spíš naopak (v drtiné většině :-/). Někdy i já ztrácím takovou tu ,,slušnost", když vidím ten jejich nezájem, někdy i snad pohrdání! To se musím vždycky zasmát, fakt... Ale třeba to tam tak u vás funguje, že jsou ti ,,zloduchové" spíš zákazníci, tak to asi chodím holt málo nakupovat...

A souhlasím s Markétou: Vyžaduje to určitou ,,přetvářku".

Od: Markéta - 29.4.2004 - 17:58

Zdeňku, ano. I zákazník musí být samozřejmě slušný a nepodléhat náladám. Nikdo však není dokonalý, tak se občas neudrží zákazník, jindy prodavač. Ovšem k dobrému dekoru by mělo patřit, že ten, kdo je právě placen, je právě tím "slušnějším", nelze-li to jinak. Tím myslím, když dojde k nějakému konfliktu nebo nedorozumění. Když pak paní prodavačka přijde právě třeba do toho zmiňovaného kadeřnictví nebo třeba do cukrárny, také bude určitou slušnost vyžadovat.
V souhrnu samozřejmě souhlasím s tím, že bychom vůči sobě měli být všichni milí, slušní a ohleduplní. No jo, ale kde brát a nekrást....

Od: Zdeněk Pilný - 29.4.2004 - 20:19

..., takže zdá se, že se v podstatě až na nějaké drobnosti shodneme - nerad bych se dál tím zabýval, nemusím mít "zaměstnání" i doma u PC, ale pokud někdo bude mít ještě nějakou poznámku nebo připomínku, rád odpovím

Od: Markéta - 3.5.2004 - 15:51

Když se tím nechceš zabývat, tak proč o tom píšeš?

Od: Zdeněk Pilný - 3.5.2004 - 21:06

..., ale Markéto to snad nemyslíš vážně, to se tím mám zabývat na trvalo? Jsou i jiné věci o kterých se dá psát nebo jenom přemýšlet a hlavně jsou i chvilky příjemnější, než zaměstnání, i když uznáváme, že pracovat se musí.

ISSN 1802-2863 . RSS . Tiráž

Copyright © 2001 - 2019 Rozhledna.webmagazin.cz Všechna práva vyhrazena - All rights reserved.
Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí článků je bez souhlasu redakce Webmagazin.cz zakázáno.
Redakce nezodpovídá za obsah příspěvků.

Redakce, Reklama - Podmínky a právní omezení - Registrace

Vygenerováno za 0.2633 s