Androgynní Inari špulící ženská ústa a schovávající liščí ocas kamsi za pytel s nahnilými jablky, Lilit s tělem koroptve v lůně rezivějícím plotem ohrazené rajské zahrady, i duhyprostá Iris s prospektem ze supermarketu v ruce, snad namísto zpráv od nejvyšších. Ti všichni a mnozí další se nám v matných obrysech zjevují 13. prosince na bělavé zdi café V lese. Václav Vokolek je evokuje slovem. Chtělo by se říct, že v rukou třímá své nové duchovní dítko. Jenže ono není nové, jen zrání v děloze mysli nahrávalo toku času.

_{Výše: Václav Vokolek čtoucí ukázky z Mytologie zahrádkářské kolonie, vpravo dující fotograf Richard Čermák, v pozadí Jakub Pech.}

Zahrádkářská kolonie Pučálka. Pravděpodobně jste o ní nikdy neslyšeli. Stačí sednout do autobusu na pražském Kulaťáku a vyrazit směrem k Tursku. Třeba je potkáte jakbysmet. Dávné bohy hašteřící se v nepohodlných lidských kůžích na cestě za vyšším dílem. Václav Vokolek našel nové mytologie. V kostele? V klášterech Tibetu? Před egyptskými pyramidami? Ne. V Pučálce. Bohem zapomenutém a bohy obdělávaném koutě země, kam autor raději osobně nikdy nevkročí. Jeho okem se stane pečlivě ostřící čočka fotografa Richarda Čermáka. Z profánního Olympu se do šedavých ulic centra Prahy prý vracívá se zprávami, které otřesou i zarytým fantastou.  

S kytarovým doprovedem Jakuba Pecha se před oči smrtelníků prvně vyhoupne i očekávaná publikace. Mikrosvět plný rajčat, dýní, brambor a hlavně: aluzí k mýtům. Ptáte se jakým? Všem. Pomrkávat na vás bude podivná japonská bohyně, biblické zkazky i místo u krbu nabízející řecká Hestia. Račte usednouti. S Kolonií v ruce, samozřejmě. 

Václav Vokolek: Mytologie zahrádkářské kolonie

Vydalo nakladatelství Malvern, 2010

 _{Foto: autorka}