Slyšíme to často. Litanie na to, jak se u nás máme špatně a jak ten a ten známý odjel kamsi do zahraničí (nejčastěji to poslední dobou bývá Austrálie, Nový Zéland a Anglie), a jak se tam má skvěle. Zní to jako nádherná pohádka s krásným koncem o šťastném životě. Otázkou zůstává, jaká je realita.

Máme dvě možnosti. Buď vycestovat někam, kde už máme příbuzné, kteří se o nás postarají, seženou práci, vyběhají různá povolení, pomůžou překlenout ty první tři měsíce, které jsou prý po přistěhování do zahraničí nejtěžší. S pomocí někoho zevnitř se začíná snadněji. Ale kolik z nás tuhle možnost doopravdy má?

Druhou možností je sebrat kamarádku/kamaráda (hlavně sebrat sami sebe) a vydat se buď na vlastní pěst nebo přes agenturu vstříc zářným zítřkům lepších a kvalitnějších států, než je naše malá postkomunistická zemička, jejíž pravidla se mnohdy zdají postavená na hlavu. Ale ejhle, najednou zjišťujeme, že ač jsme sice chodili poctivě na angličtinu, domluvit se v zemi, kde tuhle řeč považují za vlastní jazyk, není úplně jednoduché. Navíc – všude se musí jíst a všude se za jídlo platí penězi, které si musíte vydělat. Řeči o šikovných českých ručičkách už dávno neplatí a ať jste šikovnější sebevíc, pokud nejste ve svém oboru opravdu špička nad špičky, vždycky na vás budou koukat jako na přistěhovalce. Cizince ze země, o které většina lidí ani neví, kde leží. A pak – ta samota. Můžete mít míň kamarádů nebo celé zástupy, ale v cizí zemi budete vždycky na začátku sami. Žádní kamarádi, nikdo, s kým byste zašli na pivo nebo jen tak "pokecat".

V naprosté samotě se protloukat v cizí zemi není žádný med. A nakonec zjistíte, že nikde to není ideální. Že i ve vaší vysněné zemi mají korupci, mizerné politiky, chudobu a spoustu dalších problémů, se kterými se musíme potýkat i tady, v Čechách. Emigrace je rozhodně záležitost pro dobrodruhy, pro lidi, co chtějí něco zažít, poznat, pro lidi, kteří se nebojí ztratit svoje životní jistoty, protože… tam je ztratíte. Na druhou cenu, pokud podstoupíte tohle riziko, zatnete zuby, můžete zjistit, že po počátečních nezdarech je vám tam najednou opravdu o něco líp. Ať už proto, že máte rádi teplo a odstěhovali jste se za sluníčkem. Nebo proto, že se vám podařilo sehnat super práci za dobré peníze a nestrádáte jako tady. Nebo snad proto, že se na vás v obchodech usmívají a váží si vás coby zákazníka, který nese prodávajícímu peníze. Nebo prostě jednoduše proto, že vás baví poznávat nové lidi a nová místa. Navíc – nikde není napsáno, že se nikdy nemůžete vrátit. Pro tohle všechno je dobré odstěhovat se. Ale vždycky je potřeba mít na paměti myšlenku, že nikdy nic není ideální. Život takový není.

_{Obrázek: askeatonbynet.com}