Neudržovanou chodbou rozlehlého domu brouzdá sotva čtyřletý Howard Phillips Lovecraft (1890-1937). V ruce drží jednu z mnoha knížek, kterou stihl za svého krátkého života přelouskat. Číst dokáže od svých dvou let! Kamarády nemá, maminka jej drží co nejvíc v domě a jeho nejbližším okolí, má o něj až chorobný strach. Na druhou stranu, o synkovi, který si co do vzhledu s vrstevníky v ničem nezadá si myslí, že je extrémně ošklivý. Po otci se slehla zem. Úspěšný podnikatel workoholik skončí na doživotí v blázinci. Zdá se, že příčinou je syfilitida. Howardovi jsou tehdy pouhé tři a otce již nikdy neuvidí. Výchovu má pěkně americkou. Jí, co si zamane, rozmazlují ho a spát chodí, jak se mu chce. A Howardovi se nechce skoro nikdy. Trápí ho totiž příšerné noční můry.

Časté nemoci i na svůj nízký věk dospělé chování a geniální paměť kombinovaná s vysokou inteligencí udělá z Howarda ve škole otloukánka. Co s tím? Přestane do ní chodit. Nakonec nedokončí ani střední školu. Přitom se skvěle orientuje v astronomii, chemii, geologii, historii, filosofii, psychologii, antropologii, literatuře i stavitelství. I bez maturity přispívá do odborných časopisů. S oblibou se věnuje – naštěstí pro nás – i psaní tvůrčímu. Můžeme jej směle přirovnat ke Kafkovi. Stejně jako on má Howard odpor k sexu, zřejmě vinou výchovy, o celém svém díle si myslí, že je příšerné a nepublikuje jej a velkou část navíc zničí. Něco se naštěstí zachrání. A není toho málo. Lovecraft zemře v chudobě po téměř rok trvajících bolestech na rakovinu střev a zánět ledvin. Jeho přátelé, z nichž mnohé nikdy neviděl a jen si s nimi celé roky dopisoval, nenechají jeho odkaz odejít. Zpopularizují tak mystickou zavánějící kult Cthulhu a samozřejmě i neslavnější dílo fiktivní dílo, Necronomicon, knihu mrtvých jmen prastaré rasy psanou šíleným Arabem na lidské kůži. Cthulhu na nás ostatně čeká i ve Vyděděnci, nově poskládaném výběru skutečným perliček z pera mistra.

Geniální, i když často zastřené pointy, hmatatelný hnus a běs, hrůza stoupající až k nebeské bráně. Howard Phillips Lovecraft vás naučí, že realita je jen pozlátko, které se může kdykoliv rozsypat jako zrcadlo ledové královny. Mistr oduševnělého hororu dokáže do pár řádek přimíchat všechny smysly. Co na tom, že jste si otevřeli malou knížku Vyděděnce třeba v poloprázdném autobuse? Pach rozkladu těch, co žijí na druhé straně, se vám za chvíli podere do nosu takřka sám. Zatleskat je nutno celému dílo. O Lovecraftově talentu netřeba pochybovat, ale i jeho dílo se musí umět prodat. A to zvládá vydavatelství Dokořán na výbornou. Skvěle sednoucí ilustrace Blanky Dvořákové vedou až k domněnce, zdali s Lovecroftem nesdíleli společné noční můry. Brilantní překlad jen podtrhuje dokonalá grafika, hravá ve své tajemné morbiditě.

Není těžké sehnat knihu dobrého autora. Ale co je těžké, je koupit skvělou knihu, která se nerozpadne po prvních stránkách v ruce a zároveň pohladí kostnatou rukou jásající dušičku čtenáře dokonalým grafickým zpracováním. Bez pochlebování a zbytečné pompéznosti říkám, že tak dobrou práci člověk v rukou nedrží každý měsíc…

H.P.Lovecraft

Vyděnec a jiné povídky

^{_{titulka zapůjčena u nakladatelství Dokořán}}