Především název alba. Neaspiruje na světovou originalitu. Ale nechává posluchače přemýšlet, o jaké proměny se vlastně jedná. První je nasnadě. Očekávaný sound zúčastněných nástrojů vymeten ze dveří. Originalitu nacházejme právě zde. Usilovné hledačství o hudební vyjádření současného světa. Nervozita jedince, nervní profilace celku. O kafíčkové atmosféře si nechte zdát. Od začátku mám dojem, že když zavřu oči, začne se za nimi odehrávat filmový horror. Řezavé tóny violoncella a skladba Nedaleko oázy album otevírá. Skladatel a saxofonista skupiny v jedné osobě Marcel Bárta nás nechává žíznivé plazit v pískových dunách, zatímco nedaleko uprostřed ostrůvku zeleně vybuchují nesvázané trubkové tóny nezávislých dervišů. Vítr rozechvívá cingrlátka, noční průvan chladí.

Není zvykem po prvním odstavci přijít s obsazením sextetu, který se zde ujal partů. Ale domnívám se, že o hodnocení alba řekne víc, než vždy jen osobní komentáře.

Marcel Bárta - tenor a soprán saxofon, basklarinet
Daniel &Soltis - bicí, kalimba, perkuse
Rastislav Uhrík - kontrabas, shekere
Oskar Török - trubka, syntezátor, djembe
Vojtěch Procházka - klavír, preparovaný klavír, vidličky
Dorota Barová - violoncello, zpěv, loopy

Považuji za nanejvýš vhodné tak učinit. Rozhlédnete-li se po českém jazzovém rynku, tak tihle holomci se opravdu hledali. Je to znát. Z muzikanta musí čišet sebevědomí. Stalo se. Dokonale zvládnutý hudební nástroj je samozřejmým předpokladem. Druhá proměna? Hlas Doroty Barové jako rovnocenný instrument a jeho prolínání s trubkou Oskara Töröka. Tento fragment není samozřejmý a patří k tomu nejlepšímu, co na albu uslyšíte.

Co bych rád vyzdvihl je mistrovský přístup k práci se zvukem nahrávky. Smícháno ve studiu Sono Records, mistrem zvuku Milan Cimfe. Mastering alba provedl Gene Paul v newyorském studiu DB Plus Digital Services. Tedy obligátní sázka na kvalitu, kterou producent, label Animalmusic, věnuje svým produktům běžně. Dodám, že autorem coveru je další známý, Aleš Najbrt. Svého favorita jsem si našel na pozici 5. Pragnienia. Z pera Doroty Barové. Možná překvapení. Ale ne pro ty, jež její produkci sledují trochu déle.

Zkrátka, nedivil bych se tomu, kdyby album aspirovalo na příštího Anděla.  Nejsem sám.

_{obal www.animalmusic.cz}