Jak to působí na vás, pane Brikcie?
Nejste první kdo toto zmiňuje, nicméně vzhledem k tomu, že s violoncellem jsem strávil většinu svého života, tak zcela jinak.

Hudba, každá, vyjma dechovky, má pro mě silný erotický náboj. Skladba inklinuje tu k melancholii, nebo naopak furiantství, snad až k hudební nadvládě, jindy k partnerské lásce. Je to její vlastní tvář, nebo ji tak vidím jen já?
Hudba má tu výjimečnou vlastnost, že na každého působí rozdílně, současně je srozumitelná pro všechny, bez ohledů na hranice, či jazykové bariéry a není limitovaná ničím. Zároveň je zde něco, co bychom mohli nazývat svoboda hudby. Ta samá skladba může být interpretována různými interprety naprosto odlišně a záleží na posluchači jak ji bude vnímat.

Vaše hra na violoncello je virtuózní. Získáváte ale cenné body za neumdlévající hledačství v hudební literatuře a organizaci ucelených hudebních projektů. Přijde vám to zajímavější, než se nechat pozvat ke koncertu a uvést právě jedno požadované číslo?
V dnešním uspěchaném světě jsme často limitováni různými předsudky a zažitými schématy. Jsem přesvědčen, že je povinností každého hudebníka hrát hudbu, která je mu blízká a alespoň jednou za čas nastudovat něco nového, neznámého, co doposud nehrál. Tím obohatí nejenom sebe, ale i posluchače.

Když tvoříte dramaturgii nového projektu, co vévodí? Zajímavost skladby, či renomé autora?
Pokud se podíváte na můj repertoár, zjistíte, že kromě klasického violoncellového repertoáru se věnuji zejména skladbám pro sólové violoncello, českým skladatelům a tzv. "terezínským", respektive židovským skladatelům. Při dramaturgii koncertů je pro mě rozhodující samotná hudba a jedinečnost dané skladby. Soustředím se také na skladatele, kteří bývají neprávem opomíjeni, či pozapomenuti.
Dobrým příkladem může být skladba, kterou jsme s brilantním klavíristou Tomášem Víškem uvedli v české premiéře v rámci projektu "Weinberger Tour", Lamento pro violoncello a klavír, židovského skladatele německého původu Jamese Simona, který byl za II. světové války vězněn v Terezíně. Jméno tohoto skladatele byste v odborných hudebních slovnících marně hledali, dokonce bývá označován termínem "Lost composer" (ztracený skladatel). Přesto jeho hudba dosahuje výjimečných kvalit.
Ke vzniku této skladby Jamese Simona se váže smutný osud. Před vypuknutím války jel Simon navštívit svou sestru do Izraele, tehdejší Palestiny, kde po příjezdu zjistil, že jeho sestra mezitím zemřela. V zármutku napsal během dvou dnů Lamento. Přestože ho jeho příbuzní a přátelé odrazovali od návratu do Evropy, naivně se vrací a je bezprostředně po příjezdu zadržen gestapem a deportován do Terezína, který se mu stal osudným.


Abychom neopomněli vaši aranžérskou, už zřetelně viditelnou linii. Jak často myslíte na druhý violoncellový nástroj a tudíž na vaši sestru?
Aby program byl pestrý a rozmanitý, občas dochází k tomu, že některé skladby upravuji. Například Duo pro violoncello a housle od terezínského skladatele Gideona Kleina, které hrajeme se sestrou Aničkou na dvě violoncella v rámci programu "Duo Brikcius – 2 Cellos Tour".

Apropos, jak je vnímáno sourozenecké duo na zahraničních pódiích?
S nadšením. Většina posluchačů se setkává s kombinací dvou violoncell poprvé a je mile překvapena netušenými možnostmi právě tohoto uskupení. Zejména pak tvorbou českých skladatelů (např. Gideon Klein a Irena Kosíková).

Mimochodem, na jaké hrajete značce? A kolik nástrojů s vámi putuje?
Hraji na violoncello George Kriwalski (1904) a sestra Anička hraje na nástroj z dílny Benjamina Patočky z roku 1913. Při cestách s námi putují právě tyto dva nástroje. Aby se nástroji při leteckém transportu nic nestalo, je vždy nutné zakoupit speciální letenku pro violoncello. Při kontrolách se pak někdy ptají, kde je ten Mr. Cello.

Jak se cítíte v tělesu dalších violoncell? Jak tomu bylo právě dnes v partnerství Talichova komorního orchestru?
Velice dobře. Zvuk sedmi violoncell (soubor "eSACHERe Cello Ensemble" pod vedením dirigenta Jan Talicha), nezbytný k uvedení zmíněné skladby Pierra Bouleze: Messagesquisse, je krásný.
Pokud znáte tuto skladbu detailněji, objevíte zde v různých variantách zakomponováno zmíněné téma "eSACHERe", včetně Morseho abecedy. (S = "..." , A = ".-" , C = "-.-." , H = "…." , E = "." , D = ".-.").

Zastavme se u dnešního koncertu. Je časté, aby skladatel vypustil do světa skladbu – anekdotu, trvající jen pár minut, či míň? Je to vtipné, ale překvapený jsem byl. Jak se k tomu stavíte vy?
Pravděpodobně reagujete na minutovou skladbu Tema ’Sacher’ britského skladatele Benjamina Brittena z roku 1976, jejíž vznik byl ovlivněn několika faktory.
Původní zadání celého projektu bylo, že Benjamin Britten napíše téma a ostatních jedenáct skladatelů na toto téma napíše jednotlivé variace pro sólové violoncello s použitím notového materiálu obsaženého ve jméně Paula Sachera. Tzn. noty Es, A, C, H, E, D (Re). Jednotliví skladatelé byli natolik uneseni tímto nápadem, že složili vlastní skladby bez ohledu na Brittenovo původní téma. Dokonce Pierre Boulez složil dříve zmíněnou skladbu Messagesquisse pro sólové violoncello s doprovodem dalších šesti violoncell.
Přestože byl Benjamin Britten v této době vážně nemocen, souhlasil a na žádost ruského violoncellisty Mstislava Rostropoviče vytvořil toto krátké, ale konzistentní téma u příležitosti 70. narozenin společného a dlouholetého přítele Paula Sachera, dirigenta a patrona umění. Jednalo se o jednu z posledních skladeb Benjamina Brittena. Nedlouho poté umírá v náručí Sira Petera Pearse.

Na co pozvete naše čtenáře příště?
V současné době připravujeme se sestrou Aničkou nový program pro dvě violoncella "Duo Brikcius – 2 Cellos Tour II.", který bude volně navazovat na předchozí koncertní turné "Duo Brikcius – 2 Cellos Tour", které se konalo jak v rámci České republiky, tak i v zahraničí (Alžírsko, Bosna a Hercegovina, Německo, Polsko, &Svédsko, Turecko). Bližší informace budou k dispozici na webových stránkách http://www.Brikcius.com .
Čeští posluchači si v mezičase můžou přijít poslechnout, do kouzelných prostor Benediktinského opatství Rajhrad, zářijový koncert "Tartiniho L’Arte dell’Arco v interpretaci Františka Brikcia". Je to vrcholné dílo italského barokního skladatele Giuseppe Tartiniho L’Arte dell’Arco (Umění smyčce), které původně napsal pro housle. Zde se jedná o úpravu legendárního francouzského violoncellisty Paula Bazelaira pro sólové violoncello. V současnosti jsem jediný violoncellista, který tuto obtížnou, ale veselou a vtipnou skladbu hraje. Když jsem ji uváděl ve Francii, Francouzi byli tímto objevem nadšeni.
Také je připravována řada dvanácti "eSACHERe" videoklipů, které budou uvolňovány na You Tube.

_{H.E.André Regli, švýcarský ambassador
František Brikcius}

Děkuji za váš čas a samozřejmě za rozhovor.

_{Zdroj fotografií www.brikcius.com}