Ve Veletržním paláci Velké dvoraně můžeme takovou krásu obdivovat.
Výstavu z vybraných
fotografií pod názvem Pohled z okna: Intimní svědectví o plynutí času zde má
korejský umělec Ahae. Více než výtah z jeho životopisu o něm samém snad prozradí verše, které napsal.
Za jitřní mlhy
v horském lese,
zpívají ptáci
píseň lásky,
jež jasně line se.
V zeleném lese
mlhou zahaleném
dech života
svým zvučným tónem
proniká hlouběji
a hlouběji do uší.
Téma fotografií je snad každému zřejmé.
Příroda. K té se obrací, tu
nechce přetvářet, ale zachycovat dané okamžiky, které, byť jsou krásné, se již nikdy nevrátí. Zachycuje v nich život se vším všudy. Ticho a klid zimy, napětí znovuzrození v doslova narvaných pupenech a rašících listech, plnost léta, kvas, vrcholení a nakonec smíření podzimu v nádherných barvách, kterým závidí každý umělec. Právě přírodu vidí jako nejdokonalejšího malíře, není třeba kalkul, přetváření, vše je tak prosté, krásné.
Fotí každý den tisíce snímků. V posledních dvou letech jich umělec udělal skoro milion, přičemž zhruba 90 procent z nich vyfotografoval z okna pokoje, kde bydlí a pracuje.
Korejský fotograf Ahae se narodil roku 1941 v Kjótu v Japonsku. Jeho
rodina byla za japonské koloniální nadvlády několikrát přemístěna a nakonec celá zůstala v Japonsku
až do konce druhé světové války. Teprve po ní se vrátila do Koreje. Ahae projevoval tvůrčí sklony už od raného dětství. Po třicítce začal své tvůrčí schopnosti uplatňovat v obchodní sféře a přišel s vlastními unikátními produkty. V pětatřiceti letech pak založil svou první firmu. Ovlivnil tehdy množství mladých lidí, kteří se v Koreji zapojili do hnutí za ochranu životního prostředí a sám na ni věnoval mnoho peněz.
Získal řadu mezinárodních ocenění za své vynálezy, k nimž patří například mýdlo na bázi papíru, samospínací a samovypínací ventilátor a spoustu dalších.
Pro olympijské hry v Soulu v roce 1988 Ahae navrhl řadu zábavných vodních hraček, které dodnes brázdí řeku Han v Soulu.
V poslední době Ahae získal tři zlaté medaile na soutěžích vynálezců v Ženevě (2007), Norimberku (2007) a Soulu (2006) za samo-irigační systém čištění tlustého střeva, který vymyslel v roce 2003. Celkem má na svém kontě přes tisíc patentů a obchodních značek.
Pro doplnění osobnosti autora bych ráda uvedla dvě zajímavosti, které více než důkladně ukáží, jakého je smýšlení, chování i jednání.
Vlastní dvě čajové plantáže v Jižní Koreji. Pečlivě se na nich sleduje metoda sběru čajových lístků, vše se provádí ručně a dělníci se musí i přezouvat z běžných venkovních bot, když vstupují mezi rostliny. Musí také nosit speciální rukavice, aby chránili čajové lístky před baktériemi, a obličejové masky, aby nedýchali na lístky, které sbírají. Na jedné z těchto plantáží jsou potíže s plevelem svěřeny hejnům hus, které se smějí procházet po polích a oškubávat, co se jim zlíbí – naštěstí nejedí čajové lístky.
Nebo - incident s takzvaným „ředkvičkovým hrobem“. Na organické farmě na ostrově Čedžu jižně od korejské pevniny se pěstuje asi 3 000 ředkviček, z nichž se vyrábí tradiční korejský pokrm kimči. Jednou kuchařům došel cukr, a tak jej nahradili umělým sladidlem. Když to Ahae zjistil, nařídil, aby byly všechny ředkvičky zakopány do země, nad nimi navršen pahorek a umístěn nápis, který „hrob“ vysvětluje. V tomto ohledu na sebe Ahae bere zodpovědnost až do extrému. Sám by kimči obsahující umělé sladidlo nikdy nejedl, a tak je přece nemůže prodat někomu jinému ani vyhodit, protože ví, že by mu mohlo uškodit.
Ahae - pohled z okna: Intimní svědectví o plynutí času
Velká dvorana Veletržního paláce, Národní galerie v Praze
15.7.–14.8.2011