Nejste li zaregistrováni, můžete tak učinit zde, nebo si můžete nechat zaslat zapomenuté heslo

Jméno:

Heslo:
 

 ISSN 1802-2863 . RSS . Tiráž ...  Dnes je sobota 27.11.2021, svátek má Xenie 

Hledej na Rozhledně

Webmagazín na FB



Statistika Rozhledny

Počet autorů: 508
Registrovaní čtenáři: 518
Publikovaných článků: 13145
Komentářů: 11273


Měření



Plastiki. Příběh lodi z 12 000 lahví a její posádky.

29.07.2011   redakce   Rozhledy   Zobraz článek ve formě vhodné pro tisk

David de Rothschild je dobrodruh a ekolog. Společně se šestičlennou posádkou, ve které nechyběl ani excentrický dobrodruh a vnuk slavného stavitele Kontiki Olav Heyerdahl, přeplul David de Rothschild Tichý oceán ze San Francisca do Sydney na lodi vytvořené ze 12 000 plastových lahví. &Slo o život? S dobroduhem vám přinášíme rozhovor!

Stavbu lodi i průběh plavby zdokumentoval exkluzivně pro National Geographic a Vy si tento dvoudílný dokument určitě nenechte ujít v premiéře 31. července 2011 na obrazovce National Geographic Channel.

U příležitosti svého evropského turné nám David de Rothschild poskytl exkluzivní interview.

Jak dlouho Vám trvala stavba lodi Plastiki a kolik lidí se na ní vlastně podílelo?

Celý proces od nápadu a prvního rozvržení až po dokončení trval asi tři a půl roku, od léta 2006 do března 2010. Tým se průběžně obměňoval, ale bylo nás tak do 20 lidí.

Dalo by se nějak obecně specifikovat vzdělání nebo znalosti jednotlivých členů Vašeho týmu? Bylo potřeba, aby měli nějaké určité vlastnosti, schopnosti apod.?
Každý měl nějakou speciální dovednost. Všichni jsou to vynikající jednotlivci ve svých oborech. Byli mezi námi architekti, stavitelé lodí, každý měl nějaké technické základy. Dohromady jednoduše hodně lidí, kteří uměli hodně různých věcí. Všichni byli zvědaví, jestli se nám to podaří, a byli otevření novým nápadům. Prostě chtěli být součástí toho projektu, posunout inovaci někam dále.

Říkáte o sobě, že se řídíte myšlenkou svého strýce „nebát se prohry“.
Přesně tak. Víte, je opravdu zajímavé, že když dospějeme, většinou se zbavíme zvědavosti a snů, protože se bojíme si za nimi jít. Nakonec zůstanou nesplněné. Bojíme se, že bychom prohrou poškodili své ego nebo svou reputaci před ostatními. Ale to nesmíme. Pořád musíme zkoušet něco nového, řídit se a žít podle svých přání.

Zažil jste během konstrukce lodi nějakou těžkou chvíli, kdy jste nevěřil, že se celý projekt vydaří?
(smích). Myslím, že k největší krizi došlo na začátku roku 2009. Myslím, že to byl leden nebo únor. Musel jsem přijmout nové lidi, protože jeden z našich hlavních spolupracovníků, stavitel celé lodi, z týmu odešel. Najednou jsem byl bez konstruktéra. Byla to docela zoufalá situace, protože se nám nedařilo použít původně vytvořený materiál. Byla to opravdu loterie. Ne každý se najednou hrnul do podpory celého projektu, partneři a sponzoři na nás tlačili, média se začala zajímat o to, co se bude dít. Bylo potřeba najít nového člověka a hlavně zase stmelit celou partu.

 

Vaši posádku tvořilo šest lidí. Jak jste si je vybral?
Nejdůležitější je samozřejmě najít lidi, kteří se pro Váš projekt nadchnou, sdílejí Váš pohled a odhodlání. Musí prostě věřit v celý projekt. Samozřejmě ale museli mít také potřebné znalosti a dovednosti. Potřeboval jsem fotografa, námořníka ad. A v neposlední řadě si s těmi lidmi musíte osobně rozumět.

 

 

A jaký byl nejhorší okamžik během plavby? Jednou jste zmiňoval příjezd do přístavu v Sydney…
Těch okamžiků byla spousta. Plavba byla nádherná a každý den jsem děkoval za tu možnost ji uskutečnit, nicméně krušných chvil jsme se nevyvarovali. Abych byl upřímný, pro mě osobně byla nejhorší mořská nemoc. Těch prvních pár dní poté, co jsme opustili přístav, jsem zažíval asi nejhorší stav v mém životě. Další takový moment přišel na cestě ze Samoy k Vánočnímu ostrovu. Dva týdny bylo příšerné horko, strašně jsme se potili a neměli jsme žádnou vodu, abychom se umyli. Ale fyzické strádání a problémy se samozřejmě nedají srovnávat s psychickými. Jste jakoby uzavřeni v prostoru, odkud nemůžete odejít. Na druhou stranu oceán je neuvěřitelné prostředí, jste neuvěřitelně blízko k přírodě. Je to magické, opojné. Takže si vlastně nemohu stěžovat.
 

 

 

Kde je Plastiki nyní?
Plastiki je v Sydney a doufám, že se s ní dostaneme do Ameriky, Evropy i Asie během vzdělávacích turné, na výstavy ad. Rád bych, aby inspirovala a informovala lidi, že můžeme udělat něco pro naše oceány.

Byl jste nově zařazen mezi čestné spolupracovníky National Geographic. Jakou to pro Vás má cenu?
Pracovat pro National Geographic je úžasné, inspirativní. Nemohu uvěřit, že jsem se stal součástí téhle, skoro by se chtělo říci, rodiny. Ocitl jsem se mezi skutečnými osobnostmi a svými vzory jako je např. Enric Sala nebo Joubertovi. To jsou všechno členové téhle vynikající instituce. Je to pro mě skutečná čest.

Jak to tedy vidíte s další spoluprací s National Geographic?
Pevně věřím a doufám, že se podaří udržet naši spolupráci. Objevují se nové projekty, o nichž nyní jednám s ústředím ve Washingtonu D.C., týkají se lesů a pralesů, takže doufejme… Zatím nemohu říct víc.
 

 

 

 

Právě jsem se chtěla zeptat, jestli se v budoucnu budete věnovat projektům souvisejícím s námořní plavbou nebo třeba navážete na starší akce, kdy jste se věnoval cestování po souši…
Víte, ve všech projektech jsme se snažili dát hlas přírodě. Vymyslet nějaký příběh a nechat přírodu mluvit. A může jít o jakýkoliv projekt – plavbu, turistiku, tvorbu nových strojů, video- či počítačových her pro děti nebo třeba psaní a vydávání knih. To vše je důležité. V květnu vyšla kniha Plastiki, snad se tedy náš příběh dostane dál a bude pro lidi výzvou, aby se vydali vstříc dobrodružství.

Jaké jsou tedy Vaše plány do budoucna? Právě jste se zmínil, že je pro Vás nejdůležitější přítomnost, ale jistě plánujete i nějakou expedici nebo něco podobného. Půjde tedy o lesy? Nebo byste rád vyzdvihl něco dalšího?

Nyní je pro mě docela vzrušující sledovat vývoj okolo nového online magazínu, který nám snad umožní pokračovat dál v našich projektech. Mnohem více budeme spolupracovat s většími společnostmi, kterým chceme pomoci udržet rovnováhu mezi jejich výrobou a využitými materiály, tak aby se staly součástí skutečně se měnícího světa. Ukázat jim cestu, jak vyrábět a zároveň být šetrný k životnímu prostředí. Letos také rozdáme 200 milionů litrů čisté pitné vody v potřebných oblastech.

Myslíte, že se Vám daří předat ekologické poselství i mladé generaci? Přinášíte jistě zajímavé spojení ekologie a dobrodružství.
Je těžké říci, co je nebo by byl úspěch. Někdy stačí pouze o tomto tématu mluvit a lidé si z toho něco vezmou. V případě Plastiki to šlo výborně, lidé na webu si dávali závazky, co vše splní, ale už samozřejmě nevíte, jak to dopadne. Rozhodně Pevně věřím a doufám, že se podaří udržet naši spolupráci. Objevují se nové projekty, o nichž nyní jednám s ústředím ve Washingtonu D.C., týkají se lesů a pralesů, takže doufejme… Zatím nemohu říct víc. Právě jsem se chtěla zeptat, jestli se v budoucnu budete věnovat projektům souvisejícím s námořní plavbou nebo třeba navážete na starší akce, kdy jste se věnoval cestování po souši…
Víte, ve všech projektech jsme se snažili dát hlas přírodě. Vymyslet nějaký příběh a nechat přírodu mluvit. A může jít o jakýkoliv projekt – plavbu, turistiku, tvorbu nových strojů, video- či počítačových her pro děti nebo třeba psaní a vydávání knih. To vše je důležité. V květnu vyšla kniha Plastiki, snad se tedy náš příběh dostane dál a bude pro lidi výzvou, aby se vydali vstříc dobrodružství.

Spatřujete nějakou souvislost mezi svými předky a Vaší vlastní filozofií, projekty, cíly?
Ano, myslím, že tam je nějaká vazba. Mnoho mých bratranců pracuje v oblasti vědy. Například můj bratranec William de Rothschild byl skvělým sběratelem motýlů a entomologem, Walter de Rothschild byl zoolog, další jsou aktivními ochránci životního prostředí.
Osobně jsem se vždy soustředil především na přítomnost, ale samozřejmě jsem hrdý i na svou rodinu a naši minulost. Nicméně v konečném důsledku nikdy nezáleží na tom, odkud pocházíte, důležité je to, co děláte.

Zažíváte tolik dobrodružství a vzrušení, je něco, co Vám skutečně schází?
Stýská se mi po mých psech. Mám štěstí, že žiji skutečně naplněný život. Opravdu mám pocit, jako bych měl něčí požehnání. Můj koníček a nadšení je zároveň mojí prací.

Kde se cítíte doma a kolik času tam trávíte?
Můj domov je tam, kde jsou i mí psi. Netrávím tam ale mnoho času.

Jak se jmenují Vaši psi?

Jmenují se Nesta a Smudge.

A jak dlouho je již máte?
12 a 13 roků.

Tak tomu rozumím.
Můžete je vidět i ve filmu Plastiki. Jsou opravdu zcestovalí.

Pokud byste ve svém dosavadním životě mohl něco změnit, co by to bylo?
Není nic, co bych chtěl měnit. Ničeho nelituji. Myslím, že cokoliv jste udělali, je minulost, a pokud se příliš zaobíráte minulostí, nesoustředíte se na budoucnost a na to, čeho chcete dosáhnout.

 


Příběh Plastiki můžete sledovat také 31. července 2011 od 22 a 23 hodin na kanále National Geographic.

 
Rozhovor vedla Mgr. Lada Dobrkovská, Channels
 



Komentáře čtenářů

Jméno: Email:
Nadpis:
Komentář:

Vulgární a urážlivé reakce budou redakcí smazány
Kontrolní otázka proti spamovacím robotům:
Jaký je součin tří a čtyř? 

ISSN 1802-2863 . RSS . Tiráž

Copyright © 2001 - 2021 Rozhledna.webmagazin.cz Všechna práva vyhrazena - All rights reserved.
Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí článků je bez souhlasu redakce Webmagazin.cz zakázáno.
Redakce nezodpovídá za obsah příspěvků.

Redakce, Reklama - Podmínky a právní omezení - Registrace

Vygenerováno za 0.0391 s