Obava, že knihu profesora filozofie Ivo Tretery bude nutno číst s několika slovníky po ruce, je lichá. Obava, že autor bude do čtenáře hustit poučky svého oboru je lichá jakysmet. A obava, že v knize O 460ti stránkách bude plno míst, jež člověka nacházejícího se mimo pražské dění donutí některé stránky přeskočit na zajímavější pasáže o kus dál se ukázala, dopadla co do lichosti jako předchozí dvě. 

Se smyslem pro zachycení dobových reálií nás autor seznamuje se svým útlým dětstvím, školními a studijními léty a my tak před sebou máme dějiny této země z pohledu vnímavého jednotlivce. A je to čtení skoro napínavé, byť téma je na první pohled tisíckrát omleté spoustou jiných autorů. Ani portréty Treterových kolegů, učitelů i některých žáků v době působení na filozofické fakultě UK nejsou určeny jen pro znalé prostředí, některá jména jsou čtenáři přinejmenším povědomá.

Čekání na Hrabalův příchod tak uteče velmi rychle a pak už jen sledujeme řadu příhod, rozmluv, záznamy debat a s úžasem zjišťujeme, že Bohumil Hrabal byl nejen jedním z našich největších spisovatelů, ale také svébytným filozofem. V knize ho poznáváme v situacích a promluvách, které se do jeho knížek nevešly anebo nedostaly a my sledujeme děj popisovaný jakoby z druhé strany jeviště pohledem, který se v divadle naskýtá jen technickému personálu anebo hercům v pauzách jejich rolí. Hospodské anabáze a střídání lokálů podle jejich vzniku nebo spíš zániku by mohlo vzbudit dojem, že aktéři příběhů neměli nic jiného na práci než vysedávání u piva, ale opak je pravdou. Z každým z nich zůstalo dílo ať už umělecké či vědecké většího či menšího rozsahu a hodnoty a člověk si někdy říká – jak to mohli všechno stihnout? Jak je z memoárů Ivo Tretery vidět, stihli. A je to dobře.

Ten malinko zavádějící titul knihy netřeba řešit. Popis doby před a poválečné a hlavně neradostných let padesátých najdeme i u Hrabala, byť ztvárněné pohledem umělce a místy jen naťuknuté. V knize Vzpomínky na Bohumila Hrabala a na život vůbec sledujeme sínusoidu našich dějin – anebo našich životů – od autora nanejvýš povolaného, což za přečtení určitě stojí.

Ivo Tretera: Vzpomínky na Bohumila Hrabala a na život vůbec
Vydalo nakladatelství Paseka, 2011

_{^{ikonka: Paseka}}