Nejste li zaregistrováni, můžete tak učinit zde, nebo si můžete nechat zaslat zapomenuté heslo

Jméno:

Heslo:
 

 ISSN 1802-2863 . RSS . Tiráž ...  Dnes je sobota 27.11.2021, svátek má Xenie 

Hledej na Rozhledně

Webmagazín na FB



Statistika Rozhledny

Počet autorů: 508
Registrovaní čtenáři: 518
Publikovaných článků: 13145
Komentářů: 11273


Měření



Pevný postoj je víc, než dlažební kostka

22.12.2011   redakce   Rozhledy   Zobraz článek ve formě vhodné pro tisk

Rozhovor s Janem Rumlem nejen o právu, půdě a ekologickém aktivismu.

Jenom vyjmenovat fáze politické kariéry Jana Rumla je na několik řádků: jako chartista a  člen Výboru na obranu nespravedlivě stíhaných se po revoluci stal mluvčím Charty 77 a spoluzaložil týdeník Respekt. Následně byl zvolen poslancem ODS a v letech 1992 až 1997 byl ministrem vnitra. V roce 1998 pak spoluzaložil Unii svobody a stal se jejím prvním předsedou. Získal rovněž senátorský mandát a v letech 2000 až 2004 byl místopředsedou Senátu pro zahraniční věci. Že by se po odchodu z vysoké politiky ale věnoval pouze své právní praxi, se rozhodně nedá říct. I proto se jej Zelený kruh zeptal na jeho pohled na současné dění v ochraně přírody a neziskovém sektoru.

Je o vás známé, že kdybyste mohl, byl byste vždy nejraději na třech místech zároveň. Čemu se věnujete v poslední době?
Zabývám se problematikou lidských práv, spolupracuji s Člověkem v tísni a také s Respekt institutem, jsem předseda správní rady Poradny pro uprchlíky, člen různých nadací a tak dále. To protože si myslím, že základní lidská práva a svobody člověka jsou univerzální. Promítají se nejen do vztahu lidí mezi sebou a mezi lidmi a institucemi, nebo do naší morálky, ale ukazují se  rovněž ve vztahu člověka k přírodě.
 
Přispíváte k ochraně přírody i nějakým přímým způsobem?
Třídím odpad, snažím se v přírodě po sobě nenechávat bordel a vedu své děti k úctě k přírodě. Snažím se jim vštěpovat takové zásady, že tento svět nám nepatří, že jsme tady na návštěvě, a musíme se tedy tak chovat. Myslím, že nejvíc přispívám k ochraně přírody tím, že o ní přemýšlím. Vedu diskuse s celou řadou lidí o pobývání člověka na Zemi, ale také o roli nevládního sektoru ve společnosti. Nevládní sektor je strašně důležitý, protože fakticky je krví společenského života. Nedokážu si představit, že by bez něj demokratický stát vůbec mohl fungovat.
 
Nacházíte někde místo pro debatu o souvislostech mezi lidskými právy a vztahem k našemu přírodnímu okolí?
Myslím, že diskuze o těchto vztazích je velmi důležitá a lze ji vést nejúčinněji v prostředí nevládních neziskových a dobrovolných organizací. Taková činnost totiž vyjadřuje určitou míru angažmá člověka a odpovědnost za jeho pobyt na tomto světě. Například, hluboce si vážím Ekologického právního servisu. Spolupracoval jsem s ním na některých kauzách a myslím, že jsou to lidé, jejichž role je právě v upozorňování na nesoulad naší legislativy s vyššími principy a právními normami vůbec.

Které ekologické nevládní organizace jsou Vám sympatické?
Podle mě v této oblasti odvedl obrovský kus práce právě Ekologický právní servis. Nicméně spolupracoval jsem i s jinými organizacemi, které se zabývají korupcí v této zemi a dalšími problémy. Nechtěl bych vyzdvihovat jen jednu organizaci a druhé nějak vytěsňovat. Myslím si, že všechny mají nějaký svůj význam, a čím jsou pestřejší, tím pestřejší je škála témat, na která mohou upozorňovat. Bohatější je pak i společenská debata, což je dobře.
 
Máte při pohledu na českou krajinu radost, nebo Vás ten pohled spíše trápí?
Hrozně mě trápí, jak se v Česku zachází s půdou. Nejlepší půda je zastavovaná různými sklady. Velmi mi vadí, že se staví na zelené louce místo aby se využívalo brownfields, to znamená již zastavěných a zdevastovaných území. Tyto plochy by byly třeba velmi vhodné pro solární energetiku.
 
Největší problémy jsou tedy se zemědělskou půdou?
Vidím, jak obce, soukromníci, ale i stát nakládají s lesy. Jak se vlastně každý snaží les vytěžit až úplně do maxima holosečemi, které nemají obdoby. Jde se jen  po surovině, po kubících. Smysl toho lesa, který není jen ekonomický, není vůbec braný vážně. Toto jsou případy, které mě trápí, a tam, kde jsem, se snažím na takové věci upozorňovat. A bavit se o tom s lidmi, kteří to mohou změnit.
 
Čím je tato neúcta k našemu okolí způsobená?
Obec, které schází v pokladně pár desítek tisíc korun, nemůže prostě vysekat paseku jenom kvůli tomu, že chce prodat dřevo. Musí tam být nějaký pohled jako by přes to – na budoucnost dané obce, toho lesa i na další aspekty. Toto jsou věci, které nejenom vzbuzují mé obavy. Ony mě velice zlobí. Ale protože žijeme v demokracii, což předpokládá otevřenou společnost, jistá naděje spočívá v tom, že můžeme tyto věci ovlivňovat.
 
Souvisí tyto Vaše obavy i s nedávným děním v Národním parku &Sumava?
Myslím, že posledních 22 let po revoluci se v České republice projevuje velmi intenzivní neúcta k přírodě vůbec i vzájemná neúcta mezi lidmi. Ovšem u přírody je to zvlášť výrazné, protože ona je velmi bezmocná. &Sumava zapadá do tohoto kontextu intenzivní neúcty k přírodě. Za komunismu jsem měl silný pocit naprosté bezmoci, když jsem viděl, co režim dělal s přírodou – jak se tady kácely lesy, a jak se ovlivňovaly přírodní procesy. A mám dojem, že se to od té doby moc nezměnilo.

Opravdu si myslíte, že je srovnání se stavem před rokem 1989 adekvátní?
Jsme tam, kde jsme byli. Jen je na to dnes možná více peněz a různé lobbistické skupiny hájí pouze svoje vlastní zájmy. Na &Sumavě nejsou jasná pravidla - není tady žádný koncepční pohled na to, co vlastně se &Sumavou dělat. Všechna ta nařízení vlády a všechny vyhlášky, které s nimi souvisí, nejsou ukotvené v jasném systému. To se následně odráží i v rozdrobenosti zón, mění se zásahové a bezzásahové zóny. Je v tom velký zmatek.
 
Co si pod ukotvením v jasném systému můžeme představit?
Já mám pocit, že základní otázka nejen &Sumavy, ale vůbec vztahu člověk k přírodě u nás není vůbec hlouběji promýšlena a že my přírodu zneužíváme. Nesnažíme se v ní pobývat a nesnažíme se nechat přírodě nějaký vlastní obsah, který nemůžeme tím nekonečným využíváním přírodních zdrojů nikdy ani odhalit.
 
Co říkáte na to, jak se k tomuto problému staví česká veřejnost?
Společnost je hluboce rozdělená na přibližně dvě skupiny, z nichž jedna je průmyslově, energeticky a stavebně naladěná, zatím co druhá skupina má pocit, že jsou důležité také jiné hodnoty. Ten spor je velmi vyostřený a nemá přechodové hranice. Mám z toho velké obavy. Myslím si, že ochrana životního prostředí je záležitostí nejen víry v hodnoty, které nás spojují s přírodou ale i uvědomění si toho, že tu nejsme věčně. Myslím si, že dnešní stav je velmi vychýlený a energetická i stavební lobby tady má daleko větší sílu než druhá strana. Je potřeba to sladit a hledat vyvážené modely vztahu k přírodě. Obávám se, že v dnešní zaseknuté situaci nejsme schopní se k takovým modelům ani přiblížit.
 
Jak by se situace na &Sumavě dala podle Vás řešit?
Myslím, že &Sumava potřebuje koncepci. Z jedné strany racionální pohled, ale ze strany druhé také pohled, který tu racionalitu musí vždycky doplňovat. To znamená i jakýsi emotivní obsah přístupu k &Sumavě. Měly by se rozumným způsobem scelit zóny, aby bylo jasné, kde co začíná a končí. Měla by vzniknout ochranná nárazníková pásma, aby se lidem mimo zóny s přísnou ochranou přírody dobře žilo a pracovalo. Je potřeba harmonie, která ale vyplývá z široké diskuse a také z nutných kompromisů.
 
Jak vnímáte roli současného vedení národního parku?
Úřednická racionalita, kterou do toho přináší doktor Stráský, není racionalita, kterou teď &Sumava potřebuje. Já Stráského nechci z ničeho obviňovat, znám ho jako slušného člověka. Na &Sumavě ale musí ten úřednický přístup ustupovat i nějaké empatii, schopnosti kompromisu. Racionalita musí mít také nějakou svoji duši, protože jinak se stává jenom nástrojem v rukou těch, kdo v podstatě chtějí &Sumavu likvidovat, chtějí omezit národní park, chtějí zúžit chráněné zóny. Je pro ně totiž z hlediska podnikatelského a těžebního cenné tamní vzácné dřevo. Je to tedy boj lobbistických skupin s lidmi, kteří chtějí, aby příroda se vyvíjela v souladu s nějakou vlastní identitou.
 
Co si myslíte o ekologických občanských protestech, kterých nyní přibývá?
Já si myslím, že lidé jsou svobodní, žijeme ve svobodné společnosti, která se řídí demokratickým a právním řádem a všichni tedy mají právo na to vyslovovat svůj občanský protest a nesouhlas. Samozřejmě za předpokladu, že se tak děje nenásilně a na úkor jiných skupin, které mají třeba opačné názory. Rozhodně bych odsuzoval jakékoli vandalství, jakékoli násilí v této oblasti. Pevný postoj je mnohdy daleko víc než dlažební kostka a lidé mají mít pevné postoje.
 
Považujete se Vy sám za ekologického aktivistu?
Kdybych to celé měl nějak shrnout, v zásadě jsem aktivista v oblasti lidských práv ale také svým způsobem i aktivista ekologický. Považuju se vůbec za občanského aktivistu, takže mě to slovo, které je často používáno skoro hanlivě, nijak neuráží. Já se cítím být celý život – i za komunismu, i dnes – aktivista, to znamená člověk, kterému není lhostejný život okolo něj, a který se snaží věci měnit.
 
 
Rozhovor vedl Jan Skalík, Zelený kruh
 


Foto: Holoseč v 1. zóně národního parku na &Sumavě. Kácení v NP &Sumava vyvolalo velkou vlnu emocí a diskuzi o současném stavu ochrany přírody v České republice.
Získejte srozumitelné informace o životním prostředí a účastněte se na rozhodování!

Více na portálu Účast veřejnosti:  www.ucastverejnosti.cz

Text vznikl za podpory Ministerstva životního prostředí České republiky
 
 


Komentáře čtenářů

Jméno: Email:
Nadpis:
Komentář:

Vulgární a urážlivé reakce budou redakcí smazány
Kontrolní otázka proti spamovacím robotům:
Jaký je součin tří a čtyř? 

ISSN 1802-2863 . RSS . Tiráž

Copyright © 2001 - 2021 Rozhledna.webmagazin.cz Všechna práva vyhrazena - All rights reserved.
Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí článků je bez souhlasu redakce Webmagazin.cz zakázáno.
Redakce nezodpovídá za obsah příspěvků.

Redakce, Reklama - Podmínky a právní omezení - Registrace

Vygenerováno za 0.0445 s