Říkám si, proč vlastně ne!
Koneckonců každé zrození je počátkem konce. A lidstvo si tady pobylo  drahnou řádku let. Jak si tu lidé žili? Nadmíru kořistnicky a nerozvážně. Sotva člověk začal býti člověkem, a to je již hodně dlouho, projevoval talent zmaru v každém gestu i slově. Na obhajobu tohoto prazvláštně agresivního živočišného druhu je dobré podotknout, že si to i rozumově podložil. Ruku v ruce s rostoucí agresí totiž lidé obhajovali své protilidské chování prazvláštním způsobem: „Já nic, já muzikant.“ „Je nám to vrozené.“ Paradoxní na tom je, že tomu snad i věřili, archeologické vykopávky jsou plné takovýchto důkazů. Svým způsobem to byl zřejmě i jakýsi očistný proces, přežili jen ti nejsilnější.

Bohužel podrobnější informace z pozdního období, datováno od třetího tisíciletí, se nedochovaly. Jakoby přestali komunikovat běžným způsobem. Nezachovaly se nám bohužel ani důkazy o intimním životě, fotografie, portréty,… Snad vlivem nějakého celosvětového náboženství, jež tomuto typu projevu dalo červenou? Je to možné, rádi podléhali vlivům čehokoli a kohokoli. Stačilo vhodně navléknout argumenty pod plášť příslibu lepšího, v lidštině rozuměj tzv. ekonomicky výhodnějšího. Ve jménu bohatství se navzájem vraždily celé národy. Zřejmě také trpěli jakousi utkvělou představou, že být odlišným je pro zbývající většinu hrozbou. To poukazuje na to, že jejich vědomosti, týkající se jejich vlastní biologické podstaty, nedosahovaly takové výše, aby byli schopni tyto odlišnosti chápat. A jak víme, z nevědomosti pramení strach.

 Ale toto vše jsou pouze dohady vzniklé na základě kusých nálezů, které budeme moci teprve začít zkoumat. Snad po čase dojdeme k odpovědi na takové otázky jako například, kým vlastně lidé byli, jak žili a jak skončili?

_{^{(foto:http://cs.wikipedia.org/wiki/Soubor:The_Earth_seen_from_Apollo_17.jpg
http://cs.wikipedia.org/wiki/Soubor:Nagasakibomb.jpg)}}