Nejnovější články
Společnost
Literatura
Divadlo
Hudba
Film
Výtvarné umění
Komiks
Soutěže a kvízy
Autorský web
Tvůrčí psaní - SlovotvorbaSetkáníSlunce na beseděKdyž ne do března...Lípa v násPodstata nelidskosti
Nejčtenější za 14 dní
HELIMADOE – TV tip – Co skrývá podivný název?Zimní hrob – nedaleká budoucnost není příznivá pro nikohoPoslední naděje pro legendárního tvoraZačala se natáčet Zlatovláska, i tentokrát s Petrem ŠtěpánkemTady Havel, slyšíte mě?Jen jeden svět: Kdo je vrah?Kopíruje naše zahrada naši duši?Festival Mezinárodní týdny tance a mladé talentyBirgusovy kontrastySestry a stíny minulostiSurfování, rafting nebo kayak cross v centru PrahyZkroťte divokou šelmičku s láskou a trpělivostí
Sen| Verše památce Pepíka Beka (za legendární herce) a Pepíčka Zímy (za žijící pěvce) * V třeskutém mrazu kruté zimy dva lístky kluci přinesli mi... Že prý jim zbyly, tak co s nimi? Celý den prý jen o tom snili, oba ty lístky - dají-li mi. „Kam zavedou mě, milí chlapci?“ ptám se jich vlažně, co to tropí. „Velice váhám, že tam, kam chci!“ Smradi však vážně oči klopí a div se na mě neosopí, co prý si o nich myslím as: Do tepla ať jdu (venku mráz) a Maxa mě VRAJ v náruč svojí už láká a mé uši zhojí, co bolí od koncertu v Zruči, kde zazpíval mi Pokondr. „To ať ti radši Maxa hučí do hlavy. Nasaď cylindr!“ A prý že je to malá taxa, za kterou zazpívá mi Maxa, a prý, že je to grošů pár, a není ještě zas tak stár! Tak tedy mrazem kráčím k sálu, který tu Maxa bořit má, upadnu, vstanu, zas jdu na zem, námraza je dnes obratná! Však pádů mých snad polovina je jako výčepní lihovina a druhou pádů polovinu označil bych za volovinu a třetí pádů čtrvrtinu... Národe! Vlasti! Nezhynu! A Jorika se nic nebojí a chytila nám taxíka: „Ta námaha nám za to stojí, vždyť uvidíme Maxíka, a kromě toho, kdopak ví... Sé-laví „Martina Maxu? To máš pravdu! Tak ten mě krutě zajímá! Asi si radši vyjdu na vzduch.“ Dav dívek liďák objímá! „Na vzduchu nestůj, hurá dále! Uslyšíš koncert koncertů! Uvidíš kulturistů krále! A to ti říkám bez žertů.“ A snad i podpis dá nám, Ivo!“ šeptne mi Jorga do ucha. Že jsem radši nedal pivo. Tady nás potká porucha a rozchod, co však dělat mám? Na návsi zůstal bych tak sám tváří v tvář tomu chlapu chlapů, kterého z rádia jen znám, medvědí podává nám tlapu: „Jsem Maxa! Budu zpívat vám: Tak jsem to já... kdo z kola ven... mú-sel jít! Usednu (v tom snu): „Jsme tu dobře?“ &Sálu si na krk přitáhnu. Kdes Maxíku? Ty milý obře? A pak se šokem natáhnu. Ten večer to byl dvojí lék: Zima jak bejk, Zíma a Bek. ikonka: myspace.com |
Komentáře čtenářů
Reakce k článku
Od: Ivo Fencl - 22.2.2012 - 7:51
omluva za tu chybějící slabiku ve verši si pivem
Samo sebou má být "že jsem SI radši nedal pivo". Omluva.
Od: Josef Pepa Nos - 22.2.2012 - 12:09
Básnická licence.
Žádný "samo sebou"!
Mě naopak zaujalo a líbí se mi to bez SI.
Od: Ivo Fencl - 22.2.2012 - 13:01
Díky, Pepo
Díky, Pepo
Několik posledních článků v rubrice Poezie
Setkání
Slunce na besedě
Když ne do března...
Lípa v nás
KŘÍŽE HORSKÝCH OSAD
TAJEMSTVÍ
Domov na míru - nová sbírka
Někde v nás
Ukrajinské hroby
ZA BABÍHO LÉTA (rondel)
Memento zhouby
Balada o dvou hlasech
Zůstává...
Pochoutka
Ve tvém objetí
Probuzení
Vjem
Mysl
Nemuset do klícky
Stesk
Další články v rubrice Poezie
Copyright © 2001 -
2024 www.webmagazin.cz Všechna práva vyhrazena - All rights reserved.
Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí článků je bez souhlasu redakce Webmagazin.cz zakázáno.
Redakce nezodpovídá za obsah příspěvků.