Nejste li zaregistrováni, můžete tak učinit zde

Jméno:

Heslo:
 

 ISSN 1802-2863 . Kulturní akce . RSS . Tiráž ...  Dnes je pátek 24.11.2017, svátek má Emílie 

Hledej na Rozhledně

Webmagazín na FB



Statistika Rozhledny

Počet autorů: 499
Registrovaní čtenáři: 1760
Publikovaných článků: 12309
Komentářů: 10740


Měření



Nad hlavou ticho, v duši hukot

03.03.2012   Jaromír Komorous   Literatura   Zobraz článek ve formě vhodné pro tisk

Jaroslava Málková není v současné době jen samozřejmou šéfovou  Střediska západočeských spisovatelů v Plzni, ale i velmi čitelně a čile publikující básnířkou. V loňském roce jí nakladatelství Nava vydalo sbírku Stopy v povětří. A je to k nevíře, i na ty, pro někoho imaginární stopy, si mnohý z nás sáhl nebo sáhne.  Promluvit k většině se často nepoštěstí. Ale zde ano. Není nad jasnou vizi produktu. Sakra, to zní až  technokraticky.

První polovina titulku článku je název jedné básně z knihy (k té krádeži se zde přiznávám), druhá polovina je stav, které ve mně to ticho vyvolalo. O tom, že je Jaroslava Málková vysoce zodpovědnou k sobě i svému čtenáři a krystalicky průzračnou básnířkou, snažící se věrně zachytit euforii i boly života, není pochyb. Zavilá hledačka správných slov a minimalistického jejich řetězce. Tam je její největší síla. A proč tedy hukot? Ano, ten. Způsobuje až panický strach, který bude jistě velmi generační záležitostí, protože obsah sbírky je velmi rekapitulační očistou duše a jejím ponorem k poznání, že všechno jednou končí. Tak proč o tom psát? Protože pocity z poznání existují, dál bez jsoucnosti někoho konkrétního, jsou tedy kupodivu přenosné a dají se dědit. V tom shledávám vlastně jejich nesmrtelnost a o to víc cítím tíhu veršů ve sbírce zařazených. V díle autorky tahle sbírka bude mít podstatný prostor.

 

Své téměř filozofující básnivé obrazy svěřila básnířka papíru ve formě převážně volného verše, ale rytmicky, metricky, přísně ohlídaného, a když už dojde na rým, tak jaksi mimochodem, protože  její momentální invence to tak zařídila a basta. Básnivé hledání nebo hledačská básnivost? Včil mudruj, pacholátko. Já to nevyřeším. A proč, když čtu třeba:

 

Někdo pověsil

včerejší den

do promrzlých větví

holého kaštanu

 

Z roztrženého nebe

se vysypal sníh

na střechu krematoria

kde komínem

odlétají duše

do věčnosti

 

(Lednové ráno)

 

Morbidní? Ne, jen schopnost pojmenovat neoddiskutovatelnost. Prostě, i když něco končí, může to být krásné, mnohdy úlevné a není třeba o tom mluvit v minulém čase. Díky za to.

 

Jaroslava Málková: Stopy v povětří
vydalo nakladatelství NAVA v roce 2011
obálka www.nava.cz  

 



Komentáře čtenářů

Jméno: Email:
Nadpis:
Komentář:

Vulgární a urážlivé reakce budou redakcí smazány
Kontrolní otázka proti spamovacím robotům:
Jaký je součin tří a čtyř? 

ISSN 1802-2863 . Kulturní akce . RSS . Tiráž

Copyright © 2001 - 2017 Rozhledna.webmagazin.cz Všechna práva vyhrazena - All rights reserved.
Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí článků je bez souhlasu redakce Webmagazin.cz zakázáno.
Redakce nezodpovídá za obsah příspěvků.

Redakce, Reklama - Podmínky a právní omezení - Registrace

Vygenerováno za 0.0698 s