Japonský meč reprezentuje světový unikátní fenomén z hlediska technologického, v současnosti je vnímán jako bidžucu tóken (umělecký meč) de facto umělecký předmět při absenci rozdílu mezi ,,vysokým" a užitým uměním v tradičním vnímání a úzce koresponduje i s původním japonským náboženstvím šintó (mimo jiné jako jedna z císařských insignií), buddhismem (např.formou rytin sánskrtských znaků bondži na čepelích, rituálními meči ken či votivními meči bónótó).

Lze směle říci, že se v nihontó jedná o skvělé vyjádření japonských národních ctností, preciznosti až maximalismu a kreativity. Ne nepodstatný je i rozměr kulturní a historický. Svět mečového příslušenství pak svými náměty reprezentuje duchovní svět středověkého a předmoderního Japonska, poezii, literaturu, mytologii,úzký vztah k přírodě, proměnám ročních dob.

Mezi vystavenými cubami (mečovými záštitami) se nachází několik položek ze sbírky prof. Lumíra Jisla, význačného orientalisty a badatele uvedené problematiky. Z mečového příslušenství tódógu je třeba zmínit význačnou kozuku, zhotovenou Kanó Nacuem.

V neposlední řadě je fenomén japonského meče v posledních letech velice populární i mimo Japonsko. Výstava si klade za cíl přiblížit tento fenomén i českému návštěvníkovi, a to na exemplářích velice vysoké kvality.

Mezi exponáty se nachází také meč wakizaši, vlastněný géniem secesní tvorby Alfonsem Muchou, poukazující na dlouhou tradici Japonsko-evropských vztahů. Zastoupeny jsou meče věhlasných mečířů, jako Bizen Jasumicu,Tanba no kami Jošimiči, Sengo Muramasa, Kawači daidžó Masahiro či Gassan, skutečným skvostem je osobní džingasa j.V. císaře Kómeie z držby rodu Šimazu.

Zajímavým způsobem bude prezentováno téma japonské středověké šogunátní policie a Kjótské policie Šinsengumi, budované v moderním Japonsku po restauraci Meidži.

Výstava, jejímž odborným garantem je Česko-japonská společnost, představuje meče a mečové příslušenství z předních českých sbírek a je pod čestnou záštitou Japonského velvyslanectví.