Nejste li zaregistrováni, můžete tak učinit zde, nebo si můžete nechat zaslat zapomenuté heslo

Jméno:

Heslo:
 

 ISSN 1802-2863 . RSS . Tiráž ...  Dnes je sobota 30.9.2023, svátek má Jeroným 

Hledej na Rozhledně

Webmagazín na FB



Statistika Rozhledny

Počet autorů: 510
Registrovaní čtenáři: 521
Publikovaných článků: 13526
Komentářů: 11387


Měření



Miloň Čepelka si sepsal druhý Deník haiku

20.11.2012   Adriana Semlová   Literatura   Zobraz článek ve formě vhodné pro tisk

Podívejme se na novou sbírku českých haiku z pera Miloně Čepelky. Jak inovuje a jak zanechává tento lyrický útvar?

Začněme tím, co vlastně haiku je. Tříveršové básně původně z Japonska popisovaly přírodu, její přenesené obrazy i klasické zobrazení japonských reálií. Haiku má ustálenou strukturovanou formu – pět slabik v prvním verši, sedm v druhém a znovu v pět v posledním.
 
Miloň Čepelka napsal Deník haiku v rozpětí jednoho roku, tedy v létech 2011 až 2012. Ve sbírce inovuje mnohá témata, ale také začleňuje do žánru zcela nové prvky. V některých strofách se drží přírody, v jiných si zase zakládá na hříčce se slovy, na krátké básničce, za kterou stojí vlastní příběh. Nejedná se tedy pouze o výjevy nebo popisy, ale o krátké veršíky s humorem ze života.
 
Některé básně mají i zvukovou složku rýmu na konci ve všech verších, čtenář se tak setkává s vystavěným a předem rozmyšleným rýmem (např. praští – plášti – záští).
 
Rozdal se v drobných,
ač sám vášnivě toužil
po milionech.  (str. 90)
 
V básních se promítá vlastní názor na život, na střípcích skutečnosti ukazuje krátké epizody lásky i s nadhledem podané vnitřní prožitky, emoce, ale i zásadní témata ovlivňující nás všechny. Autor haiku využívá jako formu, dodržuje počet slabik, však některé mají strofu pouze jednu, u jiných jich najdeme i více. V zásadě si s formou pohrává, přetváří ji dle sebe a vlastního záměru. Tam, kde chce zdůraznit rým, vloží ho a má jasnou zvukovou funkci, některé básně dialogizuje, vkládá do veršů různé typy lyrických subjektů a někdy se stává vypravěčem v první osobě.
 
Země nepije,
zacpali jsme jí ústa.
Déšť padá marně. (str. 38)
 
Básník si také vypůjčuje začátky mnohých známých uměleckých (i filosofických) děl a dotváří jejich příběh zcela jinak, ukazuje jeho další linii a pracuje s nápady. Mezi taková díla, která se ve sbírce objeví je např. Bible nebo píseň Pásla ovečky.
 
Čepelka si také pohrává s ukotvením v čase. Někdy je pro strofu důležitost minulosti neodmyslitelná, jindy ji zavrhuje, přemýšlí nad jejím smyslem, nedochází k ničemu a zahazuje ji. Zaobírá se těžkými tématy a vedle klade s nimi do kontrastu vtipnost každodenního života.
 
Je velmi složité generalizovat celou sbírku. Stejně tak těžké je také obsáhnout všechna témata a motivy, kterými se krátké básně zabývají. Každý čtenář si ve sbírce najde vlastní východisko, ze kterého bude na texty pohlížet, i motivy, které se blíží ke hře s jazykem. Lehkost veršů i jejich poselství přímo nutí čtenáře pokračovat v rozšifrování velkého spektra začleněných obrazů.  
 
Miloň Čepelka : Deník haiku 2
Nakladatelství Čas, Řitka 2012, 135 s.


Komentáře čtenářů

Jméno: Email:
Nadpis:
Komentář:

Vulgární a urážlivé reakce budou redakcí smazány
Kontrolní otázka proti spamovacím robotům:
Jaký je součin tří a čtyř? 

Reakce k článku


Od: Prem - 9.12.2012 - 21:01

"Haiku" jen na obálce - uvnitř jej ale nehledejte.
Zdravím,

bohužel tady došlo k velikému nedorozumění a nepochopení..
Knihu jsem obdržel darem, a ačkoliv jsem se nedostal ani za polovinu, z toho co jsem přečetl, si troufnu říct, že tato sbírka nemá s Haiku (kromě formy 5-7-5) společného zhola nic. Možná bychom tam někde objevili dílko typu "senryu" (malá sestra haiku - ale se značně odlišnými pravidly), převažuje však záplava aforismů a rozličných miniatur, jednoduše vecpaných do formátu 5-7-5 slabik. Tohle ale naneštěstí na Haiku nestačí - tím spíš ne, že tento systém funguje jen v japonštině a díky její unikátnosti je do ostatních jazyků beze zbytku v podstatě nepřevoditelný..
Pana Čepelku mám, coby herce a cimrmanologa, velmi rád, avšak v tomto případě, kdy mystifikuje čtenáře a veřejnost vydáváním uvedených dílek za "haiku", považuji za pomýlené a zcela neprofesionální.

Pro ozřejmení, proč se v případě dílek v této sbírce o Haiku nejedná, přikládám pár slov z haiku-deníku současného (a dle mého názoru nejlepšího) českého tvůrce haiku - "Darmošlapa" Romana Szpuka.

"Haiku dokáže napsat každý, alespoň po prostudování zákl. formálních pravidel, ale už každý nedokáže psát haiku a tady naprosto nezáleží na věku, pohlaví, vzdělání apod. Haiku je "specifický" pohled na svět, způsob myšlení, pochopení souvislostí, náhled do podstaty a autentičnosti věcí, ale v žádném případě jakási kytičkovaná poezie, duchaplné aforismy, citáty, epigramy, které "hloubkou své myšlenky" oslňují amatérské literáty. Haiku je konkrétní a logické, je to konstatování situace "tady a teď ", není to žádné plkání o citech, žádná metafyzika, spiritismus, duchovno. Haiku není pouze jedna z forem poezie, která má své zákonitosti, jako např. sonet, balada apod. Haiku je způsob života a myšlení."

(převzato z Darmošlapových "E@mails" na www.haikuplus.blogspot.cz)

Prem

ISSN 1802-2863 . RSS . Tiráž

Copyright © 2001 - 2023 Rozhledna.webmagazin.cz Všechna práva vyhrazena - All rights reserved.
Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí článků je bez souhlasu redakce Webmagazin.cz zakázáno.
Redakce nezodpovídá za obsah příspěvků.

Redakce, Reklama - Podmínky a právní omezení - Registrace

Vygenerováno za 0.04 s