Jsou v naší republice lidé, kterým se dme pýchou hruď, když vzpomínají, co se v tomhle státě za téměř patnáct let rádoby demokracie podařilo. Především sbor králů Midasů, rozhodující o našem bytí a několik desítek nebo spíše stovek tunelářů a spřátelených firem přebírajících státní zakázky a jiných velkozlodějů. Mimochodem, možná bychom se divili jak blízko k sobě tyto skupiny někdy mají.
Taktéž je chvályhodná enormě vyvinutá národní hrdost našich politiků. Jsou schopni ukamenovat ty, kteří kritizují postoje německé menšiny v roce osmatřicátém a raději se plazí s prosbami o odpuštění kolem nohou vůdců landsmanšaftu. Možná, že několik rodin, které nevraždili český národ a nezdvíhaly paprče vzývajíc vůdce, na to všechno fašistické řádění doplatilo. Jedině těm snad patří omluva.
Ale když poslouchám toho špatně oholeného politika, nabývám dojmu, že jsme sudeťákům neprávem uzmuli pohraničí. A nezavinili jsme my, Češi, nakonec i II. světovou válku? Už bychom to mohli přiznat. A i když se tak nestane, třeba se naše spřátelené státy dohodnou i bez nás. Tak jako tenkrát v Mnichově.
Jen řadový občan, který je státem čím dál více odírán, má vytříbený zrak i mysl a zjistil, že mezi socialismem a kocourkovskou demokracií není zase až takový rozdíl. Ale nějaké diference tady přece jenom jsou.
Stále vítězí heslo „Kdo nekrade okrádá vlastní rodinu“. Změnilo se ale to, že kdo krade více, dostane u soudu méně nebo nic a pokud má spojení s vládou nebo parlamentními stranami, tak se k soudu možná ani nedostane a všechno vyšumí do ztracena. Lid už se nediví, když například čelný představitel fotbalu kšeftuje s prasaty, že je v tomto sportovním odvětví takové svinstvo. Aféra vyšuměla do ztracena a hádej, hádej hadači, kde jsou desítky miliónů? Kde jsou exekutoři?
Mezitím se u bývalé manželky dlužníka exekutor objeví i s policejním doprovodem a doslova jí vykrade byt i když nemá s dlužníkem už vůbec nic společného mimo trvalého bydliště v občanském průkazu. Policie proti zloději-exekutorovi zasáhnout nemůže, protože parta zákonodárců-diletantů se nezajímá o osud nevinného občana a soudy, to je kapitola sama pro sebe. A občan zůstává zákonně okraden státem. To je v našem právním -ha, ha, ha - státě SPRAVEDLNOST PRO VŠECHNY.
Myslím, že většina států Evropy, možná i světa, na rozdíl od našeho přivyklého občana, kroutí hlavou nad touto oslí politikou. Náš stát platí a ještě asi bude platit miliónové částky člověku na kterého je u našich sousedů vydán zatykač a po kterém pátrá dokonce Interpol. A naši vládci, poslanci a senátoři a další darmožrouti,stát, který prý taky spolupracuje s Interpolem, co se práva a spravedlnosti týče, nehnou ani prstem a platí.
Azylový dům pro matky s dětmi bude možná zrušen, poněvadž stát nevyplatil, v porovnání s výše uvedeným kšeftem, haléřovou dotaci. Bohužel, poslali žádost o pár dnů později a zákon se přece musí dodržovat. SPRAVEDLNOST PRO VŠECHNY.
Naše současná vládní „elita“ kritizovala komunisty za jak směšně nízké ceny se opíjeli a krmili na půdě sněmovny. To bylo ještě v době, kdy z nich byli jézédáci, čerstvě propuštění vězni, topiči ověšeni různými plackami a cinkali klíči. Dnes už si na to samozřejmě nikdo z nich nepamatuje a ceny alkoholu a stravování jsou na vládě v parlamentu i v tom zbytečném senátu snad ještě nižší než za jejich předchůdců z totality. Paradoxem je, že ti samí poslanci, kteří odsouhlasili tu část zákoníku práce, kde se zakazuje lidu obecnému alkohol na pracovišti, své pracoviště vyjmuli. SPRAVEDLNOST PRO VŠECHNY.
Když se člověk podívá, kolik stovek nebo spíše tisíců miliard zmizelo v kapsách zkorumpovaných vládních úředníků a jejich kolegů tunelářů a velkozlodějů prostřednictvím vědomě špatně sepsaných smluv, cíleně dohazovaných zakázek na nákup nekvalitních a předražených výrobků a služeb, vůbec by se nedivil, kdyby se na knižních pultech objevil bestseller s názvem Zloději ze Sněmovní ulice. Kéž by! A byl by to odpovídající název, neboť svým zmateným a liknavým přístupem k tvorbě potřebných zákonů, mnohdy bezzubých, jsou spoluviníky na rozkrádání státního majetku a okrádání českého občana.
Největší loupeže na českém národě, které se naši „zástupci“ dopustili a která stále ještě probíhá, je ustavení senátu. Je to trafika pro méně úspěšné kolegy.
Vrcholem drzosti těchto ochránců Ústavy a práva je, když už se nějaká ta černota provalí, jejich tvrzení, že s tím už nejde nic dělat, protože zodpovědný činitel na úřadu již nepracuje. A stovky miliónů se nadále ztrácejí a lid je sdírán z kůže.
Policie dopadla po dvaceti měsících bývalého zaměstnance firmy XY, který zde odcizil dva elektromotory. Mezitím změnil třikrát zaměstnání, ale bude po zásluze potrestán… SPRAVEDLNOST PRO VŠECHNY.
A takhle bychom mohli za těch téměř patnáct let pokračovat ve výčtu svinstva, které tvoří základ naší politiky, ještě velmi dlouho. Naše životní úroveň by byla někde úplně jinde nebýt rozkradených stamiliard. Dobře víme, kde je nyní a je nám jasné, že se propadá, pro neschopnost vlády, tímto směrem stále hlouběji.
Ale ve své podstatě si za to můžeme sami! Naši nerozhodnost a u mnohých ignorace voleb snad někdy zase napraví nějaká skupinka naštvaných studentů. Nebo, že by Unie? Že by byla silnější než ten mor plazící se naší zemí?