Koncepce vychází ze dvou různých pojetí slova „salon” – jednak z kulturněhistorického kontextu, když odkazuje k věhlasným pařížským salonům z přelomu 19. a 20. století jakožto přehlídkám soudobého umění; jednak z konotačního významu, který se vztahuje k salonům krásy, jejichž cílem je zkrášlit zákazníky. Návštěva výstavy pochopitelně neupraví příchozím jejich zevnějšek, ale zato jim poskytne vnitřní estetický prožitek.

Galerie Vernon touto výstavou v podstatě realizuje vizi, kterou od počátku své existence hlásá – tedy postavit světové a české umění vedle sebe jako rovnocenné partnery a hledat spojení mezi umělci, kteří se nemuseli nikdy potkat, a přesto je něco spojuje. Věříme, že právě konfrontace umění pocházejícího z různých koutů a mnohdy zdánlivě nesouvislých kontextů může rozšířit možnosti divácké percepce.

Výstava je prodejní a jak tvrdí její kurátorka a ředitelka Galerie Vernon Monika Burian Jourdan: „Vzhledem k tomu, že se avizovaný konec světa vloni nekonal a máme před sebou, doufejme, spoustu dlouhých a plodných let, je vhodné investovat do něčeho, co má vysokou pravděpodobnost se zhodnocovat.“ Investice do uměleckého díla je v dnešní době rozhodně něco, co se vyplatí.

Mnozí z představovaných umělců se již etablovali na mezinárodní scéně, jsou mezi nimi tací, kteří se vyhranili v jedné umělecké linii, jsou mezi nimi ale i neúnavní experimentátoři. Z české a slovenské kotliny k nim patří Jana Farmanová, Linda Čihařová, Michal &Skoda, Jan Mikulka, Petra Gupta-Valentová, Petra Polifková, Robert &Safarčík nebo Tomáš Lahoda. Ze zahraničních pak Andrea Bianconi, Andreas Kopp, Andreas Holzknecht, Daniel González, Giuliana Cunéaz, Kit Reisch, Lluís Lleó, Simone Fugazzotto.

O Galerii Vernon
Galerii Vernon založila v roce 2001 ředitelka Monika Burian Jourdan. Už od počátku měl Vernon jasný cíl: podporovat kvalitní současné i klasické umění a představovat ho veřejnosti. Vizí je postavit světové a české umění vedle sebe jako rovnocenné partnery a hledat spojení mezi umělci, kteří se nemuseli nikdy potkat, přesto je něco spojuje.

Galerii najdete na adrese U Průhonu 22, Praha 7 a otevřena je od středy do soboty od 13.00 do 18.30.

Čeští a slovenští umělci:

Jana Farmanová (1970) nitranská rodačka a absolventka bratislavské V&SVU zasvětila svou tvorbu výhradně malbě. Její osobitý styl se vyznačuje figurálností, snahou o zachycení situační emocionality a záměrnou nedokončeností kompozice. To vše ve spojení s dynamickými tahy štětce působí na diváka s obrovskou naléhavostí.

Linda Čihařová (1982) je absolventkou pražské V&SUP. Ve své tvorbě kombinuje nová média s klasickými způsoby uměleckého vyjádření, formálně se však stále pohybuje mezi výtvarnými žánry. Jednotícím prvkem a hlavním inspiračním zdrojem je pro ni příroda, krajina a vazby s jejími obyvateli. Vychází z land artu a konceptu, ale inspirují ji i vědecké metody a výzkum přírodních procesů.

Michal &Skoda (1962) rodák z Tábora, vystavoval v mnoha galeriích po České republice, dále například v Německu, &Svýcarsku a Francii. Jeho umělecké vyjádření je velmi kompaktní a vyhraněné. Pomocí geometrických kompozic v malbě, kresbě či instalacích pátrá nejen po mezích formálního vyjádření, ale také po jakémsi řádu ve společnosti.

Jan Mikulka (1980) se narodil v Praze, kde vystudoval AVU ateliér malby prof. Zdeňka Berana. V roce 2011 uspěl jakožto třetí Čech v historii v mezinárodní soutěži portrétů pořádané každoročně v Londýně. Ve svém hyperrealistickém ztvárnění se snaží zachytit podobu člověka včetně všech jeho osobitých rysů a promalovat se tak k jeho jedinečnosti.

Petra Gupta-Valentová (1974) žije v New Yorku, ale tvoří i v rodné ČR, Indii či ve Finsku. Vyjadřuje se různými technikami, od instalací a performancí na veřejných prostranstvích, přes video záznam až po kresbu. V instalacích kombinuje dřevo, bronz a kámen, v kresbě pak často využívá tradičních indických uměleckých postupů a aktualizuje je s moderními. K tématům, kterými se zabývá, patří otázky identity, paměti, dětství a vlastní historie.

Petra Polifková (1985) pražská rodačka a absolventka AVU, kromě ČR vystavuje v Německu a &Svýcarsku. Její malbu charakterizuje figurálnost, autobiografičnost, a snaha o zachycení banální situace či okamžiku.

Robert &Safarčík (1982) pochází z Ostravy. Aktivní výtvarné tvorbě se věnuje přibližně dvanáct let. Cesta vedla přes streetartovou zkušenost k serióznímu zájmu o teorii moderního a současného umění a pozvolna vyústila ve vlastní výtvarné vyjádření ve formě abstraktní kresby a malby či plastik.

Tomáš Lahoda (1954) vystudoval pražskou AVU, od 80. let žil střídavě v Praze a Kodani, v současnosti vyučuje malbu na FVU v Brně. Má za sebou několik samostaných výstav v ČR (např. Veletržní palác v Praze, Moravská galerie v Brně, Galerie Caesar v Olomouci), ale také v Dánsku, &Svédsku či USA. Ve své tvorbě tematizuje konzumní aspekty společnosti, parafrázuje reklamní klišé a přehodnocuje dnešní pojetí krásy.

Zahraniční umělci:
Andrea Bianconi (1974), rodák z Itálie, žije a pracuje v Brooklynu, NY. U nás se prezentoval poprvé v rámci festivalu TINA B. 2009 se svými site-specific instalacemi. To je také pro Bianconiho typické – dílo z matérie rozšiřuje svou přítomností o jakýsi doslov.

Andreas Kopp (1959) se narodil v Amsterodamu, vystudoval Uměleckou akademii v Düsseldorfu, žije a tvoří mimo rodného města také v Hamburku, Haagu nebo Kolíně na Rýnem. Vystavoval v Holandsku, Německu, &Svýcarsku, Itálii, USA či v Japonsku. Ve svých dílech kombinuje techniky kresby a malby například s leptáním, vyšíváním. Věnuje se také sochařství a instalaci.

Andreas Holzknecht (1964) pochází z rakouského Innsbrucku, akademické vzdělání získal na vídeňské Akademii užitého umění. Vystavoval v Rakousku, &Spanělsku, Itálii i v Praze v rámci TINY B. 2012. Jeho série originálních olejomaleb nazvaná Burka reaguje na velmi aktuální a kontroverzní téma.

Daniel González (1963) rodák z argentinského Buenos Aires žije a tvoří střídavě v Berlíně a New Yorku, pracuje s různými formami uměleckého vyjádření, často kombinuje performanci, instalaci a video projekci.

Giuliana Cunéaz (1959) se narodila v italské Aostě a nyní žije a pracuje v Miláně. Vystudovala Akademii výtvarných umění v Turíně. Vystavovala v Itálii, Brazílii, Maďarsku, Německu i v České republice v rámci festivalu TINA B. Ve své tvorbě se pohybuje mezi množstvím uměleckých médií od videoinstalace k sochařství, od fotografie k malbě a malovaným screenům. Od roku 2005 se věnuje zejména 3D animaci a nanotechnologiím, pomocí nichž vytváří neobyčejné virtuální krajiny.

Kit Reisch (1986) se narodil v Texasu, nyní však žije a tvoří v Praze. Ve své práci kombinuje skutečné objekty, které umisťuje do uměle vytvořených kontextů. Mísením objektů a digitálních médií vytváří díla, která existují ve fiktivní realitě.

Lluís Lleó (1961) pochází z Barcelony, ale od roku 1989 žije a pracuje v New Yorku. Lleó pokračuje v rodinné tradici: pradědeček Joan byl dekorativní malíř, který maloval stropy barcelonských domů, dědeček Lluís byl akvarelista a jeho otec Joan stále maluje. Tvorbu Lluíse Llea charakterizuje abstraktní a minimalistická malba, kterou často transponuje v architektonické objekty.

Simone Fugazzotto (1983), rodák z Milána, má k výtvarnému umění vztah od malička. Vystavoval v galeriích v Miláně, Turíně, Paříži, New Yorku, českému publiku se představil v rámci Tiny B a výstavy Tauromaquia v Obecním domě. Tentokrát zde uvede svou sérii maleb ”The Monkey Show”. (obrázek v ikonce)



^{_{Zdroj: Jitka Hanušová, PR manager
ikonka: www.saatchionline.com}}