Superstar ve finále

Necítím se povolaný k prezentaci jakýchkoliv definitivních závěrů k soutěži Česko hledá superstar, přesto si dovolím několik poznámek.

Celá soutěž byla od samého začátku zatížená svým ryze komerčním zaměřením, které přetrvalo až do závěru a ještě bude nějakou dobu přetrvávat. Rozhodně výsledek bude pro všechny zúčastněné finančně příznivý, o tom není žádných pochybností.

Ve stínu celé show zůstává trochu stranou i její přínos, alespoň z pohledu samotného Česka. Konečně snad dojde k „okysličení“ stojatých a zahnívajících vod českého showbyznysu a jak sama soutěž napověděla, můžeme se alespoň trochu těšit na něco a někoho nového. Vzhledem k tomu, že tentokrát nejde o zviditelnění více či méně nadaných dětiček VIP rodičů, jako to bylo v případě skupiny Black milk, bude to snad opravdu přínos pro naši hudební scénu. Doufejme také, že nejde ani o raketový, komerčně-reklamní vzestup nových hvězd, následovaný jejich explozí a zánikem jako v případě skupiny Lunetik. Nenadchlo by mě ani uskutečnění plánovaného duetu Martiny Balogové s Karlem Gottem. Podobné projekty nepřináší nic pozitivního a obvykle vznikne zase jen něco pro méně náročné posluchače nebo finanční injekce pro kasu producentské firmy. Duety Lucie Bílé s Karlem Gottem vydané na CD budiž toho příkladem. Zdůrazňuji, že většina z jmenovaných jsou podle mne profesionálové na svém místě, jen mi vadí úlety typu spolupráce Evy Pilarové s Danem Nekonečným a jim podobné.

K samotnému finále soutěže Česko hledá superstar jen stručně. Dopadlo to jak to dopadlo. Můj názor je takový, že Aneta je skutečně hlasově lepší než Šárka, která naopak má lepší vystupování a celkový dojem. (Poslal jsem oběma po jedné SMS.) Ale ono ani tak nejde o to která z nich vyhrála. Titul Superstar je stejně pomíjivý jako třeba Miss a víc bude záležet na tom, jak těch prvních deset nebo možná i čtyřicet naloží se svým, v mnoha případech nesporným talentem, kolik píle a tvrdé práce budou ochotni věnovat svému dalšímu působení na hudební scéně a jak se vyrovnají s nástrahami té mlýnice zvané showbyznys. Zní to jako otřepaná fráze, ale skutečnost je taková, že bez píle a tvrdé práce to prostě nejde. Vím o čem mluvím, měl jsem možnost nahlédnout do zákulisí.

Co říci na závěr? Jen přání mnoha úspěchů a uspokojení z vlastní práce všem soutěžícím i dalším adeptům, kteří myslí své účinkování na hudební scéně smrtelně vážně a pro nás ostatní, abychom se dočkali spousty radostí a krásných chvilek u písniček jakéhokoliv stylu nebo směru a abychom měli z čeho vybírat podle svého vkusu. A nejhezčí bude, když zjistíme, že nevíme co dřív si vybrat.


Praha 21.června 2004