Nejste li zaregistrováni, můžete tak učinit zde, nebo si můžete nechat zaslat zapomenuté heslo

Jméno:

Heslo:
 

 ISSN 1802-2863 . RSS . Tiráž ...  Dnes je pondělí 23.9.2019, svátek má Berta 

Hledej na Rozhledně

Webmagazín na FB



Statistika Rozhledny

Počet autorů: 500
Registrovaní čtenáři: 504
Publikovaných článků: 12725
Komentářů: 10895


Měření



Anton Pavlovič Čechov

01.05.2013   redakce   Divadlo   Zobraz článek ve formě vhodné pro tisk

„I ti muzikanti přišli nevhod, i ten bál jsme uspořádali nevhod… No, nevadí…“
První květnový den uvede Divadlo Na zábradlí premiéru poslední hry Antona Pavloviče Čechova Višňový sad. V režii Jana Friče se v roli statkářka Raňěvské na jevišti DNz představí Natália Drabiščáková.

Do starého domu obklopeného kvetoucími stromy přijíždí po dlouhé době jeho majitelka s celou rodinou. Setkání po letech je plné nejen radosti ze shledání, ale i nostalgie a vzpomínek, tušených nerealizovaných lásek, příběhů, které se mohly odehrát, ale nestaly se. A také smrti a smutku po zesnulých. Stejně jako se květy višní mění s ročním obdobím na plody, cítí všichni v domě, že čas zastavit nelze, i když někteří by si to přáli. Budoucím změnám musí každý čelit po svém. Hra o tom, jak těžké je uzavřít minulost a jak rozdílné to je v různých obdobích života.

Višňový sad v Divadle Na zábradlí je jedou z posledních Čechovových her, která se na jeho jevišti dosud nepředstavila. Režisér Jan Frič ho nastudoval v překladu Leoše Suchařípy, s drobnými textovými úpravami v překladu Jaroslava Achaba Haidlera.

 

V roli statkářky Raňěvské se představí Natália Drabiščáková a jako podnikatele Trofimova diváci uvidí Stanislava Majera. Dále hrají například Miloslav Mejzlík, Ladislav Hampl, Natálie Řehořová, Leoš Noha, Marie Spurná a další.

 

Po řadě Léblových inscenací (Racek, Ivanov, Strýček Váňa), Třech Sestrách (r. B Ščedrin) a Patonovovi (r. Jiří Pokorný), je tato inscenace uzavření Čechovovského celku. Stejně tak v roce 2013 končí jedna velká éra DNz pod vedením Doubravky Svobodové. V koncepci inscenace s tím Jan Frič pracuje. Celá inscenace tak odkazuje nejen na slavné inscenace, ale např. scénograficky (scéna Nikola Tempír) pracuje s prostorem jeviště DNz jako se site-specific prostorem. Stejně tak v kostýmech cituje kostýmní výtvarnice Iva Němcová Kateřinu Štefkovou, která je autorkou kostýmů k inscenacím Petra Lébla.

Rozhovor s režisérem Janem Friče o inscenaci Višňový sad

Višňový sad je Čechovova poslední hra, (napsal ji v roce 1904 v předvečer první ruské revoluce, zuřila rusko-japonská válka o vliv v Koreji, o deset let později vypukla první světová a Ruskem procházela celá řada tendencí ke společenským změnám). Co v ní pro vás dnes rezonuje? Co vás na ní baví?

Situace očekávání velkých změn, protože dosavadní způsob existence společnosti se jeví dále neudržitelný, je tak nějak obecně daností lidské povahy. V některých dějinných okamžicích ji lze zažívat mnohem intenzivněji. A stejně jako v Rusku před sto lety, lze toto cítit silněji i dnes. Nutnost změny určená celospolečenským patem, hluboká krize jak finanční, tak i krize hodnotová, to je i situace dneška. To rozechvělé přítmí před bouřkou mě na hře baví.

 

Říká se, že Čechov přichází tehdy, když se blíží změny, kdy už zápalná šňůra hoří...

...a místo, aby se hledalo nějaké řešení, aby se člověk rozhoupal k nějaké aktivitě, raději se na potápějícím parníku bavíme, snažíme se zapomenout a odvádíme řeč jinam, a jsme tím tak krásně banální a tak dojemně vtipní.

 

Čechov se v jednom dopise své ženě Olze rozčiluje, že mu Stanislavskij zprznil hru, že v ní nerozpoznal komedii. Jak to s žánrem Višnového sadu máte vy?

Hra je to bezesporu vtipná. Komedie jako žánr je nesmírně složitým organismem a celkem těžko se definuje nějaká podstata vtipnosti okamžiku. Zmiňovaná banalita žití je ve své podstatě vtipná. Hra staví na ostře definovaných charakterech, které komplexnost ukrývají pod zbytečným jednáním a proudem na první pohled zbytečných slov. I přesto, že nejčastější režijní poznámka v textu je "pláče", je to k smíchu. Komedie to zajisté jsou, jen to jejich uchopení je náročné, najít tu míru parodičnosti, "figurkovosti" a opravdovosti.

 

Je to jediná Čechovova hra, ve které se nikdo nezastřelí. Přesto se o ní píše, že je v ní nejméně naděje... má pro vás tato nějakou katarzi?

Jako obvykle se nestane nic. Ke změně však přeci jenom dojde, ale všichni to přežijí a navíc zůstanou skoro "stejní". Část panstva se vrací do Francie, někteří zahájí nový život ve městě, jiní zůstanou zaměstnaní na panství, řekli i toho moc, a přitom nic. Těžko se to pojmenovává, ale tenhle pocit, že svět tak nějak nedbá na to, co v něm pohledáváme a ubíhá kamsi do dálky, je vlastní snad každému člověku. A v groteskních konturách této hry by mohl působit katarzně.

 

Autor v dopisech píše, že pro něj je hlavní postavou Lopachin, který koupí panství a celý sad. V různých dobách nabývala tato postava různých významů (zlý kapitalista, vidlák, podnikatel z nízkých poměrů, co se vypracoval). Jak ho vidíte vy?

Jako hluboce nešťastného člověka, který neví co se sebou, ač se celým svým životem snaží dokázat opak.

 

Inscenování Čechovových her má v DNz tradici. Pracujete nějak s tím to kontextem?

Inscenační výklad naší inscenace s kontextem DNz, nebo ještě lépe řečeno s kontextem divadla jako takového, pracuje. Inscenace bude uvedena v závěru sezony, po níž přijde nové vedení divadla, a to po dvaceti letech jakési kontinuity. Jedna "éra" končí, začíná nová. Nálada v předvečer velkých změn, určitého účtování s minulostí a naděje i strachu z nového, zde tedy doslova vytéká ze stěn. Jako výchozí materiál pro pochopení základního motivu hry nám tedy slouží právě tato situace. A "přetéká" i do celého řešení. Scénu tedy tvoří kusy scén z jiných inscenací, herci chodí v kostýmech, které jsme zde našli ve skladu, občas se hraje divadlo čelem k publiku na forbíně atd...

 

Zvláštností je, že postavu Firse hraje inspicientka Stanislava Tomšovská, která zároveň představení řídí...

...což nějak uzavírá výše zmiňovaný inscenační klíč a určitý metapříběh našeho Sadu. Firs je ve hře konstantou, v podstatě živým barákem, živým místem, ve kterém se vše odehrává. Firs tu byl, je i bude. Smyslem existence Firs je barák, jeho provoz, starost nebo spíš nevyhnutelnost jeho fungování. Stanislava Tomšovská je Firs. Kromě toho, že je zde služebně nejstarší a zažila tedy i éru divadla před stávajícím vedením, je její funkcí profese inspice. Nejdůležitější složky jevištního provozu, která však nikdy není vidět, a přitom ve skutečnosti řídí celé představení, má přehled o veškerém dění a je v podstatě nutnou podstatou divadelního představení.

 

...a další obsazení?

I v dalších rolích jsem částečně vycházel spíš z metadivadelní situace v DNz než, že by to úplně odpovídalo především věkovému ukotvení. Myslím, že hra je napsaná natolik „zevnitř“ jednotlivých postav, že je možné tento reálný předpoklad nedodržovat, ale naopak typem člověka jako herce a energií, kterou vyzařují, významově podpořit a doslovit hru. Obsazení by tak mělo pomoci pojmenování charakteru jednotlivých postav.

 

Důležitým motivem a inscenačním prvkem jsou peníze, doslova hory peněž. Co pro vás tento symbol znamená?

Říká se, že to je nejdůležitější věc dneška. Vládne to životy lidí. A přitom to je tak hmotně "zbytečná" věc. Nikdo tomu vlastně nerozumí. Ta divná nehmatatelnost a zásadnost je ve své banalitě hrůzná a asi víc než kdy jindy v minulosti zoufale mrazivá.




(foto www.nazabradli.cz)

 



Komentáře čtenářů

Jméno: Email:
Nadpis:
Komentář:

Vulgární a urážlivé reakce budou redakcí smazány
Kontrolní otázka proti spamovacím robotům:
Jaký je součin tří a čtyř? 

ISSN 1802-2863 . RSS . Tiráž

Copyright © 2001 - 2019 Rozhledna.webmagazin.cz Všechna práva vyhrazena - All rights reserved.
Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí článků je bez souhlasu redakce Webmagazin.cz zakázáno.
Redakce nezodpovídá za obsah příspěvků.

Redakce, Reklama - Podmínky a právní omezení - Registrace

Vygenerováno za 0.2525 s