Nejste li zaregistrováni, můžete tak učinit zde, nebo si můžete nechat zaslat zapomenuté heslo

Jméno:

Heslo:
 

 ISSN 1802-2863 . RSS . Tiráž ...  Dnes je pátek 1.7.2022, svátek má Jaroslava 

Hledej na Rozhledně

Webmagazín na FB



Statistika Rozhledny

Počet autorů: 507
Registrovaní čtenáři: 518
Publikovaných článků: 13231
Komentářů: 11309


Měření



Když na Havla, tak do Hradce!

18.06.2013   Hana Rubišarová   Divadlo   Zobraz článek ve formě vhodné pro tisk

Herecký koncert, dokonalá souhra jevištních komponentů, originalita, vtip a zároveň smutná pravda, tím vším by se dala charakterizovat Žebrácká opera, kterou v březnu uvedlo Klicperovo divadlo v Hradci Králové ve svérázné režii Daniela &Spinara.

Režisér neuchopil inscenaci jako čiré předání textu divákům, jak by se u většiny Havlových děl dalo očekávat, nýbrž si s jednotlivými situacemi obdivuhodně pohrál a vytvořil zábavnou grotesku oslovující jak mladou generaci, tak, řeknu-li, i ,,nemilovníky“ Havlových her. Zvláštní ocenění dostávají jednotlivé monology vůdčí osobnosti zlodějského podsvětí Macheatha, brilantně ztvárněného Janem Sklenářem, který při předávání jejich poselství a psychologie zvládne ještě spoutat, okrást a ,,dorazit“ zřejmě zlodějíčka z jiného rajónu. Když se dále obhajuje před svými manželkami Polly (Natálie Holíková) a Lucy (Kristýna Kociánová) a vysvětluje rozdíl mezi manželkou a milenkou, až s obdivem se přitom popere se svou nevýhodnou pozicí ke dvěma spícím žalářníkům připoutaného vězně. A takto dynamicky je vytvořena celá inscenace, prošpikována navíc hudbou zvolenou Jiřím Hájkem, která působí jako výborné a vtipné osvěžení, předávané samotnými protagonisty, kteří, jak známo, disponují bohatými hlasovými fondy.
Scéna Lucie &Skandíkové v sobě nese mnoho metafor a výrazným způsobem dopomáhá k dokreslení situací. Byty konkurenčního zlodějského šéfa Peachuma (opět vynikající Jiří Zapletal) a velitele policie Lokita (František Staněk) nahradila restaurace se stoly a židlemi ze sedmdesátých let zařízená tematicky do doby vzniku Havlova díla. Vpravo stojí akvárium, u něhož nejčastěji klečí Polly a později také Lokitova dcera Lucy, jejichž hrátky s podvodním světem trefně dokreslují dívčiny tendence a snahy o ulovení zlaté rybky Macheatha. Na stěně po celou dobu vidíme nápis LOVE, jenž skýtá mnoho významů – láska dívek k Macheathovi, láska zlodějských přívrženců k penězům, Macheathova vášeň k ženám či také otcovská láska k dcerám, kterou nepostrádají ani nejvyšší organizátoři zločinu, což podvodnické charaktery trochu zlidšťuje a tedy i upozorňuje na jejich potenciální, či snad přímo nesporný výskyt mezi ,,námi“. 
Z komediálního naladění nás na chvíli vytrhne řezník a za ním visící kus prasete, který se zjeví v okamžiku zastřelení nezávislého kapsáře Filche (Vojtěch Dvořák), jenž jako jediný neunese praktiky Peachumovy zlodějské organizace, odmítne veškeré kompromisy a než se vzdát svých vzorů správného zločinu, v němž korupce a kolaborace s policií nemá místo, raději zemře. Tato idealistická postava, vyjmeme-li její ne zcela legální způsob obživy, však odkazuje k možné naději na fair play, která je ovšem nakonec zmařena. Vítězství zrůdných amorálních mechanismů dokazují i žalářní scény, kdy jsou vězňům zalívány nohy do betonu, což může evokovat pocit symbolického ztvárnění jakéhosi propadu do bažiny morálního rozkladu, z jehož svíravých pout se ale díky prospěchářské zločinné síle lží a zrad vždy dostanou.
Do groteskních linií směřují i kostýmy Ivy Němcové, které ostentativně vykreslují jednotlivé charaktery. Macheathův oblek odkazující k narcistickému a světáckému svůdci žen Johnu Travoltovi z Horečky sobotní noci navíc opět zavádí, stejně jako Hájkem vybrané písně ze stejného filmu, do sedmdesátých let, tentokrát však ,,nespoutaných“ amerických, která s těmi tuzemskými, značenými zmíněným nábytkem či vyšetřovací stanicí a policejním orgánem Lokitem oděným do zelené uniformy Veřejné Bezpečnosti, v důsledku zdejší normalizace a totality trochu kontrastují, ačkoli korupce v rámci zločinných, policejních a vládních organizací a s nimi spojené represivní složky mají vskutku globální charakter.
Žebráckou operu napsal Havel v letech normalizace, čili by se dalo očekávat, že naši ,,porevoluční“ generaci mnoho nezasáhne, avšak opak je pravdou. A nejde jen o aktuální a nadčasové rozměry problematiky v textu obsažené, nýbrž o dokonalou kooperaci všech inscenačních složek. Soubor Klicperova divadla opět nezklamal a vyzývavá režie Daniela &Spinara je opravdu obrovskou třešní na dortu.


Komentáře čtenářů

Jméno: Email:
Nadpis:
Komentář:

Vulgární a urážlivé reakce budou redakcí smazány
Kontrolní otázka proti spamovacím robotům:
Jaký je součin tří a čtyř? 

ISSN 1802-2863 . RSS . Tiráž

Copyright © 2001 - 2022 Rozhledna.webmagazin.cz Všechna práva vyhrazena - All rights reserved.
Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí článků je bez souhlasu redakce Webmagazin.cz zakázáno.
Redakce nezodpovídá za obsah příspěvků.

Redakce, Reklama - Podmínky a právní omezení - Registrace

Vygenerováno za 0.024 s