Veřejnost vás v posledních dnech registruje jako kandidáta v čele Strany svobodných občanů, která existuje už pět let. Můžete říci ze svých zkušeností, zda i politiku provází nějaké trendy?
Například posledních patnáct let mi připadá, že všechny parlamentní strany se začaly navzájem ve všem velmi podobat. V reálném provádění politiky i v tom, jak jejich politici mluví – jinak než zbytek lidí. Proto musela dříve či později přijít změna trendu. Vlaštovkou takové změny je právě nástup svobodných.

Vymyslet název politické strany je dost klíčové. Jaké okolnosti provázely vznik názvu Strany svobodných občanů (svobodní)?
Když naše strana vznikala, byly termíny „pravicové“ nebo „liberální“ už poněkud zprofanované a přestaly být srozumitelné. Chtěli jsme do názvu dát pojem, který je pro nás nejdůležitější: svoboda. Proto „svobodní“.

Proč zelené logo a proč s beranem?
S barvami je to těžké, skoro všechny už nějaký politický směr nebo stranu symbolizují. Vybrali jsme tmavozelenou konzervativní barvu „British racing green“ typickou pro anglického závodního jaguára. Beran symbolizuje vzdorovitost, tvrdohlavost i samostatnost. Je to navíc hezké heraldické zvíře. Já sám jsem ale zvířecím znamením býk a strana se symbolicky zrodila na sv. Valentýna 14. února 2009.

Jeden ze způsobů, jak zviditelnit kampaň, byl styl Jamese Bonda. Jak vznikla tato stylizace?
To napadlo moji přítelkyni Andreu. Napadlo ji už někdy v srpnu, že bychom se mohli spolu vyfotit ve stylu Jamese Bonda. Bond je sympatická postava gentlemana, který vždy bojoval za spravedlnost a čest a proti všelijakým velkopodnikatelům, kteří si chtěli podmanit média a svět.

Záhy s naprosto stejnou stylizací přišel také Karel Schwarzenberg. Jak vnímáte tuto konfrontaci?
Pustili jsme naši fotku nedávno po Facebooku do světa a den na to se jako James Bond stylizoval Karel Schwarzenberg, i když ten tam připomíná spíš spícího agenta. Ve vší úctě k panu Schwarzenbergovi myslím, že naše stylizace Jamese Bonda je hezčí!



Po vašem boku se objevuje vaše partnerka. Co vás svedlo dohromady?
Nejprve to byla sympatie na první pohled a brzo jsme zjistili, že máme velmi podobné politické názory a shodné záliby. Velmi dobře si rozumíme, i když je mezi námi docela velký věkový rozdíl – šestnáct let.

Jaké jsou podle vašeho měřítka předpoklady pro ideální vztah?
Myslím, že dva lidé, aby spolu mohli žít, si musí opravdu rozumět, mít se rádi a současně mít pochopení a umět si vzájemně odpouštět chyby.

Souhlasíte s rčením „za vším hledej ženu“?
Myslím, že to je pravda, že muži vše v konečném důsledku dělají kvůli svým ženám a že ženy mají značný vliv na kroky mužů.

Co podle vás každou ženu zaručeně potěší?
Podle mě každou ženu potěší lichotka a pozornost ze strany mužů. Třeba všímavá pochvala účesu či doplňků, zájem o její práci.

Co na ženách obdivujete? Čeho si na nich všímáte?
Líbí se mi, když ženy zůstávají ženami, když o sebe dbají.

Ještě chvíli zůstaneme u žen, protože mě zajímá váš pohled na ženy v podnikání, politice – zkrátka žena a kariéra. Jaká jsou vaše měřítka na tuto pozici žen?
Ženy to mají těžší než muži, protože děti jejich kariéru vždy přeruší a kariéru musí později restartovat. Mnoho žen v byznysu nebo politice dosáhlo skvělých výsledků – vždy budu obdivovat třeba Margaret Thatcherovou. Vždy ale budu odpůrcem všelijakých zákonných kvót a upřednostňování žen.



Co na vás nejčastěji u lidí obecně dělá dojem? Dáte na první dojem?
Dávám na první dojem. Sympatické mi je přiměřeně kultivované chování a oceňuji, když lidi vědí, co chtějí.

Jaké máte měřítko na odhad na lidi, co se vám osvědčilo?
Myslím si, že dokážu lidi dobře odhadnut často na první setkání a někdy na první pohled. Stačí mi vždy velmi krátký rozhovor, abych si udělal o člověku základní představu.

Které věci vás v běžném životě dokážou nadchnout a naopak brzy omrzet?
Nemám nic, co by mě náhle nadchlo a pak brzy omrzelo. Když mě občas něco nového nadchne, tak mi to už vydrží. Jsem spíš konzervativní, a nebýt mé partnerky, používám stále prastarý mobil a nosím stará saka. Se změnami k lepšímu se ale vždy rychle sžiju a nadšení do nových věcí mi vydrží.

Zdá se mi, že máte výborné sebeovládání. To není obvyklé. Jak se vám daří zachovat si chladnou hlavu a v čem tkví tato vaše vlastnost?
Nevidím zkrátka přínos toho, ve vypjatých situacích zmatkovat, křičet, hádat se. Raději chvilku v klidu počkám a navrhnu nějaké řešení.

Jaké věci ve vás naopak dokážou vyvolat silné emoce?
Asi do svých 36 let jsem si myslel, že žádné silné emoce nemám. Teď už vím, že to tak není, ale nebudu na sebe emoce prozrazovat.

Když zavzpomínáte, jaká svá životní rozhodnutí považujete za zásadní?
Zásadní v mém životě bylo rozhodnutí jít studovat ekonomii. To rozhodnutí padlo už někdy v roce 1990. Druhé zásadní rozhodnutí bylo, když jsem se v roce 2008 rozhodl opustit své dosavadní práce a založit Stranu svobodných občanů.

Co vás přimělo stranu založit a s jakými přesvědčeními jste do toho tehdy šel?
To je jednoduché. Neměl jsem při nejlepší vůli koho volit, nebylo mi jedno, v jakém státě žiju, tak jsem musel založit stranu podle svých představ. &Sel jsem do toho s přesvědčením, že se to povede, že ze všeho nejdůležitější jsou myšlenky, na kterých strana stojí, a všechno ostatní je podružné. Že nevadí, že nemáme peníze. Když máme myšlenky, uspějeme.



Zkomplikovala vám někdy politika život?
Politika nám všem komplikuje život každý den: daně, byrokracie, všelijaká omezení a nařízení. Aby nám politika naše životy komplikovala co nejméně, založili jsme Stranu svobodných občanů.

Proč by se mladí lidé měli aktivně zajímat o politiku místo své mnohdy oprávněné znechucenosti a jakým způsobem do ní podle vás mohou výrazně zasáhnout?
Svobodní mají docela konkrétní představu jak poupravit naši demokracii tak, aby zvolení politici nejednali odtrženě od běžných lidí. Chceme zjednodušeně řečeno náš politický systém přiblížit &Svýcarsku, zavést do politického rozhodování více odpovědnosti. Současné znechucení lidí plyne právě z té propasti mezi politiky a obyčejnými lidmi. Cítím aspoň v případě naší strany, jak se to mění. Máme mnoho mladých příznivců nadšených do naší společné věci.

Vzpomínáte si na nějaké situace na politické scéně, které ve vás vyvolaly opravdu silné či rozporuplné emoce?
Velmi emotivní pro mě byla samozřejmě sametová revoluce. Bylo mi čtrnáct, ale politiku jsem aktivně sledoval. Svrhávání komunistické diktatury bylo pro mě hodně silnou politickou emocí. Plné emocí pro mě bylo i dělení republiky. Po roce 1993 ale ve mně už politika žádné silné emoce nevyvolávala.

Obecně, vzpomínáte rád? Případně na co nejčastěji?
Když se sejdu se svými kamarády z mládí, vždy rádi vzpomínáme na společná dobrodružství a veselé příhody – na plavbu lodí do Hamburku, na cestování po Maroku... Měl jsem v mládí skvělou partu kamarádů, se kterými jsme toho hodně zažili a procestovali. Život ale přináší strašně moc nových situací a možná, že za 40 let budu vzpomínat na to, jak jsme prožívali v roce 2013 volební kampaň a probojovávali se úplně odspoda do velké politiky.

Jaké knihy se vám v životě vracely do rukou a čím vás upoutaly?
Mám rád zábavnou beletrii a opakovaně se vracím ke knihám autorů jako Stephen Leacock, Jerome K. Jerome, Roald Dahl. Mám rád jejich jemný a pohodový humor.

Jaké knihy jste četl rád jako dítě?
Jako dítě jsem četl všechny foglarovky a pak také Mikulášovy patálie od Gosciniho.

Jak vzpomínáte na své dětství? Co vás nejvíce ovlivnilo pro váš současný život?
Byli jsme soudržná a navzdory žití v komunistickém režimu šťastná rodina. Bohužel máma zemřela na rakovinu, když mi bylo jedenáct, sestře sedm a bratrovi třináct. To byla pro celou rodinu hodně těžká situace. Asi mě to ovlivnilo, možná mě to vedlo dříve než jiné děti k samostatnosti.

Na co jste jako Čech zvláště pyšný?
Nejsem pyšný na současné politiky, ale máme opravdu krásnou zemi a mnoho významných postav v naší historii. Můžeme být hrdí na to, odkud jsme.

Setkáváte se častěji s tím, že vám lidé radí, nebo že jste žádán o radu?
Poslední dobou mi hodně lidí píše různé rady o tom, jak má Strana svobodných občanů zlepšit marketing, jak má vylepšit program a podobně. Dřív jsem býval profesionální poradce, radil jsem prezidentovi, jestli má podepsat, nebo vrátit zákon, radil jsem různým klientům v ekonomických záležitostech. Teď už nikomu neradím, když nepočítám konzultace studentům ve škole.

Co jste si ze spolupráce s Václavem Klausem odnesl? V čem byste řekl, že sdílíte jeho postoje či rozhodnutí a v čem se naopak vaše postoje rozcházejí?
S Václavem Klausem jsme se shodli v argumentech proti zavádění eura nebo v kritickém pohledu na teorii globálního oteplování. V posledních týdnech je zjevné, že bych se s ním neshodl v pohledu na současnou politiku. Václav Klaus tvrdí, že ho tyto volby nezajímají, že nejsou důležité. Já myslím, že jsou velmi důležité!

Kdybyste mohl jako pohádkový Mach použít utržené sluchátko, co byste si přál kromě světového míru? (smích)
Mír všude na světě bych si ale opravdu přál! A hned potom, aby se svobodní dostali do parlamentu.

Děkuji za rozhovor.
 
Text: Michaela Lejsková
Foto: Lenka Hatašová www.lenkahatasova.com a archiv Petra Macha
Produkce: Michaela Lejsková
Vytvořeno ve spolupráci s profesním magazínem Best of www.ibestof.cz