Nenechte se mýlit historickou kulisou – stejně jako v nedávno uvedeném snímku Oldřicha Daňka KRÁLOVSKÝ OMYL – je to pouze zázemí pro položení vážných etických a filozofických otázek a pro vyjádření stále živého a aktuálního tématu o české povaze, která se zjevně ani po třech stoletích příliš nezměnila. Podle autora námětu Karla Michala (stejnojmenná kniha) by se děj mohl odehrávat „za každé doby, kdy jde o krk a kdy mají lidé alespoň minimální možnost o něčem rozhodovat – což mají vždycky, když jde o krk.“ Aktuální poselství také dobře pochopil cenzor, když film natočený v roce 1968 krátce po uvedení do kin zavřel na dlouhá desetiletí do trezoru.

Přenesme se do konce třicetileté války (konkrétně do podzimu roku 1647) a sledujme příběh zchudlého rytíře Václava Ryndy z Loučky (ve výborném podání Rudolfa Hrušínského). Unaven dlouhými půtkami,  tráví čas doma ve své silně zpustlé tvrzi s jediným přáním – mít klid a plný žaludek. Okolo sebe vidí zemi zničenou válkou, zdeptanou habsburskou mocí a bojem katolické církve za úplnou likvidaci protestanství. Rynda je již více zemědělcem než šlechticem a také katolickou víru přijal jen proto, aby měl pokoj. Jednoho dne dostane návštěvu – přijede údajný císařův komisař (Karel Höger) s chotí Kateřinou (Blanka Bohdanová). Návštěvník brzy odhalí pravou tvář – za maskou komisaře se skrývá emigrant Jindřich Donovalský, sloužící nyní francouzskému králi. Cílem jeho návštěvy je přesvědčit Ryndu, aby se postavil do čela selské vzpoury proti Habsburkům a proti katolické církvi. Váhající Rynda po řadě peripetií se nakonec do čela odboje postaví. Jenže v tom okamžiku přichází zpráva o uzavření vestfálského míru. Pro emisary tím válka skončila a přemlouvají Ryndu, aby s nimi utekl za hranice. Ten však odmítá a s hrstkou věrných vyráží do předem ztraceného boje za čest a slávu… Je to ten pravý hrdina nebo jen český donkichot? Pro režiséra Hynka Bočana je Rynda „tragikomická postava, která je velká tím, že když se rozhodne, jde za svým rozhodnutím třeba i za cenu vlastního života. Rynda je všechno jen ne revolucionář. Je to člověk, který chce mít klid a pouze klid.“ Ale najednou dojde k situaci, kdy „zjistí, že ten klid nemůže mít, protože už nestačí to, že se do ničeho nemíchá. A že tedy musí přejít od nečinnosti k činnosti…“

Film je postaven na kontrastu. Na jedné straně stojí aktivní emisaři, kteří se nakonec projeví jako frázisté a planí snílkové a na druhé straně původně netečný Rynda se sobeckou snahou přežít stůj co stůj, z něhož okolnosti udělají tragického hrdinu. Příběh uchvátí nejen zobrazením různorodých lidských povah, intrikami a pochlebováním, ale také poměry vládnoucími na zdevastovaném dvorci, nořícího se . března od 22,10 hodin do bláta a obhroublosti.  Oceníte skutečně skvělé herecké výkony jak jmenované trojice protagonistů tak dále třeba Josefa Kemra v roli kapitána, Ivy Janžurové v roli rytířovy milenky Doroty či Lubomíra Lipského jako faráře. Film se natáčel v jihočeské tvrzi v Buzicích u Blatné. Dejme ještě slovo režiséru Hynku Bočanovi, který k problematice české národní povahy řekl: „…právě ta liknavost a váhavost (než se dá člověk do činů), to je skutečně princip českého národa. Kdybychom totiž byli národem revolucionářů, jako třeba Rusové nebo velké národy vůbec, tak už nejsme, už bychom byli zničeni. Já tvrdím, že malý, ale hrdý národ nemůže přežít žádnou okupaci. Je tak hrdý, že se vzbouří a okupanti ho vymlátí. Ale velikost našeho malého národa tkví v tom, že tiše trpí – a hlodá. A rozhlodá všechno. ..“