Tvůrčí psaní - SlovotvorbaSetkáníSlunce na beseděKdyž ne do března...Lípa v násPodstata nelidskosti
HELIMADOE – TV tip – Co skrývá podivný název?Zimní hrob – nedaleká budoucnost není příznivá pro nikohoPoslední naděje pro legendárního tvoraZačala se natáčet Zlatovláska, i tentokrát s Petrem ŠtěpánkemTady Havel, slyšíte mě?Jen jeden svět: Kdo je vrah?Festival Mezinárodní týdny tance a mladé talentyKopíruje naše zahrada naši duši?Birgusovy kontrastySestry a stíny minulostiZkroťte divokou šelmičku s láskou a trpělivostíSurfování, rafting nebo kayak cross v centru Prahy
Nechat žít, i když víš, že je bolest větší, než dokáže snést? Ukončit trápení, nebo být přesvědčen o tom, že každý má svůj přirozený čas, kdy ho k sobě smrt povolá? Nikdy neříkej: téhle vody se nenapiji.
A právě smrt rozbila pouto mezi dvěma ženami. Když se Marie dozví, že teta Bonarie není obyčejnou švadlenou, nýbrž accabadorou - tou, která pomáhá nevyléčitelně nemocným ze světa - zanevře na ní a odejde pryč, do nového života. Avšak někdy nás běh života donutí změnit názor.A tehdy ho spatřila, toho muže. Za židlí své matky stál opřený o zeď syn zesnulého s kloboukem v ruce a byl nejvyšší ze všech přítomných mužů. Santino Littora měl oči upřené k otcovu nehybnému tělu, jako by byl zhypnotizován tóny plačkou předstírané bolesti. Maria poznala jeho široká ramena i vyrovnanost, s jakou uměl čekat, stejně jako to u něho viděla předchozí noci. Osm let bylo málo na to, aby vše pochopila, ale dost na to, aby vytušila, že něco by se tu pochopit mělo. Když se ani ne za dvě hodiny vracely domů, Maria kráčela pomalu, jako by ji tížilo závaží, ale tehdy to bylo snad naposledy, kdy zůstala na ulici pozadu za tetou Bonarií.
Copyright © 2001 -
2024 www.webmagazin.cz Všechna práva vyhrazena - All rights reserved.
Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí článků je bez souhlasu redakce Webmagazin.cz zakázáno.
Redakce nezodpovídá za obsah příspěvků.