Jsme v Anglii roku 1867. Prudérní viktoriánská země nedovede ženě odpustit, že se údajně spustila s francouzským námořním poručíkem, na něhož od té doby, vyobcována z rodného města, stále čeká.  To je základní motiv světoznámé knihy Johna Fowlese (česky poprvé1976) a stejně slavného stejnojmenného filmu Karla Reisze FRANCOUZOVA MILENKA.

Příběh lásky dvou milenců v době, která lásce vůbec nepřála, je vděčným námětem. Jak osud věčně čekající a toužící ženy, tak společenský problém mladého gentlemana, který se zříká své snoubenky z dobré společnosti ve prospěch výstřední ženy bez postavení a navíc poznamenané morálním pokleskem – to musí zabrat jak čtenářsky tak filmově. Rozdíl je ale ve způsobu vyjadřování. V knize je psychologický příběh propojen v duchu moderní prózy se sociologickou studií. Fowles vytváří dialog se čtenářem a neváhá vstupovat do děje své knihy. Ta se zdála být dlouho nefilmovatelná.

Úkolu převést ji do filmového scénáře se ujal zkušený anglický dramatik Harold Pinter, který našel klíč v tom, že viktoriánský příběh doplnil identickým současným vztahem herců, kteří vytváří hlavní role Charlese a Sáry. Mezi minulostí a současností je tak řada styčných bodů – anglický gentleman přichází svým rozhodnutím o společenský status a stává se pro své okolí zavrženíhodným jedincem. U „milenky francouzského poručíka“ zase její touha po nezávislosti budí veřejné pohoršení. Ani vztah Mika a Anny v současné linii není bezproblémový a mnohé z toho, co hrají před kamerou, proniká do jejich života. Sledujeme tak vlastně dva milostné příběhy – ten skandální historický v kulisách a kostýmech té doby a civilně líčenou současnou londýnskou avantýru herců během natáčení.

Vynikající režie rodáka z Moravské Ostravy režiséra Karla Reisze (1926-2002) nabízí možnost se zamyslet nad oběma dobami a vztahy, jaké se v každé z nich rodily.  Třeba nad kontrastem, kdy v době pokrytecké morálky se rodí velká osudová láska a mezi dneškem, kdy velká láska a složité city jsou spíše na překážku vzájemnému vztahu. Film tak dovede zapůsobit jak na city tak i na rozumovou stránku diváka.

Silnou stránkou filmu jsou herecké výkony. Oběma hlavním představitelům – sugestivní a tajemné Meryl Streepové a mužnému Jeromy Ironsovi (viz fota z historické i současné doby) se daří obě roviny filmu odlišovat a současně nenápadně propojovat. Za zmínku stojí i romantizující kamera Fredieho Francise, které se daří pečlivě evokovat dobovou atmosféru.