Na prvých štrnácť dní došly dvě valašské cérky, samá krev a mléko. Báča enem čosi zamrčál de sa majú ubytovať a dal im pokludiť chlévec. Ať poznajú, že udělať syr néjni enem tak. Navečer ich nahnal škrábať a vařiť zemňáky. Dyž bylo navařené, slély vodu a kastról s kobzolama postavily na stůl. Báča každéj nalél poctivý krajáč kysly a mohli jesť. Cérky sa olizovaly až na zádoch a tak sa nadžgaly, že sa, slovom, dokúlať do izby nevládaly.
Tak to šlo jakýsi ten deň, dyž jednúc navečer báča ešče spravovál ohradu. Jak ide dolu, tož už z dálky vidí, že cérčiska nemajú v kúpelce zatáhlý závěs. Tož sa pohnul k okénku a už enem skučál a ručiska si tlačíl do klína. Bažíl po každičkém kúsku tých cérčisek až sa mu z teho lebeňa krútila. Blúkal koldokola, obě hlavy oplachovál v ledovéj vodě, nic nepomáhalo. Jak už to bylo k nevydržání, začal na salaši vyrážať suk po suku a teprvá nad ránem sa mu čelo ochladilo a mohl, celý dokaličený, zaspať.
Ráno cérky vyprávjaly, že ich obudilo podivné mrčání, búchání do zdí, blavýzňání psa a békání ovcí. Báča enem mávl rukú, že to býl větr a šél si po svojéj práci. Cérkám sa ale zdálo, že v salaši zrazu nejak protahuje větr a jak pátraly, tož sa im podařilo naíť povyrážané suky. Teprv až došly do kúpelky, bylo im všecko jasné. Zabylo im báče lúto, tož sa dohodly, že mu pomóžú. Večer sa nasáčkovaly k němu do izby, že majú po včerajšku strach, že chcú spať s ním. Na sobě mjely také průsvitné hadérky, že báča enem zakvílil a schoval hlavu pod duchnu. A cérky za ním. Chvílu sa všeci převalovali, jeden do druhého žduchali až jedna zakňučala, že ju furt cosik tlačí. Odkryla peřinu a obě radosťú zavýskly.
„Tož taký nástroj, báčo, a vy ho před nama tajíte? Tož to né,“ a než sa báča nadál už býl v jednom kole. Včíl chvílama nevěďél de je vrch, de spodek, gdo je gdo, čí je co. Tak to pokračovalo kus večera a zrána nanovo..
Další deň báča odnésl dolu do dědiny psaní, že cérky ostanú ešče štrnácť dní, že im to učéní moc neide. A učily sa vyrábjať aj dyž každá něco iného.
„Pjekně pohúšáme, potem trocha přitisneme, potaháme, necháme vyščágať a odložíme.“ Syr býl hotový a báča takéj.
A tak sa s chuťú cérčiska na salaši střídaly až sa kerási pochlubila mamě a báčovi došél z družstva příkaz, že bude zaúčať aj zájemkyně ze Svazu žen. Tož, co by né, řekl si báča a zaúčal. O prázdninách sa mamy aj s cérama daly na horskú turistiku. Doma řékly, že sa idú učiť spať pod širák a už mazaly na salaš. Mjely to pjekně vypočítané, aby si nelézly do zelé a výroba neostala stáť.
Jednúc na podzim sa u salaša zjavila jakási postarší robka. Cože chce, ptal sa jí báča.
„Súdruhu báčo, já su direchtorka mlékárenského učilišťa. Děvčice aj ich mamy si hrubo pochvalujú, jak dovedete zaúčať, tož sem sa hodila na štrnácť dní marod a idu sa takéj přiučiť. Ze všeckým co k temu patří,“ dodala s dvojsmyslným mrknutím direchtorka.
„No co, každý deň néjni posvícení,“ brlontál si pod fúsy báča.
„Co ste to říkal?“
„Ále, enem, že je to pro mňa česť, že móžu zaúčať takú dámu.“
„Ale dite, dúfám, že sa nezahambím před učenkama.“
A já dúfám, pomyslél si báča, že sa doma nepochválíš svojej starej mamě.


Kysla - ovčí podmáslí
Bažiť - toužit
Blúkať - chodit v noci po domě
Blavýzňať - zuřivě štěkat
Ščágať - stříkat