Skutečnost, že Dubureau je původem Čech je u nás dostatečně známa především díky Františku Kožíkovi, který o něm napsal román NEJVĚT&SÍ Z PIEROTŮ. Film sleduje osudy Debureaua – Dvořáka, který se v divadle des Funambules vypracoval v mistrného mima milovaného publikem. Především publikem lidovým. Bulvár du Temple, kde divadlo stálo, byl nazýván bulvárem zločinu pro nesčetné krádeže a vraždy, které se tu udály. Debureau (jehož ve filmu ztvárnil člen Comédie Française Jean Louis Barrault) se stal idolem celé Paříže. Svojí nehybnou tváří a úspornými gesty dojímal své publikum. Jeho provedení slavného Pierrota bylo uchvacující, až dech beroucí. Výjimečný výkon byl inspirací i nedostižným ideálem po následující desetiletí, a k odkazu jeho mistrovství se vracela i pantomima 20. let 20. století (Marcel Marceau, Ladislav Fialka).

V divadle začíná i jeho protihráč a rival Fréderick Lamaitre (Pierre Brasseur), který poté přejde do Velkého divadla. Ústřední postavou filmu je dívka Garance (Arletty), kterou oba sokové horoucně milují. A nejsou v lásce sami – touží po ní i bezcitný zločinec a básník Lacenaire (Marcel Herrand) a své milostné touhy k ní vyjadřuje i hrabě Edouard de Montray (Louis Salou). Propletenec lásek ke krásné Garance končí tím, že ona sama všechny opouští, aby si zachovala svobodu. Ti ostatní už takové štěstí nemají…

To je jen nástin bohatého a na peripetie složitého děje filmu režiséra Marcela Carného. Je současně sledem osudů skutečných osobností pařížského života z vrcholné éry romantismu, strhujícím psychologickým dramatem, milostným příběhem, pohledem do tehdejšího divadelního života ale také na svou dobu velkolepou podívanou. Když si uvědomíme, že byla natáčen za doby německé okupace Francie tak je s podivem, že tento námětem i duchem ryze francouzský film vůbec mohl vzniknout. Uvádí se, že pro film byly postaveny nákladné kulisy a že natáčení scén na bulváru se zúčastnilo až osmnáct set statistů. Začalo se natáčet v roce 1943, premiéru měl film 9. března 1945 už v osvobozené Paříži. Obrovský a nekončící ohlas mezi diváky způsobil, že kino, kde se hrál, jej uvádělo nepřetržitě čtyřiapadesát týdnů.

Jerzy Płażewski ve své knize Historia filmu dla każdego napsal: „DĚTI RÁJE Marcela Carného (1946), dvoudílný film podle scénáře básníka Jacquese Préverta, jsou dodnes nepředstiženou romantickou skladbou. Svými nádhernými postavami připomínají Balzaca a svojí náladou Musseta...  Velmi zřídka se podaří umělcům vytvořit tak sugestivní pohled, že divák neváhá spolu s nimi vstoupit do světa úplně nového, nezvyklého a ze zkušenosti neznámého, a přitom do světa najednou dobře známého. Takový svět vytvořili divadelníci 19. století, jejich lásky a nenávisti. V komediích napodobovali život, v životě – hráli komedii.“

Při současném televizním uvedení tohoto skvělého filmu musíme vzít v úvahu skutečnost, že od doby jeho natočení se mnohokrát změnily filmové vyjadřovací prostředky a že je třeba se na film dívat z pohledu jeho doby. Dramaturgie, dialogy i gesta jsou hodně divadelní, což vyplývá jak z tématu, tak ze zvyklostí té doby. Také všechny tři hlavní postavy jsou bytostně spjaty s divadlem –Lamaitre je slavný divadelní herec, Debureau skvělý mim a Lacenaire je neúspěšný dramatik, z něhož se stane mondénní šéf podsvětí. Pokud se do děje filmu ponoříte tak na styl si brzy zvyknete. Uchvátí vás jeho hudební složka (Maurice Thiriet a Joseph Kosma) a dokonale propracované herecké výkony. A černobílá fotografie? To je balzám na nervy po všech těch často strašidelných a přeexponovaných barevných kreacích, jakými všechny televize dnes hýří.

*******************************************
DĚTI RÁJE
(Les enfants du paradis/Children of Paradise)
Francie 1943-1945, režie Marcel Carné
 
1.díl uvádí ČT art ve čtvrtek 12. června od 20,20,
2.díl 19. června rovněž ve 20,20 hodin